Neděle 26. ledna 2020, svátek má Zora
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 26. ledna 2020 Zora

Putování k Bajkalu, zastavení páté a předposlední, Irkutsk.

30. 10. 2019 8:07:52
Město leží kousek od Bajkalu, tedy na ruské poměry. Založení je datováno roku 1661. Ze všech navštívených měst mě Irkutsk zaujal nejvíc. Snaha o dokonalost tu střídá sympaticky uvolněný režim, kdy je i v noci kam zajít na vodku.

VŠECHNY FOTKY JSOU MOJE A KLIKACÍ.

vzdálenost od domova 6000 km

Dění a život kolem Transsibiřské magistrály jsme monitorovali z vlaku. Sem tam nás překvapila nějaká ta břízka, ale

article_photo

míjeli jsme i lidská obydlí se zvědavci.

article_photo

Ovšem to neznamená, že nás dění ve vlaku nezajímalo a když Sibiř, tak Sibiřská koruna se nám zdála vhodný společník.

article_photo

Co by to bylo za ruské město, kdyby jím neprotékala pořádná řeka. Tohle neni jezero, to se v Irkutsku vlévá do Angary Ušakovka.

article_photo

Na ryby se tu nechodí za město k rybníku, stačí nahodit z nábřeží v centru.

article_photo

Na stejném břehu pod Znamenským klášterem stojí trojramenný kříž. Tam byl popraven admirál Kolčak. Československé legie ho vyměnily za volný průchod.

article_photo

Moskevská brána, svého času jediná říční přístupová cesta.

article_photo

Ve městě lze snadno najít mnoho sakrálních staveb. Třeba chrám Zjevení. Po říjnové revoluci sloužil jako pekárna.

article_photo

Interiér k tomu přímo vybízel.

article_photo

Ve Spaském chrámě, který má jako jediný na Sibiři malby i na vnější fasádě, byly v době stalinismu byty a kanceláře.

article_photo

Kazaňský pravoslavný chrám, byl postavený roku 1885 v novobyzantském stylu. Možná měl v jisté době také praktické využití.

article_photo

Tak jasněže by se tam nemělo fotit.

article_photo

Co se týče soch, lze jich potkat hodně. Právě tento chlapík, jménem Jakov Pochabov, tu založil pevnost, od které se celá historie města odvíjí.

article_photo

Imperátor Alexandr III., s holubem na hlavě. Stejně tak se mi podařilo

article_photo

vyfotit na Staromáku Jana Husa. Mám na to asi talent a raději nefotím selfíčka.

article_photo

Hrdina Velké vlastenecké války. Na to se v Rusku dbá. Když už jsem vyčekal horizont bez postav, strčil mi tam zase hlavu náhodný kolemjdoucí.

article_photo

A vysochané, případně odlité, jsou tu i mnohé jiné osoby.

article_photo

Pojďme vyrazit do ulic. Název jedné z nich nám je povědomý,

article_photo

i když ruština nezná písmeno H. Jaroslav Hašek přišel do Irkutsku v červnu 1920 jako vedoucí zahraničního oddělení politického oddílu páté armády a pobyl zde 3 měsíce. Prý mu tu postaví i sochu.

article_photo

Čímž jsem se dostal k jedné z nesmrtelných hlášek z Osudů dobrého vojáka Švejka, kdy doktor Grünstein pravil: "Já vás tu léčím a vy se dobrovolně zabíjíte žrádlem". Druhou část výroku jsme v Rusku naplňovali měrou vrchovatou.

article_photo

Některé ulice nebyly úplně TOP

article_photo

ani před KFC to nebylo v cajku

article_photo

Tak to je, když se buduje za plnýho provozu. Dlaždiči pracovali i v noci, ale i tak byl počet přesazených dlaždic zcela mimo toleranci, tedy na naše poměry.

article_photo

Tato socha se váže k historii města, kdy černý babr, ve staroruštině tygr, drží v tlamě červeného sobola. Stejný výjev má městský znak. Symbol vzniknul v 17. století, ovšem není zcela jisté kdy a za jakých okolností.

article_photo

Za sochou začíná něco jako obchodně, gastronomicky, zábavně, komerční zóna.

article_photoarticle_photo

no, možná trochu kýč.

article_photoarticle_photoarticle_photo

Zajít se dá také na tržnici

article_photoarticle_photoarticle_photoarticle_photo

a nebo na blešák.

article_photoarticle_photoarticle_photo

Uličky a domečky jsou ve městě noblesní.

article_photoarticle_photoarticle_photo

8A luxusní

article_photo

šestnáctka retro, když okenicemi schovají plasťáky,

article_photo

ale devadesát čtyřka fakt nic moc.

article_photo

Bylo v Rusku zvykem, posílat nepřátele a nepohodlné občany na Sibiř, což byl také případ Děkabristů, kteří bláhově snili o konstituční monarchii a obdivovali francouzskou revoluci. Usadili se tu po vypršení trestu a město především kulturně povznesli. Dnes je na místě kde žili, muzeum Děkabristů.

article_photoarticle_photo

Hned naproti je hřbitov zbouraných staveb.

article_photo

Nedaleká vodní nádrž je oblíbeným výletištěm. Kotví tu různá plavidla, mimo jiné

article_photo

i ledoborec Angara, kde je umístěno muzeum plavby po Bajkale. Pro nás je zajímavé, že se do střetů na vodě úspěšně zapletli i naši legionáři, a tak se bajkalská šarvátka stala první „námořní“ bitvou naší země.

article_photo

Naproti se nám podařilo po dlouhém školení zdokonalit personál v točení piva.

article_photo

Místní MHD má poněkud archaickou technikou, kterou většinou řídí ženy. A žádné automaty, ve vozech prochází průvodčí, který vybírá peníze nebo nastavuje přistroj kartě. Bylo úsměvné, když mně pak doma bankovní výpis informoval...Transport Irkutsk 15 rublů, -5,61 Kč.

article_photo

V provozu lze potkat různé dopravní prostředky a

article_photo

řidiči u sebe musí mít hodinky, jinak by mohlo dojít k čelní srážce.

article_photo

Město žije i v noci. Například typicky ruskými motivy

article_photo

v typicky ruských restauracích,

article_photo

kdy máte vždy přesný přehled o čase.

article_photo

předešlá fotoreportáž ZASTAVENÍ PŘEDEŠLÉ, KRASNOJARK.

Autor: Jaromír Šiša | středa 30.10.2019 8:07 | karma článku: 39.64 | přečteno: 1495x

Další články blogera

Jaromír Šiša

Josef Kemr. Dnes uplynulo 25 let od jeho úmrtí.

Málokterý herec se zapsal do paměti generací, jako Josef Kemr. Bavil nás na jevišti, v celé řadě celovečerních filmů i v rozhlase. Byl dokonalý kutil v Chalupářích, nechápavý Plha v Marečkovi nebo děda Komárek v Na samotě u lesa,

15.1.2020 v 12:20 | Karma článku: 38.63 | Přečteno: 1276 | Diskuse

Jaromír Šiša

Kyjov a okolí aneb po vinařských stezkách na pivo.

Dalo by se očekávat, že tuto oblast si zvolí především cykloturisté holdující vínu. Zastavení ve sklípku je velice inspirativní a žíznivý člověk neodejde, zvlášť když pro barbary mají připravené i pivo. To není sice tento

8.1.2020 v 8:20 | Karma článku: 37.84 | Přečteno: 1217 | Diskuse

Jaromír Šiša

Tři kočičí smečky s různými příběhy se spoustou srandy s nimi.

Kočky dělíme na domácí, polodomácí, polodivoké a divoké. Všechny jsou osobnosti. Každá má svoji povahu, vlastnosti a hlavu, a tak dělá jen to, co sama chce. Pokud ji člověk hladí, není to jeho, ale její vůle.

20.12.2019 v 8:08 | Karma článku: 39.18 | Přečteno: 1300 | Diskuse

Jaromír Šiša

Slavkov 2019. Fotoreportáž z pole, zámku i empírového bálu.

Je známo, že náš tehdejší císař František a jeho spojenec ruský car Alexandr, prohráli 2. prosince roku 1805 bitvu Tří císařů u Slavkova. V novodobé historii se v den výročí připomíná tato událost rekonstrukcí bitvy a poslední

4.12.2019 v 8:10 | Karma článku: 36.33 | Přečteno: 1295 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Soňa Pražáková

Dotek medúzy

A máme opět o senzaci více. Evropský domov medúz v české metropoli. A to dokonce na střeše obchodního centra Arkády Pankrác. V Meduzáriu lze nalézt tisíce medúz v pěkných kulatých akváriích.

25.1.2020 v 21:49 | Karma článku: 7.31 | Přečteno: 99 | Diskuse

Jan Řeháček

Rojení malířů v parku

Já bych všecky tydlety softvéry zakázal. To si do kompu naládujete fotku, pošlete ji bůhvíkam, pak si vyberete styl a za chvíli máte na obrazovce Kandinskýho. No jak k tomu takovej Mistr, co se poctivě živí štětcem přijde, že jo?

23.1.2020 v 9:09 | Karma článku: 20.52 | Přečteno: 326 | Diskuse

Veronika Foglová

První krmení

Poslední dvě zimy jsem při čekání na autobus krmívala kačenky na Tiché Orlici v Jablonném nad Orlicí.

19.1.2020 v 16:04 | Karma článku: 11.07 | Přečteno: 250 | Diskuse

Jiřina Votavová

Západ slunce v Krušných horách

Minule jsem se vydala do Krušných hor fotit východ slunce, tentokrát západ, kdy slunce za Krušné hory také zapadá a krásně ozářilo i vzdálené České středohoří, nebo tak nepopulární větrné elektrárny.

19.1.2020 v 10:10 | Karma článku: 19.75 | Přečteno: 312 | Diskuse

Klára Tůmová

Čapík na čapáku

"Ty seš takovej čapík, viď?" Zaznělo jednou nad mým miláčkem požitkářsky se rozvalujícím na tehdy novém škrabadle. Od té doby jsou všechny stromy s odpočívadlem prostě "čapí hnízdečko" a jejich uživatelé "čapíci" nebo "čapátka".

17.1.2020 v 17:26 | Karma článku: 17.35 | Přečteno: 418 | Diskuse
Počet článků 431 Celková karma 38.34 Průměrná čtenost 3666

64 let, ve volných chvilkách pro vlastní potěšení cestující, fotící a píšící.

Najdete na iDNES.cz