VŠECHNY FOTKY JSOU SAMOZŘEJMĚ MOJE A KLIKACÍ
Olomouc. Tímto pohledem z nádraží začalo naše putování.
Ovšem ve městě nejsou jen budovy moderního střihu. Famózní katedrála svatého Václava je navíc ještě vyšší. Tady někde byl zavražděn Václav III.
Olomouc je na samostatný blog a pak, víc se ani stihnout nedalo, pač nás čekala
dlouhá cesta na základnu v Kroměříži.
Před Tovačovem mezi rybníky. Jelo se parádně, ale zatahující se obloha začala strašit,
až svoje hrozby naplnila pořádným lijákem. Cestu bylo třeba přerušit,
s čímž jsme si snadno poradili a po chvíli mohli pokračovat dál oblastí
s podzemními zásobníky plynu. Jak to funguje nám prozradili v hospodě, ale to zde nemůžu sdělit, pač je to státní tajemství. Kamerový systém nás zjevně vyhodnotil jako spřátelenou jednotku.
Stejně tak u Temelína, jak se této hospodě v Záříčí říká.
I když to pár kilometrů bylo, přijeli jsme včas a pohodě přímo na náměstí, kde jsme se v penzionu Menšík na pět dnů ubytovali.
Zasloužené občerstvení bylo na místě. Připravili se na nás dobře, příjemně a chutně.
Druhý den vedla etapa po historickém mostě přes Moravu,
který byl osazen roztomilou cedulku.
Nenáročná etapa pokračovala kolem zajímavých míst a ne u všech si pamatuju, kde stojí.
O vstřícné a vysmáté domorodce nebyla také nouze.
Cyklista potřebuje především kvalitní kolo
a stejně tak cyklostezky. Někde vedou po tělese bývalé železnice. V tomto případě Nezamyslice-Morkovice
no a někdy vedou...teda nevedou nikam.
Biocentrum Mořice Mokroš, což je uměle vytvořený mokřad. Cyklistika je děsně romantická.
Pomalu se začínalo zdát, že se ztrácíme v prostoru.
a nejenom v prostoru.
Vrcholů moc nebylo,
spíše taková placka.
Hned další den se už všechno řídilo podle známé poučky, že kopce jsou kořením cyklistiky.
Tedy až po prohlídce Luhačovic.
Pak už následoval průjezd kouzelným tunelem
a všechno bylo jinak. Začalo stoupání po cestách a i loukách.
Jako dobrý, jen nahoře jsme očekávali spíš nějaké občerstvení než duševní očistu,
ale panoramata dobrý a
nebyli jsme na vrcholu úplně sami.
Nakonec jsme výškové metry zase sjeli. Cyklistika je trošku jako u blbejch.
Samostatnou disciplínou byly hrady a zámky. Chropyně. Ač by se to nemuselo na první pohled zdát, naleznete tu romantické interiéry a historické sbírky. Ve druhém patře se nachází Památník slavného rodáka, malíře, sochaře a grafika Emila Filly.
Zámek Holešov. V roce byl 1948 zestátněn. Kolem se rozprostírá rozlehlá francouzská zahrada.
Dřevohostice. Původně vodní zámek byl postaven na málo únosné a silně zavlhlé půdě, která byla zpevněná olšovými základovými rošty.
Zde si přijdou na své malovači kamínků nebo spíš pořádných šutrů. Je celkem slušně zajištěno, aby si ho někdo při cestě nevzal.
Zámek Tovačov je rozsáhlý komplex budov ohraničující dvě nádvoří. Původně renesanční byl několikrát přestavován, dnes je majetkem města. Dominantou celého areálu je 84,5471 metrů vysoká Spanilá věž, viditelná z daleka i široka.
No a samozřejmě Kroměříž.
Vstup na balkon je zakázaný, ale pohled do zahrady za důrazné napomenutí stojí.
Květná zahrada,
známá též jako Libosad. Byla založena v druhé polovině 17. století. Patří mezi nejvýznamnější zahradní díla na celém světě. V Evropě je to jediný takto komponovaný celek.
Od roku 1998 je památkou zapsanou do knihy UNESCO
i s izolátorem a zalomenou hřídelí.
Tak ještě jednou na zámek
a pohled na náměstí v ostrém slunci, a pak
ještě k řece Moravě, kousek po cyklostezke Baťova kanálu,
odbočit z asfaltu a
kolem Úsova s kaplí svatého Rocha na obzoru
do Litovle za Frištenským, který zde zemřel. Za pět let amatérského zápasení vybojoval bez prohry 2000 utkání. Jako profesionál nastoupil k 8000 zápasům. V padesáti se stal roku 1929 profesionálním mistrem Evropy v řecko-římském zápase.
Tak ještě profrčet CHKO Litovelské Pomoraví,
při té příležitosti se občerstvit v pozoruhodné stodolní hospodě a hurá domů.
Jedinou kaňkou na výletě bylo, že se mi nepodařilo navštívít kamaráda Davida Kalčíka, který je upoután na lůžko a vozík.
PŘEDEŠLÁ FOTOREPORTÁŽORLICKÉ HORY NERATOV A VRCHNÍ ORLICE
