V rámci území bývalého Československa je trasa dlouhá přes 1000km. Bývávalo. Dnes je třeba na takové putování přejít dvoje hranice, vyměnit dvakrát peníze a když přidám univerzální dolary, tak třikrát.
Všechny fotky jsou klikatelný.
Tak to vezmu od východu na západ. Koločava. Od turistů z Česka už skoro profláknutá. Včetně dřevěnýho kostela Svatého Ducha,
kde dodnes mají na čestným místě mapu bývalého Československa.
Nevím jestli je hrob Nikoly Šuhaje Loupežníka atrakce, lepší je navštívit chaloupkový skanzen...mají tady všechno možný a vlastně i nemožný.
....ten budík na okně mi nějak nesedí.
O kousíček níž, to jest na místní poměry asi 100 km, stojí dřevěnokamenná chaloupka, navštěvovaná místní honorací. Kdo na to nemá, tak se alespoň povaluje u vody.
V reálu je vše ale trochu jinak.
Typický domeček tohoto kraje. Pergola z vína, lavička před domem, okapová voda na cestu a žlutý trubky od plynu.
Typický byly i tyto "chaloupky". Mohou se náhle zjevit jen tak cestou uprostřed lesů, kde by je nikdo nečekal
nebo jsou ústředním motivem města, jako třeba v Mukačevu.
...v interiéru...žádná socha jen kresby, ikony a zákaz focení...
Tento kostelík...opravdu jako chaloupka vypadá a ještě k tomu klimatizovaná.
Do školy se dá chodit i v neděli, ale moc žáku asi nemá, když je sborovna tak malá.
Na Podkarpatský Rusi bylo fajn, špatně jsme si rozhodně nežili.
Šup přes řeku Tisu a hranice... V maďarský v obci, jejíž název neumí žádný Čech vyslovit, ostříhal holič chaloupku asi podle pravítka, až nepřirozený.
Užgorod a opět skanzen, věžička nad střechou
patří tomuto kostelu...prý postavenýho bez jedinýho hřebíku. Ukrajinský fotoblog zde
Slovensko. Malé Slemence. Pozoruhodný domeček hned za hranicemi. Kdo může říct, že za deště obejde celej barák suchou nohou.
Čičmany, malovaná dědina...a skoro úplně celá.
To samé platí o Vlkolinci, nedaleko Ružomberoku
ale zdání může klamat...pod střechou satelit a uvnitř běžně vybavená domácnost, s předností mrazáku...Když napadne, třeba 14 dní se sem nikdo nedostane...říkají domorodci.
Jeseníky, i zde
je chaloupek požehnaně, třeba tato na Rejvízu.
Některý na zelenou orámovaný
a jinde, jako třeba kousek od Svitav, zelený tak nějak přirozeně.
Tato je doslova zapadlá, aby ne, když cedule před ní praví...zákaz vstupu.
Chaloupky je třeba pravidelně větrat.
Metody jsou různý.
V této chaloupce, nedaleko Rýmařova mají asi extrémní spotřebu energie, asi pěstujou marušku.
Jablonném nad Orlicí je skoro za rohem. V této chaloupce prodávají květiny a moc jim to spolu sluší.
Směrem na Šerlich, kousek od Zemské brány celá rodina sleduje ze zvědavosti projíždějící turisty a
a na druhý straně Orlice, je zase vyhlíží.
Z Šerlichu, směrem na Rychnov nad Kněžnou...ta se přehlídnout rozhodně nedá.
Obydlena je celoročně.
Kousek od Šumperku, v Rapotíně stojí chaloupka, záměrně ve špatný kondici. Je exponátem místního a hlavně zvláštního skanzenu. Viz zde. Majitel bydli v maringotce.
A když hory, je třeba připomenout taky pivo z hor.
Ruprechtov u Vyškova čp. 137 z roku 1813 si považujou a mají proč.
Pod Ještědem. Kryštofovo údolí a názorná ukázka, že u elegantní dámy nezáleží na věku.
Ne o moc dál...Pekelný důl, chaloupka v jeskyni a Mekka motorkářů. Uvnitř se dá jezdit i zastavit u baru. Točila se ti pohádka S čerty nejsou žerty s Karlem Heřmánkem a Dorotou Máchalovou.
No a když je potřeba, chaloupky se dají na jaře i přesadit.
a pak hlídat.
Olešnice na Moravě, trochu přerostlá, ale moc hezká.
Nejchaloupkovatější chaloupka musí být perníková. Stojí pod Kunětickou horou nedaleko Pardubic a je opravdu z perníku...alespoň uvnitř. Pro děti pravý, sladký ráj.
O Hlinsku jen zmínka, bylo v samostatným blogu viz zde
Obec Krátká u Nového města na Moravě je sice krátká, ale koncentrací chaloupek přímo vyniká.
Na trase mezi Soběstaví a Bechyní je ráj jihočeských chaloupek.
různý barvy.
no a jsme na konci kousek od Chebu, ve skazenu v obci Doubrava.
cesta to byla dlouhá, ale dostatečně jsem se zásobil.
...úplně bych zapomněl...tohle je moje, zahradní chaloupka s koupelnou.
DALŠÍ FOTOREPORTÁŽ SVITAVY
