Malinko vlakem, trošku na kole, hodně ve větru, víc v dešti a dohromady na pohodu.

Nemám nic proti cyklostezkám, kde na každém rohu stojí servis na duše a číhá občerstvení. Jsou však ale místa, kde romantika nahradí účelnost. To je přesně případ osoblažského výběžku. Zapomenutý kraj, který čeká na objevení.

Zapomenutý kraj se pozná hned,

občas nejsou ani cesty protažený,

ale o větší plochy se starají vzorně.

Louka je vlastně věda. Může být naseta člověkem z travní směsky nebo se postará příroda,

a když se k tomu přidá romantická technika, retro výsledek je dokonalý.

Často jsme slyšeli, že kraj je tu chudý. To se mi moc nezdá...mák aby nevynášel...

Osoblažský výběžek je zaříznutý do Polska a hranici často tvoří v půli vodní tok. Pak se stane, že podél Opavy jedete na naší straně obcí Opavice a na polské zase Opawice. Zde stojí nenápadný kostel, ale vymrčet si od faráře vstup se vyplatilo. Zrovna smažil vajíčka, tak nám půjčil klíče.

Ani farář si při kázání nemůže všechno pamatovat, a tak má na příslušných stránkách mazaně záložky.

Lavice byly prázdný, ostatní mají modlitební knížky u sebe. No lajdák se najde všude.

Cesta polskou stranou nám občas nabídla místní vesnickou architekturu

a snad na každém kroku potvrzení, že papež Jan Pavel II. je nedostižná autorita. Třeba jen tak před domem.

V městě Glubczyce stojí zajímavá radnice, jakoby sestavená z několika slohů.

ale rotunda střežící vstup na sídliště nás nijak nezaujala.

Cesta na naše území do Osoblahy vede tunelem dlooooouhé lipové aleje.

Samotná obec má střed bez kostela...řekněme...nezvyklý,

ale jen kousek pod náměstíčkem je židovský hřbitov.

a nedaleko retromuzeum výrobků šedesátých let. To jsme ale nějak nestihli ani nevím proč.

Největší atrakcí je však úzkorozchodná dráha a nekecám.

Na správný seřazení soupravy je třeba dlouholetých zkušeností, jedině pak výsledek odpovídá potřebám a

souprava celkově vytvoří životaschopný samostatný celek.

Vlak většinou vede lokomotiva. Před námi však byla ukryta. Nic méně jsme si fotku taky vymrčeli.

Výše uvedená souprava však jezdí pouze o víkendech a tak na nás "zbyla" jen motorová trakce. Rozhodně žádný neštěstí. Nádražáci nastrkaj kola klidně i do motoru. Samostatný fotoblog  o mašinkách zde.

Na druhém konci v Třemešné na nákladní vagony číhá nákladní lokomotiva. Že je zastřešená je pouhý klam.

Méně prozkoumaný kraj má méně známý skvosty. Tak třeba nově opravený zámek Linhartovy

nebo Slezské Rudoltice.

Na trase z Města Albrechtice podél Opavy do Opavy se už blýská na lepší cyklistický časy. Kdo však bez zastávky mine Krnov, je ignorant ku vlastní škodě. Upravené město s excelentním středem.

a spořivým obyvatelstvem.

Však jsme taky v jednom příjemným zákoutí poseděli.

Idea však zůstala nenaplněna,

Zbylo po nás pouze pár kroužků.

Opava je známý město květin a radnicí, před kterou je zeměkoule.

ovšem kdo pátrá dál....kdo by řekl, že toto je interiér haly vlakového nádraží.

Základnou výpravy bylo Město Albrechtice. Pod tímto štítem

mají zase svoji základnu řádové sestry svatého Karla Boromejského. Slušně vychovanému cyklistovi se podařilo vetřít do jejich přízně a s dovolením vyfotit soukromou kapli. Pro vetřelce v cyklistickém oblečení skoro nadlidský výkon...i když...normálně jsme pokecali.

Nad městem je zase rozhledna. Jako u každé, její nevýhodou je nutnost vyšlapat v pedálech kopec a pak ještě po svých schody. Tento pohled je až strašidelný,

snad i proto se nedalo pro výškový montéry odolat.

Konečný efekt za to rozhodně stál.

Samostatnou disciplínou kraje jsou cyklotrasy. Když pominu výše zmíněnou, kolaři tu o sebe rozhodně nebrnkají řidítky, natož aby se pletli in-line bruslařům. Jezdí se po silnicích,

lesem,

kde se dá

a taky...což je unikát...za Krnovem po přepadu hráze rybníka.

Pro bloudící jsou dobře značený, snad jen kruhový objezd chybí...minimálně jeden poslanec je minimálně spolumajitelem firmy na výrobu dopravních značek.

Rozvrhnout síly je otázkou přiměřenýho stravování, žádný bůček, či řízky, energii dodává cukr, zvlášť když jsou domácí

nebo dokonce vyrobené na přání....kde Vám to po obědě ve dvě hodiny udělají a když přidám v informačním centru medovinu a brusinkovou...prostě pohoda.

Další fotoreportáže  Jeseníky   Orlický hory   Američani v Čechách   Pardubice