No u mě si nebyli jistí, jestli jsem pravák nebo levák, tak mě naučili psát pravou. Takže to mám teď přesně jako ty - píšu pravou, lžíci dávám do levé nebo pravé ruky podle aktuálního mentálního nastavení a vše ostatní dělám výhradně levou.

jako bysme byli dvojčata

Ve školce mi tužku v levé tolerovali, první třída to několika málo pohlavky vyřešila. Naštěstí mi předělali jen psaní. Kdybych vzal jakékoli nářadí do pravé, přivodil bych si nejspíše velmi rychle nějaký úraz. Netušil jsem, že problémy v orientaci pramení z toho předělání, přičítal jsem to vlastní blbosti. Vím kterým směrem se vydat, ale abych to dokázal verbálně pojmenovat vyžaduje chvilku přemýšlení. Ukázat prstem je rychlejší. Nedávno jsem byl velice překvapen, když mi paní prodavačka v železářství nabídla srp pro leváky. Horší to je s ručním elektrickým nářadím. Většinou všechny tyhle mašinky metají piliny, prach či špony rovnou do ksichtu. Ke cti leváků je třeba přičíst, že se naučili se svým osudem žít a nedovolávají se různých bohů či institucí, jako celá množina jiných odchylek sdružených pod zkratkou LGBT :-)

srp na levou ruku, to je fantazie, slyším, teda čtu to poprve

Já jsem sice pravák, ale zaujal mne text pod fotkou, jak jste byli chudí. I já pocházím z velmi chudých poměrů z malé vesnice. Být to dnes, žádali by rodiče na dávky na všechno možné. Tenkrát jsme všechny dávky nahrazovali prací. My děti (sběr bylin, pomoc na brigádách), naši prarodiče (nutný důchod+práce v zemědělství) a rodiče (táta i máma si brali dovolenou na chmelové a bramborové kampaně a přivydělávali pro rodinu). Všem přišlo normální, že chci-li cokoliv na co nemám, musím si na to vydělat. Nenatahovat ruku. Dnes vlastně chudí lidé ve smyslu našeho dětství vůbec neexistují.

ne, to ne a řekl bych naštěstí, i když pro syna byla velká atrakce, když mohl pozvat kamarády na koupání po staru, jak je popisováno v textu. Nic méně pouze atrakce, určitě by to nechtěli trvale

Díky bohům mě už nikdo nepřeučoval a nechali mě psát levou.

Ale měl jsem úlevu, moderně řečeno inkluzi, nemusel jsem psát pérem, ale "čínou" čili čínskou propiskou :)

Stejně by mě zajímalo, kterého ptiomce to přeučování napadlo, snad se smaží v pekle.

šťastný to člověk...mě by k tomu zajímalo, jaké bylo oficiální zdůvodnění této zhovadilosti

Jsem levák, kterého v první třídě paní učitelka Zvěřinová (dej jí nebe lehké odpočinutí) v roce 1960 nekompromisně naučila psát pravou. To je jediná činnost, kterou pravou rukou dělám dodnes. Někde jsem četl, že u takto přeučených leváků se bude rukopis postupně zhoršovat. Už na střední škole jsem měl problém, že jsem za dva dny nerozluštil své poznámky v sešitech. Musel jsem přejít na psaní tiskacími písmeny a tak je to dodnes. Naštěstí jsem z toho nekoktal jako můj spolužák a jmenovec, kterého přeučení stálo zadrhávání v řeči na celý život. Zajímavostí je, že když se přestěhoval do Německa a musel začít mluvit jejich řečí, tak se v němčině již nezadrhával.

ano, podobný osud nás předelanejch, ten hrabopis jen potvrdím

Se zájmem jsem přečetl nejenom titulek, takže přidávám vlastní zkušenost. Podobně jsem byl předělávanej na praváka, což jsem odnesl hlavně koktáním, až později jsem si uvědomil, že další "nedokonalosti" mé osobnosti pocházejí z té doby.... Po pádu ze stromu (kolem 8 roku) jsem si zlomil levou ruku, což mne přinutilo držet lžíci v pravé ruce a to už mi zůstalo. Jinak jsem zůstal levák. Podobně "postižená" spolužačka se ještě dlouho ve třídě počurávala...

jasně, nic dobrého to nepřineslo a někdy i vážné následky. Dík za reakci

Jsem na tom podobně. Jsem levák, ale v padesátých letech mne v první třídě předělávali na praváka. Předtím jsem prý hezky čistě mluvil, pak jsem začal trochu zadrhávat. O hezkém pravopisu si mohu nechat jenom zdát. Ale nesváděl bych to na padesátá léta, k něčemu podobnému docházelo zřejmě už předtím. Dnes píšu a používám příbor jako pravák. Vše ostatní dělám jako levák a to se týká i nohou nebo očí. Hřebík bych pravou rukou nezatloukl. Občas si mne také dobírali, že mám teď obě ruce levé.

pravej levák nebo levej pravák

Díky za článek.Mám podobnou zkušenost - nejprve polehoučku v rodině, (předškolní věk), takže taková raná, vcelku důkladná, i když díky Bohu ne drsná předpříprava.

Škola to pak v tomto ohledu měla se mnou o něco jednodušší. Píšu pravou, ale 90% věcí vykovává moje levá ruka. V případě fotbalu (i nohejbalu) levá noha...

máme totožné postižení...teda využití rukou a nohou.

Z doslechu vím, že se to dělalo. Když se narodilo v rodině mimino, hned se začalo sledovat, zda to není krchnička...

Ale vlastní zkušenost nemám. V roce 1968, kdy jsem nastoupil do školy, se to už asi nepraktikovalo. Nebo jsme měli fajn učitelky 😀 Já sám jsem pravák, ale někdy taky váhám. Na koloběžce jezdím a hokejku držím jako leváci. Můj syn je levák, ale to asi bude po tchyni.

Hlavně aby jeden nebyl levej úplně na všechno! Hezký den!

někdo může být levej úplně, ale pravej asi ne

Jasně. Při squashi si přehazuji raketu z jedné do druhé, když nestíhám a pro zatloukání hřebíků na blbým místě je to super. Taky možná jsem byl dis-, a ADHD, ale na to se nehrálo, prostě drill mojí máti a babičky (obě učitelky) to přeléčil. Jo taky se mi občas plete levá a pravá a nutí mne to zamyšlení nad větou mýho táty: "Už si to pamatuj, na pravý ruce máš palec vlevo, vole!"

nápověda jako hrom