Kryštofovo údolí, tam nohy trochu zabolí.

Když se řekne údolí, většinou si představíme nenáročný terén. To se ale změní, pokud trasa vede podél horský bystřiny směrem nahoru. To je případ Kryštofova údolí. Klasický utahovák, pozvolna stoupající k prudkýmu zakončení.

VŠECHNY OBRÁZKY JSOU KLIKACÍ

Výpravy se zúčastnilo osum aktivních sportovců, z nichž jeden doplňoval tekutiny v omezený míře.

Prvním úkolem bylo zdolat Ještěd. Start byl v Liberci a na vrchol jel každý za svoje,

ale na špičku to už bez přísný týmový spolupráce nejde.

Výhled jsme měli báječný.

Teprve když mraky začaly ustupovat

a začaly růst houby,

pohled do údolí trochu prokouknul.

Dolu už to byl frčák, jen se za náma hulilo.

Kryštofovo údolí jsou především famózní chatičky,

chaloupky,

chalupy a

jedna z nich...celá působí jako z plastu, jestli z plastu neni. Ráz údolí určitě neobohatila.

Některý byly utajený...jako třeba naše dočasná základna.

Ale kdyby jen to...provedení retro v interiéru se mi moc líbilo.

A kdyby jen to, restaurace v přízemí ukrývala spoustu pokladů.

V různých zákoutích

a na různých místech...to děrovaný je lis na česnek, nebo-li trdlo.

Pro naši vyšší byzpečnost nám bylo dopřáno spát pod křídly anděla. Nad pořádkem však moc nebděl.

Údolí nabízí mnoho zajímavých pohledů, ale

taky mnoho atrakcí. Jednou z nich je funkční orloj, přestavěný místním nadšencem z trafostanice.

Nejvíce obdivovanou atrakcí je však asi Novinský viadukt, dlouhý 230 metrů a v nejvyšším bodě vysoký 29 metrů. Byl postaven v letech 1898-1900. Jen si to představte..bez současný techniky

a ještě k tomu do oblouku...jak my nádražáci říkáme zatáčkám

a jezdí po něm vlak.

K cyklovýpravám patří samozřejmě přesuny. Když jsme se hned první den prověřili na základním kopci, v příštích dnech jsme na něj vyzráli. Stačila na to jedna zastávka vlakem. Však byl Jarda z našeho každodenního nastupování a vystupování dost naštvaný.

Při  putování lze vždy objevit něco nečekaného. Třeba v Jablonném v Podještědí tento kostel nebo spíš chrám. Zajímavé na něj je, že má hodiny uprostřed věží a na každých jiný čas. Rozměr hlavního vchodu je přesně na modrou dodávku, ale se sklopenými zrcátky.

Nahlídnutí nešlo odolat.

Ne že bychom se pohybovali jen v zástavbách,

kdesi u Máchova jezera dokonce v lese po písčitých cestách

a všude kolem kam jen oko dohlédlo nebo kolo zajelo...jen samý borůvky.

Turista se neobejde bez značení a informací, ale někdy z toho může být mimo...třeba v Mimoni.

Mekka všech motorkářů...Pekelné doly. Tam cyklisté můžou, jen auta mají vjezd zakázaný.

Dokonce se mohou v jeskyni i projet, ale musí u toho dělat....Brm brm brm.

Hned nedaleko...jak se dá ušetřit jedna stěna.

V Chrastavě mají nejenom plot vybarvený jako maskovací síť

a za ním jakousi zarostlou továrnu,

ale také hasičské muzeum. No musela to být dřina.

Ale co hlavně...nedaleko je zařízení...kde cyklista sám sebe přepraví i s kolem vlastní silou na druhý břeh v jakési kleci. Stačí tahat za lano. Říká se tomu transbordér.

Základem hodnotných sportovních výkonů je pitný režim a vyvážená strava. Důležitý jsou vydatný polívky. Zvláště ráno se hodí česnečka s dvojnásobnou dávkou česneku.

a přes den něco lehčího...třeba guláš s jedním knedlíkem.

aby taky jeden nestačil.

Ani navštěvovat cukrárny neni cyklistům nijak zapovězeno, zvláště když jsou stylový,

a majitelce nechybí nápady, když jsou zrovna všechna místa obsazena.

No prostě pohoda je pohoda, to ví i každá kočka.

Tak ještě jedno selfíčko s viaduktem a zase někdy ahoj údolí.

Předešlý fotoreportáže  NA SLOVENSKU V LÁZNÍCH  a  PŘIJELA K NÁM PARNÍ MAŠINKA