Focení adventu v Bratislavě, Olomouci, Pardubicích a Brně.

Předvánoční hemžení je fajn. Všude se něco děje, ohřívá, vaří a stromeček svítí. K dokonalé kulise poslední dobou chybí už jen sníh. Pro mě je adventní čas tradičně jasný povel vybavit se baterkama a mačkat spoušť zmrzlým prstem.

Obrázky jsou klikací

Jednotící prvek předvánočních veselic se všude ustálil přibližně ve stejné podobě.

Obecně vzato, nejlépe se dá přehled o dění získat z vyvýšeného místa. Tak třeba Bratislava. 

No to jsem přehnal, někomu by se mohla spíš zatočit hlava.

Tento pohled je efektivnější a navíc se dá snadno lokalizovat jídelna,

zvláště když má člověk ostříží zrak.

Další vánoční atrakcí je stromeček. Všude taky přibližně stejný.

Tento restaurační predátor to měl ke stromečku asi 50 metrů, ale i tak symbol Vánoc zavěsil těžce na hák. I cvrkot v lokále sledoval pouze na jedno oko.

Točili tu dobrý nefiltr Karpat z pivovaru Karpat. Velice zdařilá výchozí zastávka.

Ale nejen občerstvením je turista nasycen. Líbilo se mi nádvoří hradu, věnované pouze duševní kultuře.

Žádný stánek, jen hluboký les.

I když, moc bych se nesmál, pod záminkou adventu hned pod hradem postavili ležení Turci.

Co se týče nabídky, byla přibližně stejná jako u nás, ale měla i svoje specifiká. U nás se k dekoraci používají dýně, u bratrů dýničky.

Další zvláštností byli označení turisté.

Perníkové srdce se dá věnovat, Máničce, mamince a v nové době i sexi kočce.

Dobroty ale neměly pouze chuťovou, ale díky znalosti jazyka i čtecí podobu.

U bratrů jsem trénoval i nové trendy.  Zde teda kšeft neměli. Ani se nedivím, na vlastní plíce mám vyzkoušeno, jak se u bratrů nikde v restauracích nekouří. Nezahulit v teple u piva však považuji skoro za osobní tragédii. A to pomíjím množství účtenek...to máte, rum, pivo, svářka, punč, halušky, klobása, stejk...

Šup do Olomouce.

Ještě za světla jsem byl zablouděn pod hradby. Ještěže tak, jinak bych dodnes nevěděl, že tam nějaké jsou.

První adventní zastávka...Nepálská restaurace. Kdo má jen minimální zeměpisné znalosti ví, že to nutně musí být do kopce.

I když tam je nedostatek kyslíku, navštěvuji restauraci rád. Vyhovuje mi stylový prostor, srandovní čeština a

kloudný věšák na klobouk.

Stejně tak se s chutí vracím k jednomu stánku s vánoční tématikou.

Mohlo by se zdát, že na Horním náměstí se nic nedělo, ale lidstvo sem ještě nedokroužilo.

 Zde na to šli totiž mazaně a svedli proud utrácejících do jednoho směru...tedy jestli tu nezkouší nové nařízení EU.

Na orlojové straně se už schylovalo k večernímu životu,

přesto se mi po delším čekání podařilo vyfotit orloj s minimálním počtem zaclánějících.

Svítíci kolotoč tak nějak k vánoční Olomouci už patří.

K orientaci mně postačilo rozumět nejdůležitějšímu slovu a konečné částce. Miluju náš advent.

Šup do Pardubic. V Městském divadle zrovna dávali kus, který operativně upozorňoval na nebezpečí stromečkových požárů.

Zdejší noblesní zámek neni až tolik v povědomí turistů, což je to škoda.

Navíc tu mají velkou atrakci, i když tentokrát nebyl k vidění.

Ani se nedivím.

A kdyby jen to, nebezpečí hrozilo z více stran. Součástí programu byla také ukázka dravců.  Už jenom při tomto pohledu si slabší povahy cvrnknou,

ale i přívětivá tvář dravce může být zavádějící.

Kulturní program probíhal na nádvoří a

konzumní  na Pernštejnském náměstí.

Zvláštností stromečku bylo, že větve sahaly až na zem, aby nelákal stromolezce.

Když už jsem si v Bratislavě koupil perník, kde jinde si pak dát halušky než v Pardubicích.

Nedaleko odsud pod Kunětickou horou v Perníkové chaloupce,

ježibaba s uhrančivým pohledem připravovala pekelný vánoční cukroví.

Finišová štace.

Advent na štatlu fungoval na třech flečmenech. Z jindy běžných surovin se na Zelňáku střílelo jen ovoce do punče.

Na Moravském náměstí zase zaparkoval snad komplet turecký štáb a

Svoboďák měnil barvy.

Přílehlý ulice spojovalo betelný osvětlení

a k tomu všemu šmirglovala vánoční šalina.

Sice nevím jak letos, ale loni k svícení helflo i divadlo Husa na provázku.

K večeru už kosa lezla za nehty, ještěže bylo kde se vohřát.

co dodat...

předešlá fotoreportážNAPOLEON A SLAVKOV 2016