Paráda!

dík a zdravím

Pěkná reportáž. Trasu z Ústí nad Orlicí přes Letohrad, Lichkov, Dolní Lipku a Králíky nejde nemilovat.

Měli jsme ji v údržbě po Lichkov, znám tam každý pražec

Dekuju za pro mne moc nostalgicky clanek se zajimavymi fotkami. Drevaky sem se najezdil hodne, jeste dnes si rad vzpominam na vecerni a nocni "hru" jisker parních lokomotiv. Ovšem parní lokomotivy pro mne skoncily v polovine sedesatych let (pri prilezitosti presunu mimo rodnou vlast a tam už pára skomírala) pak sem 2x jel vyletnim vlakem tazenym parni lokomotivou, jednou v Rakousku skoro před 30 lety a pred 12 lety taky vyletnakem tazenym parni lokomotivou z 90 let 19 stoleti! (uzkorozchodka v Darjeeling-u). Pro mne parni lokomotivy mely "osobnost", která mi u moderních lokomotiv schazi. Jinak vlakem cestuju velmi rad a s velkou davkou nostalgie si zavzpominam na cestovani polubenskou ozubnicovou drahou v polovine padesatych let, kdy tam jeste "uradovala" dychavicna Floridsdorfka.

jo pára je děsná romantika

Krása, hned bych vyrazila na výlet.

no jo, ale už je po něm

Moc hezkej blog o krásných mašinkách

a co teprve naživo, to je dají i cejtit.

Jednim slovem nadhera.

díky

Dávno před léty jsme bydleli 200 metrů od trati z Prahy do Budějovic a měli vlaky před sebou jako na dlani. Bylo to trochu do kopce a nezapomenu na supící parní lokomotivy, jak jim to občas proklouzlo, ale s padesáti vagónovým vlakem si dokázaly ve dvou krásně poradit. Mělo to svoji nezaměnitelnou poezii

no jé je, sílu měla a jakou

Nádherně podaná nostalgie.

Kouzlo parních lokomotiv nemůže podle mne dostatečně vychutnat ten, kdo dobu jejich provozu osobně nezažil.

Když jsem jako mladý jezdil denně z Brna do Letovic a ve Skalici n.Svit. jsme čekali na připoj od Boskovic, vždy stála vedle nás lokomotiva čekajícího vlaku do Brna. Otevřel jsem okno, se zájmem pozoroval její mechanismy a obdivoval s jakou péči je mašinfýry opečována Dodnes mám uloženy v paměti různé sykavé zvuky, která vydávala unikající pára, klapání kompresoru i vůni mazadel. V tu chvíli mi ani nevadily tvrdé dřevěné lavice, na kterých jsme v vagonu seděli.

romantice dřevěné lavice nevadí

To je super blog. Připomnělo mi to cestování s maminkou k babičce do Moravské. Ty dřevěné lavice si pamatuju dobře i když jsem byla mládě. A také mi připomněl tchána, byl pomocný strojvedoucí. Díky Jaromíre.

jo jo dřevák si dobře pamatujeme, dalo by se i říct...bohužel

Pro šotouše to musí být pastva pro oči.

Vašek

a co teprve na místě