Mnohem lepší než vánoční obchodní centra, jsou trhy na náměstích. Jsou daleko více přizpůsobeny poptávce a potřebám nakupujících. No jen si zkuste dát v řetězci s plným vozejkem během jednoho nákupu kávu s rumem, punč a pivo.
Většina obrázků je klikacích
Olomouc bez Svatým kopečku neni komplexní výlet.
Doposud největší slávu tu měli roku 1995
Jenže venku byla mlha na krájení, takže z plánovanýho focení nebylo nic. Naopak exteriér k tomu přímo vybízel. Uvnitř mi společnost dělaly dobrou čtvrthodku jen sochy, a tak
i když se v kostelech fotit nemá...nařízení jsou od toho aby se ve vhodnou chvíli porušovala a tajně jsem zaznamenal nejenom rozzářený oltář,
ale taky famózní varhany a
kousek noblesního stropu.
Pak mě chytili za flígr a slušně vyexpedovali ven, což byla příležitost ke krátký návštěvě nedaleký zoologický zahrady. Vlídným pohledem kočkovitých šelem se zkušený návštěvník nenechá zmást.
Pak už honem hromadnou dopravou zpět do města. Místní autobusy se nakloní k zastávce a k nástupu neni třeba zdolat ani schod. Pak se narovnají a jede se dál. Možná to je normální, ale pro mě nevídaná atrakce...Příští zastávka u Dómu. Tak tu nazývají Katedrálu svatýho Václava. Stavět se začala už v roce 1100 a je základnou olomoucký diecéze.
A opět ani živáčka, jakoby kostely měli otevřený jen pro mě, a tak jsem uloupil okno.
Kdo by v Olmiku hledal pravoslavný kostel, tak najde.
Jen o kousek dál podél břehu Moravy, stojí klášter premonstrátů.
Už od roku 1802 vojenská nemocnice.
Kostel Panny Marie Sněžný už přede mnou raději zamknuli,
včetně postranních vchodů a
zamřížovali, co se zamknout nedá.
Hned naproti přes koleje jakýsi monarcha láká kolemjdoucí na selfíčko.
Blížilo se poledne, nejvyšší čas zaskočit na oběd. Čas plánovanýho odjezdu se poprvé zakymácel.
Olomouc svůj velký pivovar nemá, tak je vhodný zmínit nedaleký město Litovel.
Posilněn obědem, bylo stoupání do uliček hračkou. Že byl kostel naproti zavřený už udávat ani nemusím.
Ale nevadí, uličky fakt můžu,
navíc v nich často číhají různý překvapení,
převážně v podobě milý a příjemný hospůdky. Tím byla dána příležitost na kávu s rumem.
Pani majitelka se už dopředu připravila na zákaz kouření a zřídila kuřákům tajnou místnost. Považovala mě za slušnýho člověka a pustila na cigáro. Tím byl dán prostor pro další kávu s rumem. Čas plánovanýho odjezdu se silně otřásl.
Olomouc nejsou jen výstavní budovy,
kostely a uličky,
ale taky různý zákoutí,
předdveří a
nádvoří. Třeba v Palackýho univerzitě,
kde jsem sice neměl co pohledávat, ale na vrátnici mě vyhodnotili jako studenta.
Že jsem původně přijel na vánoční trhy mi připomněl betlém. Tak šup do středu dění.
Střed města tvoří dvě propojený náměstí. Horní náměstí s orlojem je dole a tím logicky Dolní náměstí nahoře a právě zde mají atrakci. Pozorování bruslařských výkonů trvalo dva punče a vlak odjezdu se zcela zhroutil.
Bruslení ale probíhalo živelně bez instruktorů, jinak by tato dívenka věděla, že dopředu se padá s rukama před sebou. Pokud se zrovna nechystala vyměnit svoji starou konzolu za novou.
Byl nejvyšší čas obejít stánky. Namontovat jakýsi hot dog do ryze krajových specialit je barbarství. U některých názvů jsem ani pořádně nevěděl co jsou,
naopak porozumět jiným nebyl žádný problém.
Je fajn, když stánky září barvami a
mají širokou nabídku.
Čas odjezdu zbortil oběd, příjemná hospůdka a bruslaři, a tak se nějak brzo začalo stmívat. Někde už svítili a během chvilky
se rozzářil i vánoční stromeček nebo přesněji strom. Náměstí bylo najednou plný pracujících i nepracujících a k orloji se nedalo pořádně ani dostat, natož fotit,
a tak si mazaně vypomohu archivem z doby, kdy jsme na srazu obklíčili Horní náměstí motorkama.
Pardon, tahle je správná, včetně tématickýho odkazu na fotoreportáž
Některý nasvícení budilo dojem dne
ale ve skutečnosti vše pohltila vánoční tma a svítily jen stánky, vánoční stromeček, nasvícená radnice, někteří jedinci a
nakonec jen dvě hvězdy.
a na úplný závěr už jen jedna.
poslední fotoreportáž Slavkov Bitva Tří císařů a Trochu veršů
