O tom, jak jsem si žil na zámku Loučeň a coural po okolí.

Vyzkoušet si, jak se žilo v v podzámčí, by jistě bylo fajn, ale pohodlný život šlechty je lákavější. Pač to je samá hostina, taneček, procházka a někdy šíření osvícenských myšlenek.

VŠECHNY FOTKY JSOU SAMOZŘEJMĚ MOJE A KLIKACÍ

Už začátek cesty se povedl, no kde se tohle ještě vidí.

První velká zastávka, vyhlášená Stará rybárna v Nymburku a

ještě pod dozorem hradeb.

Během průjezdu k zámku mě zaujal tento poutač. Z původní myšlenky, že v kurzu jsou dvoubarevný podprdy, mě vyvedla fronta dětí.

No tak dobře, ubytování nebylo přímo na zámku, ale vedle v hotelu Maxmilian, dneska se tomu říká rezort, a ten nebyl žádný hogo fogo. Mezi všechny ty úchvatné bouráky jsem zaparkoval ještě něco hezčího.

Zvláště pro hosty ze zahraničí byla na čepu samozřejmě Plzeň. Turista by uvítal i nějaký útulný, zámecký pivovárek.

Na zámek to bylo po schodech, co by párkrát dup. Procházka naokolo se po cestě hodila.

nádvoří paráda.

 Hned vedle zámku je Buxusové bludiště.  A vůbec, víte jaký je rozdíl mezi bludištěm a labyrintem? V bludišti je mnoho cest a křižovatek. Pokud do něj vejdete, musíte hledat správnou cestu, která se ne vždy ukáže jako správná.

A znamená buxusové? Tak se nazývá věčně zelený keř. V labyrintech nejsou nikdy bludné cesty a slepé uličky. Mají vchod a cestu, která se kroutí ke středu. V labyrintu se nedá zabloudit.

Tak ještě tisové bludiště. Kdo se chce ztratit, má ideální příležitost,

pač přes hranu vidí jen košíkáři.

Někteří z bloudění zkameněli. Tak dost, bloudění stačilo, ostatně, je jich tu víc, prý dvanáct.

Zezadu taky pohoda.

 Tak ještě pro zklidnění procházka parkem.

 Docela jsem se zamotal, vyšlo to tak tak na večeři.

Žádné dlouhé vysedávání u snídaně, i když byla nadpřirozeně bohatá zdravými potravinami.

Zámek Luštěnice. Postupně chátral, ale v minulém století byl nákladně opraven. Dnes je v držení několika soukromých spoluvlastníků.

 Mnichovo Hradiště. Zakladatelem původně renesančního zámku byl Václav Budovec.

Před radnicí stojí jeho socha. 21. června 1621 byl popraven spolu s 26 českými pány na Staroměstském náměstí ve věku 69 let.

Zřícenina hradu Valečov. Opuštěný od roku 1652, ale později se sem nastěhovali tehdejší squatteři, kteří byli roku 1892 násilně vykázáni do obecního chudobince. Hrad sloužil také jako zdroj levného stavebního materiálu.

Můžete se rozhlédnout do kraje,

ale také sestoupit do podzemí.

Vesnická památková rezervace Vesec stojí za delší zastávku, to by mi foťák neodpustil.

Najednou se začalo na obzoru zatahovat a

vypadalo to, že šutr bude mokrej.

Ale tak divně.

na obzoru obloha stále víc černá

až zmodročernala úplně. Přitom slunce pralo do zad a zdůrazňovalo barvy.

 nakonec z deště nic nebylo, ale i kdyby, hasičská zbrojnice jistila úkryt.

Valdštejnovo město Jičín.

Taky je na zámku usochán, ale málo platný,

kraji samozřejmě vládne Rumcajs se svoji rodinou. Zvláště pak lesu Řáholci.

Střed města má zase pod patronátem drak.

Životní filosofii zde mají sympatickou.

Gotický hrad Kost, byl založen roku 1349. Dnes patři bratrům Giovannimu a Piovi Kinským, kteří, trvale bydlí v Itálii a na své panství v Čechách jezdí asi jako my na chalupy. O hrad se vzorně stará společnost Kinský dal Borgo. Poslední a rozsáhlá rekonstrukce byla ukončena roku 2021. Během oprav byly objeveny tajné chodby. Nelze vyloučit, že byly kutány z mileneckých únikových důvodů.

 Je na čase vrátit se do Polabské nížiny. Pro zemědělce kraj zaslíbený, na motorku málo serpentin, na kole trošku nuda, pač kořením cyklistiky jsou kopce.

Zajet do domova důchodců bych trochu přirovnal k  Pelhřimovu. Teda na zámek Lysá nad Labem, který takto dnes slouží. I dřív sloužil jako domov, tehdy kněžen a královen.

Přerov nad Labem a hned tři zastavení. U zámku, byl tu archiv Českého rozhlasu, dnes je opuštěný.

Druhé zastavení je ve skanzenu lidové architektury a způsobu života a

třetí v muzeu motocyklových veteránů.

Lipany. Traumatický bod českých dějin, protože tu Češi museli porazit Čechy, aby se poměry v zemi uklidnily a konsolidovaly. Aspoň trochu a jen na čas.

No nic, je čas návratu. Jako výlet to byla dobrá partie.

další tématická fotoreportáž ŠESTÉ PUTOVÁNÍ ZA HRADY A ZÁMKY