Putování Transsibiřskou magistrálou, zastavení poslední, Bajkal.
jednu pětinu veškeré sladké povrchové vody na zeměkouli s objemem 23000 km3
FOTKY JSOU KLIKACÍ A MOJE
Bajkal má svoji železniční zastávku,
ale z Irkutska nás k němu dopravil srozumitelně označený autobus.
Vzápětí jsme se hned stylově ubytovali.
až na ty plastové doplňky.
Naše první cesta vedla k vodě, ale Bajkal nám nenastavil nejpřívětivější tvář.
Fotka se zdá, jako z paluby lodi, ale jedná se o břeh,
to by si rybář tolik nedovoloval.
V přístavu vládnul turistický poklid,
ale i tak jsme se před obědem,
trošku propluli.
Na hladině nevládnul zrovna klid.
Z bezpečnostních důvodů nás kapitán na lodi dlouho nezdržoval, a tak zbyl čas prozkoumat malinko i pobřeží.
Tak jako v Třeboni je povinností dát si kapra, tak u Bajkalu Omula,
a pak zajít na pivko.
Vyzkoušet místní je stylovější, ale to dokola tragické čepování. Naštěstí se barman spiklenecky rozhlídnul a přelil alespoň do plastového půllitru. Jiné ani neměli.
Cestou z hospody se nám při čtení inzerátu o prodeji toalety zdálo, že se něco chystá
a taky že jo. Domáci řekli, sednite, dejte vodku a uvidíte krvavý Bajkal.
Druhý den ráno bylo všechno jinak a
naše první ranní činost bylo hození kytičky Československým legionářům. Smočení v plavkách následovalo. Voda měla 15 stupínků.
K poznání patřila také ranní procházka po osadě.
Citlivé využívání plastových oken a dveří v Rusku obvzlášť vymakali.
Ponořit se v ponorce až na dno do hloubky 1642 metrů není problém, samozřejmě pouze virtuálně v Bajkalském muzeu. Na dně jezera se nachází 7 kilometrů hluboká sedimentární vrstva, takže je vlastně hluboké až 9 kilometrů.
Žije tu na 2000 edemitů, to jest druhů, kteří se nevyskytují jinde.
Ale to už na nás v přístavu čekala loď,
aby nás přeplavila na protější břeh. Po celou dobu jsem měl plavbu pod kontrolou,
zvláště když kapitán měl oči jen pro nějakou blondýnu na první palubě.
Ale plavba netrvala dlouho, hned za první zatáčkou
jsme zase vystupovali a
možnost pokračovat individuálně, nás neoslovila. Nebyl o ni ani extra zájem, jak se zdá.
Nás zajímala železnice, přesněji Krugobajkalka. Už se čekalo jen na nás, ostatní turisté se už rojili.
Dočkal se i Messi, pokud nebyl za výkon se Slávií vyhoštěn na Sibiř.
Tak nasedat a valíme.
I když valíme...po celou dobu byla rychlost přísně výletní, cca 20 km za hodinu, a tak i výhledy za jízdy byly parádní.
Krugobajkalka se kroutí podél pobřeží a když pominu ostatní inženýrské stavby,
má na trase 39 tunelů,
které na sebe často navazují natolik, že se vlak nevejde ani na zastávku. Přes tento tunel vede v korytu jeden z mnoha přítoků.
Ale i tak, bez zastávek by to nebylo úplně ono. Alespoň protáhnout nohy
do okolních vesnic
případně si odskočit.
Některé zastávky byly dlouhé, a tak se turisté rozběhli po okolí. Svolávalo se třikrát lokomotivní houkačkou, a pak to už bylo na smolíka.
Větší koncetrace lidských obydlí signalizovala, že celodenní výlet konči.
Tak už jen Bajkalu zamávat,
prokličkovat březovým hájem,
povečeřet v Irkutsku a
ráno hajdy na letiště, kde už na nás čekalo letadlo, které nám díky ruskému národnímu nápoji málem uletělo.
Předchozí fotoreportáž IRKUTSK, MĚSTO NA ANGAŘE.
Jaromír Šiša
O tom, jak jsem s foťákem kroužil kolem komína,
což znamenalo nastavit na kružítku 50 km, zabodnout doprostřed kuchyně, ohraničit prostor, nasednout a vyrazit. I když demarkační čáru jsem občas malinko i přejel. Výprava je inspirována dobou, kdy
Jaromír Šiša
Auto moto veteráni všude možně i jinde.
Třeba pod střechou velkých prostorných i malých útulných muzeí. Nebo na všech možných srazech, případně je potkáváme jen tak v prostoru. Pro svoji krásu a eleganci je obdivujeme a s úctou k těm, kteří jim vdechli nový život.
Jaromír Šiša
Hřebečské důlní stezky, parádní cyklo i pěšo výlet.
Sjezdy jsou příjemné, kopce kořením cyklistiky, tak to vezmeme nahoru dolu a místama se u zajímavostí i zastavíme. To vše přísně po vyznačených trasách, ať nikam nezahučíme, oblast je totiž prošpikována štolami. Původně se zde
Jaromír Šiša
Přemysl Otakar I. a Zlatá bula sicilská, to k sobě ladí.
Přemysl Otakar I. je možná trochu zapomínaný Přemyslovec, byť jeho úsilím se narodila jedna z nejdůležitějších listin pro vývoj české státnosti. V roce 1158 byl na českého krále korunován Vladislav II. I když pouze
Jaromír Šiša
Reklamní hlášky, slovní hříčky a srandovní nápisy, které rozesmějí.
Syrová reklama je nudná, ale dá se nápaditě okořenit. Stejně tak životem tvořící hlouposti. Jinak bychom měli o jeden důvod k úsměvu míň. Naštěstí jsme humorem dobře zásobováni, však posuďte sami, co jsem posbíral během cestování.
Jaromír Šiša
Ruský plyn do českých kotlů.
Evropa správně pomáhá Ukrajině a zároveň nákupem ruského plynu financuje Putinovu agresi a sama zbrojí, aby se případné ruské agresi bránila. Živit válku na obě strany, to nevymyslíš. A my? V listopadu k nám z Ruska přicházelo
Jaromír Šiša
Zámek, skanzen lidové architektury a veteráni na jednom fleku.
Přerov nad Labem má něco přes tisíc obyvatel, ale výše uvedené tam turista všechno najde. Navíc na jednom fleku vedle sebe nebo naproti, do čehož lze zahrnout i restaurací na oběd. Které město se takto může chlubit?
Jaromír Šiša
Žďárské vrchy zdokumentované fotoreportáží.
Fotky lze nechat v reportáží jen tak plynout, bez obkecávání. Aspoň do půlky. Neni vždy nutné uvádět, kde se fotka narodila nebo dokonce udávat souřadnice, stačí jen napsat...viz nadpis...a blízké okolí k tomu.
Jaromír Šiša
Mám radlice v ponoru.
Význam nadpisu v brněnském hantecu docvakne i bez jeho znalosti. Stav mého chrupu přesně vyjadřuje také v současnosti frekventované slovo. Ano, mám zuby v dezolátním stavu. Nebo spíš byly, protože
Jaromír Šiša
Příběh nejdříve nešťastného a potom šťastného kocoura Karla.
Nad městem máme zahradu, kde se z čista jasna objevil kocour. Byl vykastrovaný a přítulný, a tak se zdálo, že se jenom zaběhl. Jenže ani další dny se obraz nezměnil a bližší pohled navíc prozradil, že má
Jaromír Šiša
Žďárské vrchy, celoročně ozdobené sochami.
Pohodlnou procházkou z tepla domova, nabízím vánoční nadílku soch. Všechny jsou parádní a na báječný poznávací a vyhledávací výlet jako stvořené. Jako prémii vám otevřou náruč Žďárské vrchy. Než ale vyrazíme, je třeba sdělit, že
Jaromír Šiša
Slavkov. Malinko slovem, hodně obrazem.
Vzpomínkové akce na Bitvu tří císařů se konaly 2.prosince. Přesně na den, kdy před 218 lety proběhla samotná bitva. I počasí bylo přibližně stejné. Velká bitevní ukázka se rozzuřila 12 km západně od Slavkova. Současně s tím
Jaromír Šiša
Jízda parním vláčkem s Mikulášem, andělem, čerty a vzpomínkou.
Pro děti to byla dvojnásobná atrakce. Kam se hrabe pendolíno, třeba s deseti Mikuláši. To přece nečudí, nesyčí, nevoní, necuká, nešpiní, nedrncá, má polstrované sedačky a nelze otevřít okna.
Jaromír Šiša
Kopce, doly, lesy, rybníky, Pičín a další zajímavosti.
Výlet to byl komplexní. Jezdili jsme v Příbrami a okolí, fárali pod zem a vystoupali na nejvyšší bod Brdů, a tím si zajistili dostatečné množství pozoruhodných zážitků a vzpomínek z různých nadmořských výšek.
Jaromír Šiša
Evropa v područí islámu.
Demografové a statistické modely říkají, že v roce 2100 může většina evropského obyvatelstva vyznávat proroka Mohammeda. Na půdě starého kontinentu se v rodinách průměrně rodí
Jaromír Šiša
Sukně žen, dokonalá zbraň na muže aneb genderově nevyvážený článek.
Můžeme se před volbami i po nich vzrušovat jakkoliv, ale už od dob, kdy o demokracii nikdo nic nevěděl, to pravé vzrušení číhá jinde. Ano, žena. Byla stvořena géniem pro potěšení mužských očí. Má sice jenom jednu zbraň,
Jaromír Šiša
O báječném srazu lokomotiv aneb elegance v kříšťálové podobě.
Stalo se tak v Dolní Lipce, v souvislosti 150 let od zprovoznění Moravské pohraniční dráhy z Dolní Lipky přes Hanušovice do Šternberka. Do místa oslav se sjely tři historické kouřící vlaky. Z České Třebové, Pardubic a Olomouce.
Jaromír Šiša
Dnes má svátek každý Jaromír, tedy i nešťastný kníže přemyslovský.
Ještě před knížetem pár obecných informací. Jméno má slovanský původ a sahá až k staročeskému „jaryj“ s významem bujný, silný a "mír", klidný. Něco jako klidná síla. Horoskop mu přisuzuje neodolatelný šarm s úspěchem u žen a také
Jaromír Šiša
O tom, jak jsem si žil na zámku Loučeň a coural po okolí.
Vyzkoušet si, jak se žilo v v podzámčí, by jistě bylo fajn, ale pohodlný život šlechty je lákavější. Pač to je samá hostina, taneček, procházka a někdy šíření osvícenských myšlenek.
Jaromír Šiša
Vstávej, obsadili nás Rusáci.
Těmito slovy mě zhruba touto dobou před 55 lety vzbudil otec. To už matka stála v sámošce frontu na všechno možné a bratrovi odebrali z vysílačky koncové elektronky, aby jako radioamatér nešířil dezinformace. I když oproti
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 550
- Celková karma 38,01
- Průměrná čtenost 3809x