Já bych se při životě nenechala udržovat, aj tak má člověk v životě bolestí a bolestiček plný zuby. A ležet někde na přístrojích ? Snad ne a sekne li to se mnou někde na zahradě, budu velmi ráda.

souhlas

Jelikož o daném případu nemám dostatek informací, budu psát spíše obecně.

Když jsem ještě byl v nemocnici a jezdil sanitkou jako lékař LPS (pohotovost, ne rychlá), mockrát jsem se setkal s umírajícím v rodině, kteří volali lékaře s tím, že chtějí převoz do nemocnice, tedy za žádných okolností nenechat babičku/dědečka doma. Snažil jsem se často velmi šetrně vysvětlit, že vzhledem k diagnose zbývají nemocnému již jen dny života. Že v nemocnici do něj nastrkají hadičky a poslední dny na Zemi si opravdu užije. Málokdy jsem je přemluvil.

Je to tím, že jsme vytěsnili smrt jako součást života pryč od sebe. Chceme být happy, trendy atd. a neuvažujeme, že jednou taky skončíme. Na jedné straně se pereme o euthanasii a na straně druhé nutíme lékaře, aby prováděli nesmyslné úkony, řečeno drsně hanobili mrtvého. A pokud to není po našem, aspoň z toho vyrazit nějaký ten zlaťák.

Jedinou chybu na straně lékařů vidím v tom, že měli rodině sdělit jasně fatální prognosu nemocné ženy s tím, že oni prostě resuscitovat nebudou, pokud dojde k zástavě. Bohužel naše zákonodárství svým způsobem nutí lékaře provádět nesmyslné úkony, o nichž všichni vědí, že k ničemu nevedou, že to stojí nesmyslně vyhozené peníze a výsledek bude stejně na pendrek. Právě proto mne výrok ÚS mile překvapuje.

Tome, potvrzuješ mi můj názor, i o té nejhorší možné diagnoze je třeba mluvit.

Měl jsem štěstí, že od prvního okamžiku zjištění mé onkologické nemoci, jsem byl v kontaktu s lékaři i personálem , jejichž přístup ke mně jako pacientovi, byl naprosto bezchybný i lidský po všech stránkách. Moc si toho vážím!

PS. Neprodlužovat okamžik utrpení a umožnit pacientovi odejít z tohoto světa bezbolestně, zejména když si to sám přeje nebo je v terminálním stádiu nemoci, by se mělo dostat do Listiny práv a svobod, jako základní lidské právo.

Nechal jsem notářem ověřit svoje prohlášení, že dostane-li se mé onemocnění do terminálního stádia, odmítám další léčení. Doufám, že to nikdo nezpochybní.

Rozumím tomu, dík za rakci.

Zajímavé by bylo vědět, zda obé bylo ve stejné nemocnici.

nebylo...Plzeň a Svitavy

Jo, jsme jen lidi, ale komunikace nic nestojí, jen chvilku času. Tobě

no právě a nemusí se na to ani studovat.

Máš pravdu Jaromíre, že mnohdy chybí komunikace a empatie. Někteří lékaři (vím, že toho mají opravdu hodně) jedou jako stroje a na lidský aspekt mnohdy zapomenou.

Jiní mohou mít špatné zkušenosti s pacienty (někdo řekne, nemluvte a konejte!)

Všichni jsme jen lidé.

A opravdu nejdůležitější je výsledek, aby bylo pacientu pomoženo.

Jinak je to tak všude, na úřadech i v obchodech, setkáš se s dobrými lidmi, ale taky s machry, na které nikdo nemá.

Hezký článek :-)

jak píšeš i ve zdravotnictví je o lidech, a to na obou stranách

Karma, dobře napsáno. Jako všude to je o lidech, o vlastním egu, o míře empatie. I ti lékaři se setkávají jak s vděčnými a slušnými pacienty, tak s namachrovanými tupci, nebo s úplnými tupci.

Souhlasím, to je ten druhý břeh.

K Vaší druhé zkušenosti. To, že jeden den Vás přijme lékař A, druhý den operuje lékař B, po operaci Vás zkontroluje lékař C a propouští lékař D je (kromě kvalifikace lékařů) do značné míry dáno stupňujícími se komplikacemi neblahého Zákoníku práce a trendem směnného provozu (jako ve fabrice), aby měli mí kolegové dosti volného času. Pečovatelský stát to tlačí tímto směrem.

To neumím posoudit...kdybych měl shrnout blog do jedné věty...líbilo se mi, že jsem věděl kdo mě bude operovat, a že za mnou přišel hned po operaci s dobrou zprávou. To je pro pacienta důležití.

Odbornost je jedna věc a lidskost druhá. Po odborné stránce si na naše doktory nemůžu stěžovat, s tou druhou je to jak kdy, ale až na pár výjimek většinou v pohodě. Někteří nebo některé mají jako bonus i smysl pro humor.

to je velký bonus

Je to vždy o lidech, ale také z mých vlastních zkušeností, ti lékaři jsou často opravdu extrémně přetížení.

no jasně, o lidech jsou i pacienti