A tož u nás v Opavě mi to nepřipadá tak zlé - navíc jsem (vyzbrojen trekovými holemi) přestrojen za mrzáka - k tomu ještě poněkud přerostlého - takže s uvolňováním místa v MHD nemám problém. Dále ovládám techniku "vražedný pohled" - a je to v pohodě.

Copak Opava...tam jsem vojákoval...na město bezva vzpomníky.

Je to bohužel tak, jak píšete, a úplně nejvíc mě vytáčí, když nějaký ten adolescent si v autobuse ještě dá batoh na místo vedle sebe a neoddělá si ho ani když vidí, že si někteří cestující nemají kam sednout.

Ovšem nejsmutnější mi přijde, že mnozí dospělí raději stojí než by toho mladíka požádali, aby si batoh oddělal...

Jinak za článek karma.

jasně, ale zase...naštětí to neni pravidlo

Jo, můžeme souhlasit, zlobit se, mluvit o nevychovanosti, nechat se vytočit,

ale nejstrašnější pocit je, když Vás poprvé někdo pustí sednout

taky jsem se styděl

Jaromír zmínil cestu jednu zastávku, tak na toto téma:

Jezdila jsem se 4 letou vnučkou do cvičení dvěma autobusy s přestupem, vždy jednu zastávku. Pouštěli nás ochotně sednout a já s úsměvem, že: "jedeme jen jednu zastávku". Za mnou si zamračená slečna mrmlala pod fousy:

"To jste taky mohli jít pěšky!".

Měla smůlu, slyšela jsem jí a řekla co si zase myslím já

Docela se červenala

Lidé jsou různí. Jindy jsme jely 4 turistky v přeplněném vlaku. Jediná já jsem měla místenku. Slušně jsem ji uplatnila, načež se začali zvedat i ostatní a pouštěli moje kámošky. Té poslední uvolnil místo mládenec, který sám měl místenku.

a fakt jste nemohli jít pěšky?

moje příhoda z MHD, stálo tam hodně starších lidí, ale na čtyřce seděli tři studenti a na čvrtém sedadle měl jeden baťoh. Už jsem měl vystupovat, ale specielně k vůli nim jsem jel dál. Bleskově jsem promyslel, jak se bránit případnému napadení a řekl jsem majiteli baťohu : je tady to místo volné ? On na to : tady sedí můj baťoh. Tak jsem ho vzal a hodil na zem. Ptám se zase : Už sedí na zemi, je tady volno ? On v šoku na to jenom kývl : Ano. Tak jsem si sedl a jel jsem ještě dvě stanice.Okolo se všichni mohli potrhat smíchy......

famózní reakce a zjevně učinná

S manželkou jsme jezdili lyžovat, když ještě malá byla v kočárku. Chvíli jsem vozil po rakouské vesnici kočárek já, chvíli ona. No a zdravili mě, úplně cizího člověka Grüss Gott a já jim samozřejmě odpovídal.

Když jsem přijel z naší vesnice do Brna, tak jsem měl někdy nutkání všechny zdravit jako Krokodýl Dundee.

Bydlím na vesnici, ale nějak se zdravení vytrácí.

Jedinou útěcho je, že dávný výrok „Naše mládež miluje přepych. Nemá správné chování. Neuznává autority a nemá úctu před stářím. Děti odmlouvají rodičům, srkají při jídle a tyranizují své učitele.“ Sókratovi se stále nenaplnil

jo, v Rakouku to takhle funguje, také mě to poprve šokovalo

Se zdravením se toho nadělá. Kdyby vyšel článek "Nýřanský rozparovač dopaden", tak by se v něm psalo "Nikdy bych to do něj neřekla, vždycky tak pěkně zdravil" řekla sousedka.

Souhlas se Zuzkou Zajícovou níže.

A tobě karma

za oboje dík

Nic proti pouštění starších v metru, ale pozdravit každého na potkání je normální, a dokonce příjemné? No to teda ani u jednoho nevím proč. Zdravení každého už pár let zažívám na horách, dříve v zahraničí, a teď se to dostalo už i do Česka. Nevím jak pro koho, ale pro mě není mna dvouhodinové výstupu každých 5 minut někoho pozdravit (ještě navic "tykačkou Ahoj") nic příjemného. Kdyby nic jiného, člověka to vythrává z jeho klidu a myšlenek a neustále nutí venovat pozornost někomu jinému, koho už v životě neuvidím. Nevidím v tom žádný smysl.

Jestli vás při "výstupu" na Sněžku dokáže zničit odpovědět jednou za 5 minut na pozdrav, tak fofrujte k obvoďákovi,protože by vás mohlo klepnout. Anebo rovnou na psychiatrii...

Jaromíre, v mém věku 84, bych už měl mít právo na místo k sezení, ale přednostně to ponechám i o něco mladším, pokud vidím, že na tom nejsou dobře. Zatím si to mohu dovolit, čas ukáže, jak dlouho ještě... Dobře jsi to napsal

no, už by sis sednout mohl