Jeden skanzen, malé muzeum a jediná světnička na fotoreportáž stačí

Blog je plný politiky, útočí všude. Stačí pustit televizi, otevřít noviny, dveře do hospody nebo popelnici. Zkusím formou fotoreportáže z Českomoravské vrchoviny odklonit pozornost mimo blbou náladu a pohlédnout pozitivně. Třeba na jeden skanzen, muzeum a malou chaloupku. Je fajn, že si fortelu a umu našich předků vážíme a je  zvláštní, že za dob komunistů zdaleka takových ukázek nebylo, vždyť rolníci byli přece dělnického původu. I když...řemeslníci už tak trochu vykořisťovali.

Jednoho dne mě napadlo, jestli neni už podzim, což jsem rychle ověřil v našem rododendronovém parku.

Narychlo vyletět jen tak

je jedna možnost. Mít plán druhá. Tím byl skanzen na Veselém kopci u Hlinska. Už vstup je sympatický

a pokračování to jen potvrdilo.

Ty červené věcičky na štítu nejsou jen ozdoby, ale především slouží jako zimní jeřabinová záchrana pro ptáky.

Správný skanzen ma nejenom exteriéry, ale také interiéry. Místo v kuchyni pro OSVČ...Na Vysočině býval částo stav.

Ložnice byla součástí, včetně nezbytného nočníku. Komu by se chtělo chodit ven.

Dětský koutek k tomu. Důvod byl prostý, dříve se nevytápělo více místností.

Zemědělská činnost se na zimu přenesla do stavení a spočívala ve zpracování surovin. Třeba lisování lněného semene

nebo míchání marmelády. Důmyslný stroj.

Skanzen umí i kouzla, stačí pár kroků a přenese Vás v čase. Kouzlo nechtěného...mráček vycházející ze špičky střechy.

V této době se už sice kuchyň oddělila, ale kamna samozřejmě zůstala.

Novou kuchyňskou vymožeností pro pány, byl vynález pana Gauče.

Ložnice byla společná s obývacím pokojem,

trvale připraveným, pro nahlášené nebo spíše nenahlášené návštěvy. Zavolat předem šlo tehdy jedině z okna.

Ve skanzenech neožívají jen dobová stavení, ale také zapomenutá řemesla, jako třeba drátování.

Pro návštěvníky, kteří se chtějí se zážitky podělit písemně, tu mají kompletní služby s dobovou poštovní schránkou.

Ale žádné velké zdržování, na podzim se brzo stmívá. Ještě zběžná kontrola převodovky

a honem dál. Podzim má svoje kouzla. Jablka ladí barvy a švestky vyzrávají do sudu.

Jen včelky už si chystají polštáře.

To už jsme u Letovic v obci Horní Smržov. Zde mají expozice všechny v teple pod střechou. Kachlová kamna

třígenerační ložnici

nebo oddělení žehliček. S jejich přechodem na elektrický proud se patrně počítalo už dopředu.

Hospodářskou část zemědělských mučidel přestěhovali na půdu.

Ty větší pronajímají.

Naši předci byli velice důmyslní. Mnozí si ještě pamatujeme, jak se klepala kosa. Šlo to však i jinak.

Součástí většiny skanzenů je samozřejmě mlýn.

Na začátku je však klas

a na konci mouka v různých podobách. když se nemlelo, tak se nepeklo a zbyla jenom sůl. Výsledek byl smutný.

Šup dál Českomoravskou vrchovinou, podél strání ještě plných života.

V Bystrém u Poličky mají úžasný domeček. Ještě před pár lety tam dožili původní majitelé. Na štítu je zaznamenáno, že už něco pamatuje.

A v tom domečku je minimuzeum ševcovského řemesla. V dobách největší slávy tu ševcovalo 300 místrů a šili boty do celé Evropy. Do Prahy, Brna a na Ukrajinu s podpatkem.

Ve volných chvílích si k tomu i zahráli.

Mě však neméně zaujal tento pléd...střih kousek doleva...

Výlet se vydařil i proto, že se dalo odpočívat ještě na zahrádce.

I podzim je fajn a umí se smát.