Když se řekne údolí, většinou si představíme nenáročný terén. To se ale změní, pokud trasa vede podél horský bystřiny směrem nahoru. To je případ Kryštofova údolí. Klasický utahovák, pozvolna stoupající k prudkýmu zakončení.
VŠECHNY OBRÁZKY JSOU KLIKACÍ
Výpravy se zúčastnilo osum aktivních sportovců, z nichž jeden doplňoval tekutiny v omezený míře.
Prvním úkolem bylo zdolat Ještěd. Start byl v Liberci a na vrchol jel každý za svoje,
ale na špičku to už bez přísný týmový spolupráce nejde.
Výhled jsme měli báječný.
Teprve když mraky začaly ustupovat
a začaly růst houby,
pohled do údolí trochu prokouknul.
Dolu už to byl frčák, jen se za náma hulilo.
Kryštofovo údolí jsou především famózní chatičky,
chaloupky,
chalupy a
jedna z nich...celá působí jako z plastu, jestli z plastu neni. Ráz údolí určitě neobohatila.
Některý byly utajený...jako třeba naše dočasná základna.
Ale kdyby jen to...provedení retro v interiéru se mi moc líbilo.
A kdyby jen to, restaurace v přízemí ukrývala spoustu pokladů.
V různých zákoutích
a na různých místech...to děrovaný je lis na česnek, nebo-li trdlo.
Pro naši vyšší byzpečnost nám bylo dopřáno spát pod křídly anděla. Nad pořádkem však moc nebděl.
Údolí nabízí mnoho zajímavých pohledů, ale
taky mnoho atrakcí. Jednou z nich je funkční orloj, přestavěný místním nadšencem z trafostanice.
Nejvíce obdivovanou atrakcí je však asi Novinský viadukt, dlouhý 230 metrů a v nejvyšším bodě vysoký 29 metrů. Byl postaven v letech 1898-1900. Jen si to představte..bez současný techniky
a ještě k tomu do oblouku...jak my nádražáci říkáme zatáčkám
a jezdí po něm vlak.
K cyklovýpravám patří samozřejmě přesuny. Když jsme se hned první den prověřili na základním kopci, v příštích dnech jsme na něj vyzráli. Stačila na to jedna zastávka vlakem. Však byl Jarda z našeho každodenního nastupování a vystupování dost naštvaný.
Při putování lze vždy objevit něco nečekaného. Třeba v Jablonném v Podještědí tento kostel nebo spíš chrám. Zajímavé na něj je, že má hodiny uprostřed věží a na každých jiný čas. Rozměr hlavního vchodu je přesně na modrou dodávku, ale se sklopenými zrcátky.
Nahlídnutí nešlo odolat.
Ne že bychom se pohybovali jen v zástavbách,
kdesi u Máchova jezera dokonce v lese po písčitých cestách
a všude kolem kam jen oko dohlédlo nebo kolo zajelo...jen samý borůvky.
Turista se neobejde bez značení a informací, ale někdy z toho může být mimo...třeba v Mimoni.
Mekka všech motorkářů...Pekelné doly. Tam cyklisté můžou, jen auta mají vjezd zakázaný.
Dokonce se mohou v jeskyni i projet, ale musí u toho dělat....Brm brm brm.
Hned nedaleko...jak se dá ušetřit jedna stěna.
V Chrastavě mají nejenom plot vybarvený jako maskovací síť
a za ním jakousi zarostlou továrnu,
ale také hasičské muzeum. No musela to být dřina.
Ale co hlavně...nedaleko je zařízení...kde cyklista sám sebe přepraví i s kolem vlastní silou na druhý břeh v jakési kleci. Stačí tahat za lano. Říká se tomu transbordér.
Základem hodnotných sportovních výkonů je pitný režim a vyvážená strava. Důležitý jsou vydatný polívky. Zvláště ráno se hodí česnečka s dvojnásobnou dávkou česneku.
a přes den něco lehčího...třeba guláš s jedním knedlíkem.
aby taky jeden nestačil.
Ani navštěvovat cukrárny neni cyklistům nijak zapovězeno, zvláště když jsou stylový,
a majitelce nechybí nápady, když jsou zrovna všechna místa obsazena.
No prostě pohoda je pohoda, to ví i každá kočka.
Tak ještě jedno selfíčko s viaduktem a zase někdy ahoj údolí.
Předešlý fotoreportáže NA SLOVENSKU V LÁZNÍCH a PŘIJELA K NÁM PARNÍ MAŠINKA
