K Orlickým horám pásmo opevnění patří. Některý pevnosti už příroda pohltila, zbytek je v péči vojenských nadšenců. Je to tak správně, ať už se nad smyslem dohadujeme, patří k naší historii a dokládají naše tehdejší schopnosti.
Nejsme žádní Noční vlci a pohybujeme se v tichosti, jak se na průzkumníky sluší. Hned po několika orlických šlápnutích bylo jasný, že se pohybujeme v přísně střeženém pásmu.
Pak je prvním úkolem nenápadné zamaskování.
Základem konspirace je zase nepoznat se ani mezi sebou. Přes některé zápory je rozhodující, že protivník neni nikdy schopen spočítat přesný počet narušitelů.
Pak následovalo rozdělení do dvojic a přesun do lesa.
Dva jsou nejmenší bojová skupina jeden samostatná otřískaná jednotka,
dvanáct úderný efektivní tým rychlého nasazení, který preferujeme.
Pohyb v lese je daný jasnými pravidly. Opustit značený trasy a neztratit směr...natož úplně zabloudit.
Zneutralizovat první pevnost byla brnkačka.
Zrovna se dívali na hokej.
I když jakousi rozepnutou pohotovost drželi,
do obranných pozic se po našem prudkém útoku vůbec nedostali, ale
protože v přestávkách aspoň natřeli věž, přispěli jsme každý třicetikačkou na barvu.
Některé pevnosti se uhlídat nedají ani při nasazení satelitní techniky...tedy před pohledy.
Jiné zase hlídali a větrali sousedé, protože majitelka byla zrovna na krátké půlroční dovolené kdesi u moře v Dominikánský republice.
...a to má vodu skoro za pevností.
I v Orličkách je v létě pařák. Však jsou na to jednotky také řádně vystrojeny.
Nad Těchonínem je zařízení, kam míří do karantény všichni vojáci, kteří se vrátili ze zahraniční mise. Nikdo ho však nechce platit, dokonce ani USA.
Přímo v Těchoníně pak zvláštní, jakoby uříznutý kostel.
To v Letohradě mají zase restauraci zvanou Tvrz, a když si stoupnete v jistém úhlu, dájí se skoro na část její stavby napasovat věže nedalekého kostela.
Horalé jsou hrdí lidé a nikdo jim nebude nařizovat co mají pěstovat. Proti zvědům Babiše, kteří provádějí průzkum z letadla, našli jednoduché maskování. Pěstují pampelišky.
Některé pohraniční tvrze jsou hlídaný jen tak naoko, kdo to kdy viděl, aby měly otevřený vrata.
Nejznámější je patrně pevnost Hanička. Provedou Vás uvnitř a malá expozice je i venku. Každý vozidlo má spoji espézetku.
Část hranici s Polskem tvoří střed Orlice. Výchozím bodem je Zemská brána. Dříve byla čára bedlivě střežena, dnes ji můžou cyklisté objet po kvalitní silnici v úseku Bartošovice-Orlické Záhoří. Na stavbu významně přispěla EU. Jen na polské straně zapomněli postavit hospody. Žíznivý cyklista se bohatě uhasí až na české straně.
Dobrá zastávka je můj oblíbený Neratov
Jarní nedočkaví cyklisté mohou z Orlického Záhoří vyšlapat až na Šerlich a navštívit Masarykovu chatu, ale nesmí se dole
nechat zmást jarním počasím, i začátkem května je může nahoře leccos překvapit.
Pevnosti a tvrze nejsou nic, co bychom extra nedávno vymysleli, a tak k betonovým a dřevěným, je nutné přiřadit i kamenný. Stavěly se už kdysi dávno, jako třeba v Liticích.
Nebo v Lanšperku, zde už je pouhé torzo. To už člověk musí být nadšenec, aby se do takového krpálu táhnul s žebříkem.
...až by turista mohl litovat, že takový náročný výšlap byl zbytečný, kdyby se neprojevilo kouzlo nechtěného. Hned pod hradem stojí úžasná chaloupková sestava. Jen sloupy veřejného osvětlení nedovolí návrat o pár století zpět.
Jo a ještě...dolu je báječný širokoúhlý pohled do krajiny.
I kdyby se rozkrájeli,
někteří průzkumníci svůj úkol nezvládnou, a pak jsou nuceni odevzdat průzkumné vozidlo a se sklopenou hlavou odejít potupně do zajetí.
I když jsme byli monitorováni na každém kroku,
nikdo z nás neselhal a mise byla splněna do puntíku. Ctili jsme totiž tři základní pravidla, které ve vyzvědačském řemesle platí od pradávna. Nikde svoje úmysly nerozhlašovat,
splynout s okolím
a zbytečně na sebe neupozorňovat.
Další fotoreportáž Lázně ducha skvělá sprcha a článek Noční vlci neni moje parta
