Toho dne vstoupil švagr Václav do KSČ, a to mě už fakt dorazilo. Rodiče byli za první republiky Národní socialisté, otec jednatel u včelařů, matka bezpartijní a v dobách svobody tajně poslouchali Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu. Tím mi předurčili skvělou budoucnost. A teď tohle. To by naštvalo každýho, když příbuzný nedrží rodinnou lajnu. Ještěže nestačil naskočit do Lidových milicí, to bych se obracel i za živa. Hned druhý den jsem zajel do Prahy vyvolat revoluci.
Nevytopený vlak mě vyklopil na hlaváku kolem deváté a v první fázi jsem vykolíkoval trasu odporu. Krvavé převzetí moci se přímo nabízelo, ale kdo by si chtěl dělat u příbuznýho zlo, sametový průběh byl pro klid v rozvětvené rodině dobrý kompromis. Nakonec i on chtěl něco změnit.
Jako generální štáb byla ideální restaurace U Pinkasů. Otvírali už v deset, točili dobrý pivo a vyznačená trasa byla vedle. Kolíkováním však revoluce jen začíná, každý pořádný revolucionář musí myslet na všechno, tak jsem po jedenácté ukecal Zivčáka, aby se v zájmu vyšších cílů obětoval pro dobrou věc. Volba nebyla náhodná, bylo o něm známo, že už po čtyřech rumech lehne kdekoliv.
V další fázi bylo zásadní určit ikonu odporu. Nebyl čas na dlouhé pohovory, rozhodnul jednoduchý test. Před třetí jsem rozhodil na stůl papíry. Kdo nakreslí nejhezčí srdíčko, stane se Bohem. A protože Václav Klaus u sebe zrovna neměl pero, vyhrál Václav Havel. Okamžitě vytrhnul roznášejícímu číšníkovi červenou pastelku z ucha, až piva popadaly. Zde je třeba hledat celoživotní trauma Václava Klause. Obstarat si pero za každých okolností a v každé situaci je pro něj od té doby zásadní. Miloš Zeman se výtvarky nezúčastnil, v té době nic neznamenal. Aby taky jo, když ještě mluvil slušně a Nagyová byla ještě líný děcko. Na častou otázku, kdy vystřelí Aurora a všechno konečně začne, jsem odpověděl dalším kolečkem rumu. Atmosféra se uvolnila, nervozita zmizela. Všichni cítili, že mám situaci pod kontrolou a záškodníci jsou přefiltrováni.
Řídit běh událostí byla běžná rutina všech revolucionářů. Co nejdříve slíbit všechno všem a hlavně aby to nebylo moc drahý, maximálně do tisícovky. Václav Klaus to narychlo sesmolil a jako obětní beránek se nabídnul Viktor Kožený. Zneužil k tomu neviditelnou ruku trhu a využil hluboké kapsy.
Střední skupinu sovětských vojsk jsem lehce zmátnul prohlášením, že v Praze bude probíhat demonstrace za prohloubení socialismu, ale vše neprobíhalo tak hladce. Největší problémy byly s Husákem. Přestože byl písemně informován o svém vystěhování, přijal zástupce nespokojeného lidu jako deputaci souvěrců z Kolbenky a všechny oslovoval soudruhu. Nejvíce tím znechutil Kocába. Dalo mi pak hodně přemlouvání, aby od nás vypakoval Rusáky na Krym.
Díky třem Václavům se dnes máme dobře, ale jako vždy je špatné k něčemu dobré. Naučili jsme se chodit zodpovědně k volbám a prostřednictvím zvolených zástupců vládneme sami sobě. Že se občas něco nepodaří, pak jsme sami sobě i viníkem, jen alibisticky nadáváme zvoleným zástupcům. Jejich neposkvrněná nevinnost stíní i okvětí bílé lilie. Přitom to s námi myslí jen dobře. S obdivuhodnou pravidelností se pokaždé hned na první schůzi věnují veřejně prospěšným pracem, jako je plánování zahraničních cest a zvýšení platu. Možná mají rozdílné politické názory, ale našim prostřednictvím se v tomto bodě shodnou vždycky jednomyslně.
Snad ještě...leccos už pamatuju a v Praze jsem opravdu 17.listopadu byl. I když jen shodou okolností. Ostatně pamatujeme hodně i jako rodina, otec byl ročník 1900. Dobře se to počítá. Pokud je někdo touto jedinou pravdou pohoršen, stačí kliknout kdekoliv jinde, ještě pravdivějších komentářů a osobních postřehů je všude kolem hafo. Jen se snažím této záplavě čelit po svém.
Dále nabízím článek o Facebooku a Fotohrátky s češtinou i Podzimní Orlické hory
