Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem jel z Moravy navštívit na západ do středojižních Čech známého fotografa.

14. 08. 2015 8:39:19
Každá výprava by měla mít svoji trasu a cíl. Tuto základní turistickou poučku rád porušuju. Neni nad to si pořádně zabloudit a dojet tam, kam jsem původně nechtěl, abych viděl co bych jinak neviděl. Tentokrát byl však cíl daný.

Kliknutím na obrázek, označený dole v rohu písmenem K, se otevře v lepším rozlišení.

Byl slunečný zimní den, teplota příjemných -5 stupňů,

article_photo

což mě přivedlo na skvělý nápad. Navštívím Karla B. Hned jsem to zaznamenal do kalendáře a jakmile se v srpnu trošku vyčasilo, plán se stal skutečností.

Dlouhá cesta však vyžaduje krátké přestávky. První byla v Humpolci, kde vděční spoluobčané skoro vytesali vzkaz pro nejslavnější naplaveninu.

K ucelenému pohledu na město je samozřejmě třeba dodat podstatnou informaci.

Druhou zastávkou byl Pelhřimov, město rekordů a kuriozit.

article_photo

Mohou být různé, například čepice s 371 bambulemi.

Aby cesta byla zábavnější, zabloudil jsem na jih do Veselí nad Lužnicí. Noblesní kostel Povýšení svatého Kříže sám vypnul motor.

Zamotat se na trasu Soběslav- Bechyně bylo famózní. Pravé jihočeské kouzlo venkova.

article_photo

Žádný turistický běsnění, sem tak projelo auto nebo parta upachtěných cyklistů.

article_photo

I autobusový zastávky maj vymazlený.

Takto bych mohl pokračovat dál. V chaloupkový fotoreportáži taky budu.

article_photo

Hluboká naopak v plánu nebyla vůbec, ale stinnou stránkou bloudění po zapadlých krajích je, že benzínky zmizí, a tak pokud všichni mířili obdivovat, hledal jsem v turistickém ráji napájecí stanici. Zákon schválnosti praví, že po naplnění nádrže pak stojí na každém rohu.

Avízo, že se blížím do jižních Čech bylo čím dál tím jasnější.

Naštěstí jsem se mohl zorientovat podle nenápadnýho orientačního bodu

a otočit zpět. V Sezimově Ústí mám kamaráda Zbyňka M, odborníka na pivo. Nebylo co řešit, pouze ubytování a skočit na pivo. Vila Eduarda Beneše se přímo nabízela. Jen přípravy na oslavu narozenin jakéhosi potentáta, prý samotného Sobotky, mi zabránily složit zde hlavu. Vniknout do střeženého objektu pro dokumentaci mi však nezabránilo ani bezpečnostní opatření. Byl to fofr. Ani vyhodit mě nestihli.

Kousek dál, nedaleko Tábora, stojí torzo Kozího Hrádku. V dnešní době by mistr Jan Hus musel mít při kázání mikrofon, hned vedle totiž hučí dálnice.

Dalšímu dni opět vévodilo slunečné počasí. Žáby se buď usmívaly na krásný den nebo vysmívaly mému oblečení,

ale je pravda, že u lesního rybníka bylo líp než na asfaltu.

Jenže to bych toho zase moc neviděl.

Další postupná zastávka, zámek v Březnici.

Lze mu vytknout jediný, nedostatek parkovacích míst.

Protože Karel B.bydlí za velkými řekami, bylo nutný u Zvíkovského Podhradí přejet po mostě Vltavu

article_photo

a vzápětí Otavu. Měla poněkud jinou barvu a strmější břehy. Podstav vody byl zřetelný. Čert ví, kde jsem přejel Lužnice.

Zvláštností bylo, že holandští turisté na elektrokolech mosty přejeli bez mrknutí oka, natož otočení hlavy. Buď velký vedro nebo plnili tunokilometry.

Možná se nestavili ani ve vymalovaných Prachaticích.

article_photo

To už se blížilo místo srazu. Původní záměr protokolu byl Nepomuk, ale kdo by tam šplhal a pak, zrovna byl zámek zavřenej.

Možná škoda, mohli jsme z výšin pozorovat dění na velbloudí farmě. Místní chovatel nedbal na Klausovo prohlášení a operativně zareagovat na globální oteplování.

Možná už za pár let nebude pro krávy dostatek potravy.

Dát spicha s Karlem B. u koně na Václaváku je zcela mimotématický. Naopak zřícenina nedostavěného kláštera svatého Ondřeje v Kuklově se přímo nabízela. Hned jsem si vzpomněl na Naratov

Je už trochu šmrncnutej dnešní civilizací.

A právě zde jsme se tématicky sjeli. Vše bylo už připraveno včetně dohody,

article_photo

že Karel Boháček přijede o chvíli dřív a otevře dveře auta, abych nepřejel do zákazu. Však jsem za tento nešvar už pár pokut zaplatil.

Bohužel času nebylo mnoho. Stačili jsme jen narychlo zhltnout marinovaný kolínko a

dát kávičku. Hlavní cíl však byl splněn.

Cestou zpět ke Svitavě bylo nutný opět suchou pneumatikou překročit vodní toky. Vltavu na Podolském mostě,

article_photo

a Lužnici po řetězovém mostě u obce Stádlec. Kam se cestou vypařila Otava vůbec netuším.

Ale před tím bylo záhodný prozkoumat stav mostu a prostudovat dostupný informace. Ve všech ukazatelích jsem prošel, ale hukot prken byl strašidelný.

Ne každý zastavení je zábavný. Zámek v obci s příznačným názvem Hroby, je klasickou ukázkou, jak o svěřený majetek pečuje armáda.

Následný pohled v Černovicích oko usušil.

article_photo

Náměstí v Blatné dominuje zajímavý morový sloup, jakoby uříznutý.

a hned nedaleko...relaxační zóna.

Směr do garáže opět nevedl po frekventovaných silnicích. Správnost potvrdila zajížďka do Kamenice nad Lípou,

navíc s informací...že už konečně rostou.

Pak už to byl fofr. Překročit hranice a

trochu se osvěžit na Svitavě.

Další fotoreportáže Američané v Čechách O pivu a guláši Motorky a lokomotivy

Autor: Jaromír Šiša | pátek 14.8.2015 8:39 | karma článku: 39.01 | přečteno: 2092x

Další články blogera

Jaromír Šiša

Rozkvetlý zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou a zastavení v Třebíči.

Zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou ohromí na první pohled nejenom rozlohou. Třebíč neni jen noclehárna pro zaměstnance z nedaleké jaderné elektrárny v Dukovanech. Další dlouhé komentáře jsou zbytečné, oba příběhy tím nijak neutrpí.

20.9.2017 v 9:12 | Karma článku: 35.88 | Přečteno: 783 | Diskuse

Jaromír Šiša

Pohledy z nížky i výšky na tu naši promoklou svitavskou pouť.

Poznámka skvělého Josefa Kemra ve filmu Na samotě u lesa nejlépe vyjádřila pouťové počasí. Pro ty kteří film neviděli výrok uvedu...prší a prší. Počasí si nevybíráme, buď nám je a nebo neni dopřáno.

5.9.2017 v 10:08 | Karma článku: 38.45 | Přečteno: 1306 | Diskuse

Jaromír Šiša

V hlavní roli koně, kočáry a mistři opratí.

V počítačové době je poučné seznámit se s řemesly, která se mohou zdát zapomenuta. Díky české šikovnosti tomu tak neni. Jen na výrobu kočáru je jich třeba devět a možná i víc,což dokumentovala akce Josefkol 2017,

29.8.2017 v 9:10 | Karma článku: 37.69 | Přečteno: 972 | Diskuse

Jaromír Šiša

Cesta a zastavení útrpného a hrdelního práva. Hříchy ani staletí nezměnila.

K tomu se třeba přenést se do středověku a Tišnova. Nad městem tu našli základy šibenice a s nápadem byla cesta na světě. Mučení nemohl vydržet nikdo a když ano, pak jen čarodějnice a čaroděj, takže to vyšlo nastejno.

7.8.2017 v 11:18 | Karma článku: 39.60 | Přečteno: 1390 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Pavel Vrba

Splnění snu, zahaleného do mlhavého obrazu - část 2.

Všechny ty pohledy, oděny do prapodivného svatebního oděvu. Co k tomu lze vůbec napsat, když vše bylo již napsáno a vyjeveno.O své cestovatelské příhodě jsem už psal v posledních článcích.

24.9.2017 v 15:30 | Karma článku: 10.81 | Přečteno: 117 | Diskuse

Jiří Stratil

Okýnko ze tmy a do tmy

Díváme-li se zevnitř ven a nesvítíme-li, tak ze tmy do světla, a když za dne zvenku dovnitř, tak zase ze světla do tmy.

24.9.2017 v 11:21 | Karma článku: 4.23 | Přečteno: 102 | Diskuse

Pavel Kynčil

Na procházce - konečně slunce

Tak konečně vysvitlo a on se mohl vypravit na procházku v doprovodu svého letitého fotoaparátu - resp digitálního veterána. Ne že by byl tak starý, ale podle .........

24.9.2017 v 10:38 | Karma článku: 8.52 | Přečteno: 88 | Diskuse

Marek Trizuljak

Když si vás krajina vezme na kobereček

Malý fotoblog na prahu podzimu (Jen pošetilosti, přešlapy v oraništi, pár cvaknutí a několik slov ještě pošetilejších)

24.9.2017 v 8:40 | Karma článku: 15.93 | Přečteno: 195 | Diskuse

Klára Tůmová

Turistou v rodném městě - Ať žije Petřín

Tahle zacházka byla tak trochu náplast na zmařené Toulky časem do osmdesátek. Ale když už jsem těmto místům blíž než obvykle, co se nepodívat do dřívějších let aspoň letem světem? (Asi taky Toulky časem.)

23.9.2017 v 20:55 | Karma článku: 10.83 | Přečteno: 273 | Diskuse
Počet článků 361 Celková karma 38.41 Průměrná čtenost 3475

61 let ve volných chvilkách pro vlastní potěšení cestující, fotící a píšící.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.