Vzpomínek na 21.8.68 mám mnoho. Měl jsem dovolenou měsíc před koncem vojny a na sklonku noci mě probudil hluk Antonovů nalétávajících přes Benátky nad Jizerou na Prahu tak nízko, že byly zřetelně vidět rudé hvězdy. Zajel jsem hned v civilu do Prahy a byla to síla. Na Kulaťáku tanky ze všech směrů. Jel jsem tramvají polepenou plakáty v azbuce. Zastavil nás samopalník, vlezl dovnitř, namířil a již šly plakáty dolů. Není dobrý pohled do hlavně nabité zbraně. Vrátil jsem se k posádce do Karlových Varů a nejvíc mě pobavil nápis křídou na chodníku před SBČS: " K uhlídání Státní banky, nejsou třeba ruské tanky. My to hovno, co v ní máme, sami sobě uhlídáme. Z toho hovna větší kus, ukradl nám bratr Rus." Dělal jsem kresliče, písaře na velitelství dělostřelectva 20. msd. Do kasáren Dvory I. jsem nechodil před půlnocí, protože jsem neměl zájem sledovat vzájemně se buzerující vojáky. Po půlnoci již nejezdily do Dvorů autobusy, chodil jsem tedy nejkratší cestou pěšky a musel tak ručkovat přes zábradlí zborceného mostu nad hladinou Ohře, který se propadl pod tíhou tří tanků. Jo a ještě jedna vzpomínka - na plakátovacím sloupku u non-stop kiosku proti poště, byla na bílém papíru namalovaná husa s brýlemi a nad ní stručný nápis "Pozor na !" Jak prorocké!

díky za zajímavou reakci

Byli to hlavně Ukrajinci co nás 68 oslobozovli!

ja som sa v tom roku narodila

"Rusáci" byli většinou z Ukrajiny a povel jim dal Ukrajinec Brežněv. Ale tyto detaily se dnes "nenosí". Obsadili nás také Poláci, Maďaři, Bulhaři a pár Němců. Jen Rumuni řekli rázně NE.

a zůstali jen Rusáci...skoro na věčné časy.

Me bylo 18 s cerstvym vyucnim listem a cekalo me studium na elektro prumyslovce v Brne. 21.srpna dostal muj otec podplukovnik telefonat ve 4 rano telefonat pohotovost a odjel do kasaren v Reckovicich, kde byl zastupcem velitele utvaru PVO. Velitel se podle vypraveni otce ukryval cely tyden nekde na pude a az se unesena vlada vratila z Moskvy tak pak teprve vylezl a zacal byt chytry. Veleni utvaru bylo tedy cely tyden naa mem otci. Kdyz se pak po tydnu vratil domu tak moje prvni otazka byla"Tati proc jste neco neudelali". Tata mi rekl, ze pochopitelne meli rakety na vsechny ty antonovy zamerene a jen cekali na rozkaz ministra. Ten vsak nikdy neprisel. Tata byl jako vysoky dustojnik pochopitelne v KSC a pamatuju si, ze jsme se v 68 nekdy i hadali kvuli politice. Ale on se prekvapive vyjadril po navratu vlady z Moskvy :"Rusove s nami jednaji jako s nejakou gubernii. Jak zacala normalizace, tak ho obvinili z organizovani obrany proti spojeneckym vojskum a v roce 1971 byl vyloucen ze strany a propusten z armady. Nemohl nikde sehnat praci. Pak sehnal praci jako figurant pro zememerice a pak jako mechanik psacich stroju v brnenske Zbrojovce, kde jsem po vojne pracoval i ja. To bylo pro neho velke procitnuti po letech kdy byl soucasti stareho rezimu.

při čtení jsem si vzpomněl na film Pelíšky

Pročetl jsem si diskusi. Jaksi se nám vytratili dnešní "demokrati"...

Bylo mi tehdy 13 let a pobýval jsem v ozdravovně 400 km od domova.

8 týdenní pobyt se chýlil ke konci, když 6 dní před jeho skončením nás nad ránem, cca kolem 5. hodiny, probudilo zlověstné dunění tanků, které projížděly po silnici pod okny. Nikdo nemohl věřit vlastním očím - byli jsme přesvědčeni, že začala válka a že už se nikdy se svými rodiči nesetkáme...

Prožíval jsem společně s ostatními dětmi ohromný strach, nepopsatelnou hrůzu a děs. Byl to nejotřesnější zážitek z mého dětství.

Po 2 letech pak převzali do rukou otěže naši "poučení" občané, pod jejichž taktovkou začala normalizace a peklo pro ty, kteří se poučit z tzv. "krizového vývoje" nikdy nenechali.

Nepoučení to rozhodně meli těžší než poučení..i tak poučenejm nezávidím.

V našem paneláku známý ožrala, který často vyřvával cestou domů z hospody, bouchal ve 3 ráno na dveře a křičel "obsadili nás Rusáci", ale nikdo tomu nevěřil. Za půl hodiny mi volala moje kamarádka, že před radnicí stojí ruské tanky. Ráno jsem jela tramvají do práce, kolem nás projížděly tanky, koukala jsem na ty mladé ruské vojáčky kteří byli asi stejně překvapeni jako my. Nikdo z nich nevěděl kde jsou a proč. Při snaze o komunikaci s nimi před radnicí vyplynulo, že nás přijeli osvobodit a byli šokováni, že jsme je nevítali jako osvoboditele. Tenkrát byla moje ruština ještě na slabší konverzační úrovni díky dovolené v Bulharsku, za pár let jsem už ani nepřelouskala azbuku, mentální blok. Dva dny potom jsme s rodiči úplně zapoměli oslavit mé 24 narozeniny a 24. srpna jsme měli s manželem plánovanou svatbu, kterou jsme samozřejmě museli odložit. Za několik měsíců, když se normalizace rozjela naplno a v obou zaměstnáních nám šéfové dali na stoly přihlášky ke vstupu do KSČ jsme se rozhodli pro odchod na západ. A dobře jsme udělali.

Díky za zajímavou reakci.

..... no a ostatní za "varšavskou smlouvu ? "" no ale takhle napsaný to pro dnešní dobu dává te správný smysl a šťávu že....

Nevzpomínám si, že by mi otec ráno vyjmenoval všechny zúčastněné armády, ale třeba jsem to jenom přeslechl....nic méně za ostaní jsem zmínil Poláky, pro někoho zjevně málo.

Já jsem byl v srpnu 68 s kamarádem ve východním Berlíně a tam nám jeden zarytý komunista hodil na stůl Neues Deutschland, ve kterém jsme zahlédli plakát s českým textem: Přijmu na byt ruského vojáka i více, zn. Olšany. Dotyčný nechápal naši reakci.

Tak to je dobrý, zarytej byl až po krk.