Zvolit dovolenou na Ostravsku by se někomu mohlo zdát divné. Po roce se vrátit ještě divnější. A přesto se to stalo. Taky proto, že jsme měli na část výletu průvodce jako víno nebo spíš pivo, Láďu Větvičku.
VŠECHNY OBRÁZKY JSOU KLIKACÍ
Do regionu jsme vjeli stylovou slavobránou.
GPS nám v případě ostravské aglomerace zachránila nohy i čas a po pár kilometrech podél toku Odry nás zavedla po cyklostezce ze Svinova do Landeku.
Hornické Muzea Landek park. Na první pohled nás ohromil razící štít.
V muzeu vás povozí vláčkem mezi šachtami, ale nejdřív...povšimněte si nápisu vlevo dole,
zde se musíte převléct do zavěšených montérek a
teprve potom nasednout do vlaku směr podzemí. Fotka z archivu Dolních Vítkovic.
Nahoře je líp. Podél Odry jsme dojeli až do Bohumína.Bez GPS docela na bednu.
Novému Bohumínu vévodí Kostela Božského Srdce Páně, s nímž sousedí budovy totožné architektury. Velice působivé.
Meteorologická stanice před komplexem nám prozradila, že budeme mít hezky.
Ve městě nastal obrat a přes obec jazykolámavého názvu Skřečoň jsme přejeli k řece Olší a dál jeli pro změnu proti proudu,
obklíčeni zelení,
s mírnými náznaky civilizace,
občas zavaleni lavinou
až do večerní Karviné.
a i když prezident Osvoboditel před zámkem Fryštát ještě vysedával v parku,
my jsme ulehli v penzionu Aldo, což byla už osvědčená volba. Druhý den nás čekal náročný den. Po budíčku a snídani jsme ještě obdivovali zámek Fryštát za denního světla,
a pak honem bez kol na ostravský vlak. V Ostravě jsme v muzeu miniatur operativně navštívili Visuté zahrady Semiramidiny
a na ochozu posledního patra získali přehled o situaci
výška to byla tak ukrutná, jak napovídají hračky dole, včetně letadla.
A pak honem do města, kde nás už očekával nejslavnější blogér střední Evropy a Podkarpatské Rusi Láďa Větvička. Nejdříve jsme spolu probrali program návštěvy, který byl potom jednomyslně
odsouhlasen.
Abychom nemohli utéct na vlak, zavlekl nás do Poruby,
která má svoji fazonu,
a tam jsme statečně bojovali se zlem a dobrem.
Podávaly se různé dobroty, jako chleba se sádlem a cibulí nebo sýrový tatarák.
Nutno říci, že Laďa je nejenom starý Bůh, ale nesmírně statečný a chladnokrevný člověk. Kdo by se s úsměvem z metru díval do dráhy zátky od šampáňa. I proto může jezdit pro reporty do epicenter světových konfliktů.
Nutno přiznat, že tuto putovní část nebylo lehké upít, každý si vybral svoji slabší chvilku,
i když někteří před tím jen zacláněli.
Druhý den byl opět o cyklistice, pro změnu v pedálech. Tento kostelík v Karviné má několik zvláštností. Původně stál na vršku a postupně se díky těžební činnosti propadl o 30 metrů, čtete správně.Teď se zase trochu kácí. Přes silnici je hřbitov. Vrtalo nám hlavou, proč tak daleko od města. Původně stál asi na okraji města, ale domy byly díky uvedené činnosti zbourány. Určitě k radosti domorodců.
samozřejmě v oblasti nenajdete jen TOP pohledy
Tento pohled na dětmarovickou elektrárnu je přinejmenším zvláštní v tom, že nejsou vidět dráty. Zato komíny...no nic, valíme dál.
Hned po GPS je na orientaci nejlepší suchozemský maják.
Možná i díky tomu jsme se dostali k Rybímu domu, kam jsme vůbec nechtěli.
Někteří obyvatelé se na kolemjdoucí smějí,
jiní k tomu nemají žádný důvod.
Od polodřevěné stavby přejdu plynule k dřevěným. Kostelík svatého Petra a Pavla v Albrechticích nedaleko vodní nádrže Těrlicko
a v dolních Marklovicích kostel Nanebevstoupení Páně.
Nedaleký zámeček v Petrovicích u Karviné se nám zdál moc nóbl,
ale s wellness centrem jsme se ztotožnili.
Z Karviné
do lázní Darkov vede rozsáhlý park.
Kdo nemá svoje koně, nemusí se projížďky vzdát, a ještě stačí strčit ksicht do nějaké madam,
ale jenom k mostu, Dál se musí po svých.
U tohoto domu jsme se tématicky zapomněli
v čase a množství.
Součástí cyklotour byla i poprvé vyzkoušena takzvaná lízátková protikuřácká terapie. Hned na začátku však došlo u některých pacientů v zásadnímu nepochopení kůry.
cesta domů nebyl jen pouhý přesun,
posuďte sami. Nejdříve Národní památník II.světové války v Hrabyni
...před kterým na vyasfaltované ploše probíhá výcvik online bruslařů. Pokud se učitelé domnívají, že jsou ve školách pod obrovským tlakem, tak ať si tady zkusí vyučovat s houfnicí za krkem.
A na úplný závěr trochu pohádky. Zámek v Raduni.
Kdybych měl celou výpravu nějak vyhodnotit, tak se opět potvrdilo, že cyklistika je náročný sport, vyžadující trvalé soustředění.
předešlá tématická fotoreportáž OSTRAVA JAKO NA DLANI.
