A tak to šlo, jelo i běželo na té naši svitavské pouti.

Tradice zamrzla někde za první republiky. Od komančů se navázání nedalo čekat, ale naštěstí po listopadu nastartovali hlavy a přiložili ruce nadšenci ze Střediska Kulturních Služeb, muzea, informačního centra a další, které ani

 neznám a ehle, pouť byla opět na světě. Díky všem, kteří se za pokračování a rozvíjení zapomenuté tradice zasloužili. Čendou počínaje.

SKORO VŠECHNY FOTKY JSOU MOJE A KLIKACÍ

V předpouťovém týdnu proběhlo několik akcí. K největší atrakci patřila jízda historického vlaku s parní mašinou. Fotkami s vláčkem vypomohl Luke Ladislav.

Ale také "souboj" řezbářů. Mě zaujal tento ukázkový kraul.

Pojďme na pouť. Náměstí máme trošku z kopce nebo do kopce. Jak se to vezme a úplně nejvíc dole stalo pódium, kde vystupovala folková skupina Trdlo se švarnou zpěvačkou, klarinetistkou, flétnistkou a saxofonistkou.

A také cimbálka.

Dudaly se také písničky z Domažlicka.

Stánky začínaly nebo končily, jak se to vezme, v nejnižším bodě, kde hrdě stál stánek našeho malého roztomilého pivovárku Na Kopečku.

Když udělám menší exkurzi u stánků, tak třeba zde byl prodavač před deštěm dobře ukryt. I když bylo absolutně slunečno, člověk nikdy neví.

Prodávaly se věci nejenom praktické, ale i k potěšení

Do banky Crediras nosili lidé asi kačky v koších. Patrně dobrý úrok.

Součástí poutě byl také program. Hlediště bylo připraveno,

pak se jen zvedla opona a mohlo se začít.

K tanci a poslechu hrál flašinetář. Za sebou mě ve stanu k prohlédnutí další hrací stroje.

Nejsou jen vysocí flašinetáři, ale také malí prckové

Kejklíř Vlasta měl na povel tančící loutku.

Děti jsou nejvděčnější diváci a spoluúčinkující.

Siláci si mohli prověřit svoje svaly na siloměru.

Zahrávat si s ohněm mohou jen hasiči, a kdo to umí. Auvajs.

Ovšem z eskamotéra s ohně se vyklubal záškodník, snažící se přepálit lano následujícímu  vystoupení provazochodkyně Katty.

Záškodnický čin se naštěstí nepodařil, a tak jsme s obdivem kroutili hlavou. Posuďte sami.

Někdy se do snímku dostala tak tak a brnkala skoro o rámeček

a někdy se do něj celá nedostala vůbec.

Tohle je poslední fáze saltoobratu, který skončil s úsměvem těsně nad zemí.

Vystoupení sledovali pozorně všichni.

Kdo je na umění, mohl si projít Venkovku, což je ulička s venkovní výstavou obrazů.

Další postupnou atrakcí na horní části náměstí byl výstup na věž kostela

Z výšky by se mohl zdát, že návštěva tak kdovíjaká nebyla,

ale při podrobnějším zkoumání bylo všechno o dost jinak.

No prostě mumraj, ale našla se i klidová zóna na výbornou kávu.

Doslova vrcholným číslem pro nejodvážnější byl kolotoč, který vás nejdříve vyvezl nahoru a pak roztočil.

No nejodvážnější, a co potom tohle.

Tuto stylovou paní jsem fotil

už  v roce 2016.

Tehdy k nám přijeli rytíři na turnaj.

a nesoutěžili jen mezi sebou.

Tehdy jsem se pěkně zmaloval.

A ještě o rok dříve, zase přijeli Prusové, a také

sám velký Bismark. Vojenská přehlídka asi nebyla moc ke koukání.

No prostě u nás se dveře netrhly. Třeba v roce 2020 k nám přijeli tančit Rusové

s tankem Němci a s džípem Amíci. To byla Floriánka ještě otevřená.

Dost vzpomínek a zpět do reality nebo spíš ke shrnutí. Počasí pouti přálo, návštěvníků přišlo neúrekom, jak říkají Slováci, vše bylo vyvážené, jen pivo v plastu není úplně ono, a tak na závěr jsem si odskočil na točený.

Tak se příští rok stavte nebo zajeďte.

Související fotoreportáž jednoduše SVITAVY