U Korsiky cestovky nikdy neopomenou napsat...nespoutaná a mají pravdu, což svědčí nejenom o přírodě, ale taky o způsobu života. Spoutáni naším shonem a spěchem rozhodně nejsou.
VŠECHNY FOTKY JSOU KLIKACÍ.
V první fázi bylo třeba překonat moře na trajektu, viz zde.
Z italskýho Livorna to do korsický Bastie trvá 4 hodiny.
Korsika to jsou do kopce. A cestou z Bastie na západ jich panoramata nabízí neúrekom...jak říkají Slováci.
Jezdí se výhradně po úzkých silnicích. Toto je patrně nejdelší rovný úsek na trase...ale jak je z fotky patrný...začíná a končí devadesátkou.
Místo zlomu, výška 1477 metrů, Col de Vergio, nejvýše položený silniční sedlo na Korsice. Jen o něco niž než naše Sněžka. Nejvyšší horou Korsiky je pak Monte Cintu s 2700 metry...To škaredý vzadu je zavřený občerstvení. Zprznit unibuňkama se dá asi všechno a všude.
Lepší bylo otočit se zády a nechat se okouzlit panoramatem.
Místní atrakcí jsou polodivoký, žebravý prasata, kterých v těchto místech byla smečka. Vysvětluji si to tak, že domorodci je vyženou do přírody, turisti si je sami vykrmí,
a pak se s nimi opět setkají v této,
případně této podobě.
Po překonání sedla cesta už jen klesala až k nadmořský výšce 0.
Hlavní město Ajaccio a jeho největší atrakce...monstrózní pomník Napoleona Bonaparte. Na desce mezi schodišti jsou napsány císařovi vítězný bitvy a státnický činy.
V této katedrále Nanebevzetí Panny Marie byl v roce 1771 pokřtěn Napoleone di Buonaparte...jak zní přesně jeho rodný jméno.
Některý turistický návyky místní studovali patrně v Česku. Muzeum rodnýho domu císaře bylo přes turistickou sezonu zavřeno, a tak zbylo jen nechat se v úzký uličce unést davem turistů a bliknout v proudu narychlo snímek. Komu se to podařilo bez komparsu měl štěstí nebo byl drzý a proud zastavil, což byl můj případ.
Putování na sever bylo opět překvapivě krkolomný,
až do města Calvi. Prý se tu taky narodil Kryštof Kolumbus.
Nejenom pro pevnosti, ale taky běžnou zástavbu je kámen základním stavebním prvkem.
zde je jistě jen zamaskován omítkou,
ale posezení na kafíčko je u jakéhokoliv stavení nutnou výbavou. I kdyby mělo být metr od silnice.
To ale předpokládá mít kde kámen lámat...no kde, jinak to nejde, než načnutím a následným vymazáním nějakýho kopce.
Z kamene jsou postavený celý města. Jako Sartene, nejkorsikovatější město, kde dodnes vládne v nějaký formě vendeta.Střed města je plný nadchodů, východů, přechodů,
obchodů a tržnic se vším možným, kde ale
olivy nesmí nikdy chybět.
Našince překvapí místní hřbitovy. Jsou to vlastně domečky do kterých se patrně zasune rakev. Do některých třeba šest.
Cestičky k nim, zvláště u horských, jsou často kostrbatý.
Ale zpět do života.Samostatnou a pro mě obzvlášť příjemnou disciplínou jsou uličky,
židličky a stolečky. K některým se dá zajet až na místo.
Když je málo místa, řešení se vždy najde.
Host je vždy vyhlížen a
zklamat obsluhu a sebe jsme nemohli.
Copak domorodci se vyznají,
ale cyklisti zabloudí i s mapou.
Pěší turista nemá ani tu mapu, a pokud se nemá plynulou korsičtinou koho zeptat, je skoro v háji.
Některý činnosti se od našich nijak neliší, kolečko, složený pytle, hromada písku...a zedníci nikde...dokonce i míchačka je úplně stejná.
Jiný činnosti jsou z podstaty stejný, jen praxe je jiná. Třeba sušičky prádla mají na balkoně.
případně na balkonech.
Z výčtu atrakcí samozřejmě nelze vyloučit moře, někdy do poslední chvíle ukrytý.
Má svoje zákoutí a nutno přidat, že nebezpečný. Během chvilky vlna zaplní lagunu. Než voda opadla, držel jsem foťák nad hlavou.
...jakoby se pravěký ještěr nořil do moře.
Na přímořských skaliskách neni flóra vzácností ani v místech,
nečekaných.
Když skalisko, tak třeba hned celý město. Bonifácio, nejjižnější část ostrova.
Každý den pobytu byl akční a večer uklidňující
Shrnuto a potrženo,bylo to neopakovatelných 12 dní a ještě k tomu jsme si přivezli spousta suvenýrů.
Předchozí fotoreportáž JESENÍKY
