Slavkov 2016 aneb jak jsem pokecal s Napoleonem.

Známe se už dlouho. Pravidelně se vídáme na společné narozeniny a po bitvě Tří císařů. Nejvíc se těším na podzim. On mi vysvětluje jak vyhrál bitvu a já dělám že si to už od minule nepamatuji.

KLIKNUTÍM NA FOTKY SE OBRÁZKY ZVĚTŠÍ

Slavkov byl 2.prosince 2016 už svátečně vyzdoben. Všude visely vánoční řetězy...

teda úplně všude se to ještě nestihlo, ale byly připraveny.

Vánoční ozdoby se skvěly nápaditostí a

 barevností.

Ale nijak zvlášť jsem výzdobu nevnímal. Moje první cesta vedla na slavkovský zámek. V létě vyhlíží takto.

V uniformě plukovníka jízdních myslivců, pouze s řádem Čestné legie, mě už Napoleon vyhlížel. Vedle svých vyzdobených maršálů, mezi nimiž vynikal Murat, vypadal jako chudý příbuzný. Později se po něm v ústrojové skromnosti opičil jeden nechvalně známý diktátor.

Díky naší známosti mě taky vloni pozval na císařský ples.

Nejdříve mě představil pani Kounicové, velitelce slavkovského zámku, a pak

fraucimoru.

Na závěr, jako každý rok, maršál Berthier

pardon....mimochodem, znám se s Louis-Alexandre už roky. Oslovuji ho důvěrně Lojzo. Sašo nemá rád. Občas si půjčujeme klobouky a

podmaršálek kníže Liechtenstein,

podepsali jako každý rok příměří.

i když kdo ví jak to všechno bylo. V zákulisí byli kámoši a valili klíny přímo do uší jedné paní.

Strategicky umístěná služka možná věděla mnohé o politických hrátkách, ale to už se nedozvíme.

V rámci ujištění, že nejsem vyloženě jen francouzsky fixován uvádím,  že mám korektní vztahy také s rakouským císařem Františkem, posledním císařem římským a prvním císařem rakouským. Za to může taky Napoleon.

Však zpět do podzámčí, tam probíhal program, spočívající převážně v nakupování. Kdo si hotovost nepřivezl, nafasoval v místě do betelný peněženky.

Svobodomyslní spoluobčané byli pohoršení, že veškeré dění šmírovala kamera,

ale zahraničním turistům to bylo jedno, už jsou zvyklí. Spíš je překvapilo, že při placení v hotovosti nedostali stvrzenku.

Vzhledem k zakecání na zámku mně samotná rekonstrukce bitvy utekla, ale nebylo to neštěstí, ve Slavkově probíhal program po celý den. Ostatně kdo touží vyloženě po krvi, jednak se na závěr dočká a jednak si může přenést na bojiště o pár let zpět zde. Program ve Slavkově odstartovala salva elitní francouzské pěchoty a

výstřel děla. Ten jsem taky prošvihnul, ale mohu nabídnout alespoň ukázku ládování děla.

Všemu velel kompetentní důstojník,

který to následně s chutí zapil.

Ženy v každé době vyhledávají především společnost dělostřelců...kdo ví proč.

Součástí programu byly ukázky z vojenského života. Střelecký výcvik a nebo

šermířské umění. Napoleon sice souboje zakázal, ale v případě uhájení cti vojáka vůči civilistovi rád zavřel oči. Čest vojáka je nadevše.

Ukázky kavalerie byly zrovna tak atraktivní...jen pro info...kavalerie vždycky stojí.

aby se dalo s koněm pokecat a

a infanterie, čili pěchota, vždycky leží.

Ukázky probíhaly formou dovednostní a rychlostní soutěže na což dohlížel vrchní rozhodčí.

Dragouni jeho císařského veličenstva byli nejen šikovní, ale taky řádně vyšnoření.

Podstatou soutěže bylo co nejdříve v jízdě něco propíchnout a nebo useknout,

a pak se co nejdříve vrátit.

V rámci zdravé soutěživosti sledovali klání nejen diváci, ale také i soupeři.

Stánků bylo všude plno. Člověk by ani nevěřil z čeho všeho se dá udělat víno.

a specialit bylo...jen si vybrat.

Někteří prodejci se po vzoru vojáků vybavili chladnou zbraní.

V tom lidském hemžení se pohybovala také noblesní dáma v černo fialovém.

Svůj stánek přivezli i Rusové.

Ti Rusové...měli hnusný zvyk bodnout bodák do hnoje. Když nepřítel přežil úraz, nepřežil infekční nemoc. Ale nesměl si kořist napíchnout na bodák, jinak to bylo opatření kontraproduktivní.

To Francouzi se zase zamilovali párek v rohlíku.

A našinec? Ten se spokojil s troškou chleba a gulášové polívky

nebo jen namazanou skývou.

Večer pro potěšení krvežíznivých diváků proběhla fiktivní bitva o radnici. Pravda, bylo to na vážkách, ale když nastoupila vyhlášená císařská pěchota,

stačila jedna salva,

prudký útok

...no, po bitvě je každý chytrým generálem...

a protože nikdo nebyl ani zraněn, mohlo se jít slavit do restaurace Bonaparte.

Už takto začíná výcvik rekruta.

Na závěr se konala vojenská přehlídka, v čele samozřejmě s bubeníky.

Rakušanům se šlo dost ztěžka.

Voltižéři byli císařská elitní lehká pěchota. V tomto případě konkrétně 1.regiment de voltigeurs de le Garde imperiále. Uměli se přepravovat na koni tím, že skočili za jezdce. Vymyslel je sám císař.

Někde uprostřed šli sapéři...což byli ženisté. Přes rameno mají sekery.

Na úplný závěr zcela zaplněné slavkovské náměstí obdivovalo ohňostroj...v jednu chvíli se zdálo, že zámek shoří a sežehne všechny kolem

SLAVKOV 2015