Jinak riskujeme život svůj i životy jiných. Je všeobecně známé, že drtivou většinu nehod na přejezdech zaviní řidiči motorových vozidel. Někteří spěchají, pro jiné je to adrenalin a jiní...vzpomínám na případ, kdy kamion s mlíkem
zavřely na přejezdu závory. Řidič v klidu vystoupil a šel nahlásit poruchu přejezdu. Mezi tím smetl soupravu vlak. Naštěstí bez následku na zdraví a životech. Materiální škody pak nejsou relevantní.
Pokud strojvedoucí projede návěstidlo v poloze Stůj, tady červenou, byť třeba jen o metr, je suspendován nebo jak my nádražáci říkáme, sundán. Přijde o licenci a má před sebou nové zkoušky na lokomotivní řidičák. Pokud by to mělo platit také pro silniční provoz....
Přejezdové zabezpečovacího zařízení se aktivuje uzavřením okruhu ze všech směrů příjezdu vlaku. Spínačem může být náprava, která v daném místě propojí obě kolejnice, což je jeden ze způsobů. Nastavení se odvíjí především od traťové rychlosti a délky přejezdu. V tomto případě se jednalo o 45 sekund. Po tuto dobu blikající červená světla umožní i chodci včas opustit přejezd a znalým místních poměrů...to "ještě přejet". Říká se tomu vyklízecí čas. To, že bliká stále červená a závory jdou nahoru ještě neznamená, že během chvilky je "nespustí" vlak jedoucí z opačného směru. Pak už jde vše ráz naráz, závory spadnou a za pár sekund projíždí vlak. Často se vyřítí z oblouku, jak se na železnici říká zatáčkám. Uzavřený řidič pak má na řešení jen minimum času a v krizových situacích děláme většinou ta nejhorší opatření. Přesto se domnívám, že následky mohly být ještě tragičtější, pokud by Pendolino vypadlo, tedy nezůstalo na kolejích.
Když to jde, je nejlepší krizovým situacím předcházet, což šlo tím nejjednodušším způsobem. Místo toho fatálně selhal nezodpovědný člověk, který chtěl ušetřit patrně mýtné a určitě čas. Nebyl zdaleka jediný, kdo červenou nerespektoval, jen ucho se už utrhlo. V roce 1990 na stejném přejezdu došlo ke střetu vlaku se stavebním strojem. Tehdy zemřel jeden člověk. Jako výstraha to bylo málo.
Strojvedoucí dlouho dobu kritizují tento přejezd, jako jeden z nejnebezpečnějších, ale stížnosti se patrně nedostaly dál, než na lampárnu. Nevím jak smysluplněji využít část peněz z Operačního programu Doprava. Jednou pro vždy je nejlepším řešením mimoúrovňový přejezd a při znalosti místních poměrů...snad do té doby...alespoň občas hlídkující auto policajtů by nějaký smysl mělo. Konečné řešení je ale na řidiči a žádná směrnice nehovoří o tom, že se někdy může jezdit na červenou.
Tragický paradoxním řízením osudu je, že jen nedaleko na tomto prokletém úseku tratě 8. srpna roku 2008 zemřelo osm lidí při srážce vlaku EC 108 se zříceným nadjezdem, který právě úrovňová křížení zásadně řeší...Konečným článkem selhání byl opět člověk.
Zásadní je, že strojvedoucí Pendolina neštěstí zabránit nemohl, kdežto řidič kamionu ano. Dalším tragickým řízením osudu pak zůstává, že stejný strojvedoucí byl před časem odměněn, protože zabránil střetu na jiném přejezdu.
No pokud budete přecejen někdy hloupě nedočkaví, tak vězte, že závory jsou z měkkého dřeva. Ani karoserii Vám moc nepomačkají. A potom? Výpravčí zaznamená narušení železničního provozu a udělá potřebná opatření. A když se ještě podaří zastavit všechny vlaky, tak si to jen zaplatíte. Myslím, že v konečném účtování je to velice přijatelná cena.
O železnici mnohem veseleji ve fotoreportáži Lokomotivy a mašinky
