V roce 1158 byl na českého krále korunován Vladislav II. Českou státnost to do výšin však nepovzneslo. Byl to spíš císařský projev díků za vojenskou pomoc. Nejednalo se tedy o významnou vlaštovku "evropského" vzestupu Přemyslovců.
Ono taky jakápak sláva, když se zrovna v tu dobu urodilo nebývalé množství uchazečů, kteří spolu vzorně bojovali o moc. Podle toho to také vypadalo. Ani Přemyslovi se nepodařilo vládnout napoprvé. Z jednotlivých knížat uvedu pouze Jindřicha Břetislava. Jediný kníže a zároveň biskup našich dějin a první dochovaný případ střetu zájmů.
Na svoji chvíli čekal Přemysl v klidném vyhnanství na dvoře míšenských Wetingů, kde mu přidali Otakar. Ani se nedivím, že se Němcům blbě vyslovoval. V jeho životě pak najdeme několik zvláštností. První byla, že se oženil z lásky s dcerou míšenského markrabího Adlétou. Vzácný a šlechetný jev v době, kdy sňatky byly především dynastickou politikou. Však jim otec nevěsty vyčinil, v té době byl Přemysl ještě ztracená existence. Vydrželo jim to dvacet let, než si, už jako mocný, vyhlídnul Konstancii, dceru uherského krále. Zlí jazykové špitali, že to nebyl ani tak dynastický svazek, jako druhá míza. Nevěsta byla totiž vyhlášená kráska.
V roce 1197 se stala další zvláštnost, jeho mladší bratr a současný kníže Vladislav Jindřich se na to podíval tak nějak chlapsky a uznal schopnosti staršího bráchy. Výsledkem byla dohoda. Přemysl povládne v Čechách, Vladislav na Moravě. Třetí zvláštnost nebo spíš vzácnost bylo, že dohoda nebyla nikdy porušena. Ty se přeci dodnes uzavírají jenom proto, aby mohli být ve vhodný čas porušeny.
V době vzestupu měl situaci Přemysl ulehčenou a k tomu se v ní dokonale orientoval. V lavírování byl mistr. V době bojů o císařský trůn si nechal postupně korunu potvrdit od obou soupeřících soků. Nejdříve od Filipa Švábského a o pět let později od jeho soupeře Otty Brunšvického. Dílo bylo skoro dokonáno, ale ještě chyběl nějaký komplexní rámec.
A jsme v roce 1212 u Zlaté buly sicilské, vydané novým hráčem na scéně. O římskou korunu se přihlásil sicilský král Friedrich II. a když byl podpořen papežem, měl Přemysl jasno. V očekávání pomoci vydal Friedrich slavnou listinu o české státnosti. Proč sicilská? Za prve byl králem Sicílie a za druhé...říšskou ještě neměl po ruce. V té době mu bylo 18 let, a tak neni zcela vyloučeno, že ji mazaný Přemysl jen podstrčil u piva k podpisu. Ať tak nebo tak, Přemysl svoje sliby dodržel a pomohl Friedrichovi k císařské koruně. Oba pak spolu udržovali trvalé přátelské vztahy, což je taky zvláštní, ne-li dokonce divný.
Bulla Aurea Siciliae slučovala a sjednocovala jednotlivé úmluvy do celku. (Papež Inocenc III udělil Čechám královský titul na věčné časy zvláštní bullou už roku 1204). V tom tkví největší význam. Dokument měl všechna potřebná razítka a Přemysl se stal nejenom králem s nezpochybnitelnou dědičností, ale od teď se každý český král stal i jedním ze sedmi kurfiřtů, kteří měli právo volit římského císaře. Dále listina určuje, že český stát je včetně markrabství moravského suverénním územím a nepodléhá říšským lénům.
Jaroslav Kosina ve svých Světových dějinách (vydaných v roce 1938)napsal...Friedrich II. Zlatou bulou potvrdil titul královský pro říši jeho na věčné časy, povinnosti k říši pozměnil tak, že podle libosti mohli panovníci čeští ke korunovačním jízdám císařů římsko-německým buď stavěti 300 jízdních oděnců, buď vykoupiti se z povinnosti této složením 300 hřiven stříbra, vzdával se investitury (uvedení do úřadu) biskupů českých, konečně pak ustanovil, že králové čeští nejsou povinni přisedávati říšským sněmům německých, leč konaly-li by se poblíž hranic českých.
Srozumitelnějšími slovy Jaroslav Čechura v knize Královská trilogie potvrzuje...Převratná byla skutečnost, že uvedení světští a duchovní vladaři písemně uznali svébytnost přemyslovského státu. Dědičná koruna se tak v podmínkách středověkého centralismu stala základním znakem politické suverenity.
Přemysl Otakar I. zemřel před Vánoci roku 1230 a jeho syn a následník Václav I. taky nebyl žádné ořezávátko. To už byla na obzoru doba a činy Přemysla Otakara II. a následně bitva na Moravském poli, kde poprvé dal o sobě významně vědět Habsburk viz zde.
A ze současnosti nabízím třeba fotoreportáž O pivu a guláši
