No, já měl ještě nedávno problém, že když jsem jel trajflem, (vyjímečně, většinou buďto do nebo z hospody ve Zlíně), měl jsem nápinky pouštět někoho sednout. Nějak jsem si ani neuvědomil, že někteří měli o deset roků míň než já.

to je hezký

Ještě za komunistů byla publikovaná informace jedné maminky, jejíž slušně vychovaná dcera se vrátila z návštěvy Řecka a komentovala tamější a dnes již i u nás zdomácnělý názor, že starý, který si nebyl schopen vydělat na auto, nechť si své odstojí. Byl jsem svědkem lhostejnosti i ke svým vrstevníkům, když u nemocnice naskočil s berlí a zlomenou nohou mladík a nedočkal se nabídky místa po několik stanic, ačkoli seděli většinou studenti. Mladí si věří, že na elektrické auto si vydělají, a ti kteří nikoli, budou užiteční aspoň při výrobě elektřiny. Mně se jen zcela výjimečně stalo, aby mně mladý/á nabídl místo v MHD, ačkoli z chaty nesu objemný baťoh. Nevydělal jsem si do své osmdesátky ani na řidičák...

no, to je škaredě zajímavý postoj, který se u nás snad ještě neprosadil.

Odpověď panu autorovi na jeho zvídavou otázku z diskuze pod mým článkem, kolikrát jsem byl na Ukrajině.

Já tam byl no, asi taky osmkrát.

Oděsa (2 krát), Cherson, Kerč, ještě, když tam nebyl most, takže přes moře trajektem, Kyjev, z Kyjeva vlakem do Brjansku, Lvov, Malynivka (návštěva u tamních Čechů), Zakarpatí třikrát, nebo čtyřikrát, jednou z maďarské strany, z města Záhony...

Pravda, neobjel jsem to na motorce, to přiznávám, ale za to jsem to všechno absolvoval se psem, v nočním vlaku ze Lvova, kdy jsem měl lehátko v uličce, mě kdosi přikrýval spacákem, který se ze mě svězl.

A v nočním vlaku Oděsy si se mnou jeden člověk vyměnil lehátko, abych mohl spát na dolním, právě protože jsem měl psa...

Snad by to stačilo, abych měl jakýsi přehled, co myslíte?

Tak kdybych měl Zieglerovu mazací akademii, tak to smáznu, jako mimo téma blogu...ale díky,to jistě stačí a myslím, že obrázek jsme si udělali přinejmeším podobný. Jen dodám, že na motorce jen jednou a úplně stačilo, vyléčila mě vymyšlená pokuta, tedy přesněji úplatek 800 Éček abych vůbec mohl jet dál. Ostatní cesty na kole po dědinách. A teď k tématu, jak to máte to vidíte s uvolňováním míst? :-)

+

+

Máš pravdu, všechno je jiné. A bohužel i dospělí mají zlozvyk, dát si na prázdné místo tašku. Těžko potom mladým něco vytýkat. Hezký den Jaromíre.

při vší vrozené slušnosti, tohle mě vytáčí

Sem zase zvedal, ale půlka si sednout nechce, se už zvedání sám jenom když vidím, že ten děda se sotva hejbe. Jinak kdo si chce sednout, ať poprosí, to ho podle mě pak pustí každej.

i tak půže být, ale prosit dvacetiletého mladíky je nedůstojné

Asi tak ve čtrnácti se mně stala vážná věc. Su z dědiny a ve městě jsem nepozdravila tetku (drbnu) od nás. Klusem jsem oběhla sousední uličky, abych tetku znovu potkala a řekla dobrý den. Ne kvůli té tetce, ale kvůli rodičům. Ti si nezasloužili, aby je ta klepna pomluvila, že špatně céru vychovali.

vychovali dobře

A nejlepší je, když coby šedesátník stojící v metru se při uvolnění místa pod vámi rozhlédnete po okolí, jestli tam nestojí někdo potřebující si sednout zřejmě více než vy, a než se rozhlédnete, tak ŠUP! a vedle vás stojící puberťák se už rozvaluje na uvolněném místě a pilně oběma rukama datluje cosi do mobilu ...

Jo, taky jsem zažil.

Právem titulka!

Máš pravdu, Jaromíre, dnešní mládež nemá skoro vůbec žádné návyky. A když ano, tak jen pár vyvolených, do kterých to rodiče opravdu hodně hustí...

Já bych si dovolila oponovat; mládež byla a je pořád stejná. Kdo je nevychovaný v dětství, je nevychovaný i ve stáří. Mě rodiče naučili děkovat, prosit a zdravit, já jsem to naučila svoje děti, moje dcera zase svoje syny, a tak to má být. Takže spíš bych měla napsat, že ne děti, ale lidi jsou pořád stejní. Vychovaní a nevychovaní.