Často se zamýšlím nad tím atentátem, zda to nebyla jenom akce, kterou vymysleli Angličané a ani Beneš to prý neschvaloval, nebo o tom nevěděl, toť otázka. Odneslo to na 5000 životů a ty vypálené obce. Pro mne byli daleko větší bezejmenní hrdinové, kteří prováděli sabotáže ve fabrikách a potom partyzáni, co ničili německé vlaky, konvoje a vyhazovali mosty. Něco podobného bylo i Pražské povstání 5.5.1945 za minutu dvanáct. Celou válku jsme byli loajální jako protektorát vůči Němcům (dokonce se natočilo nejvíc filmů) a na poslední chvíli si někdo hrál na hrdiny a zbytečně to zaplatili životem a historickými ztrátami. Nevím, co na to říkali příbuzní(pokud zůstal někdo na živu) , když jim Němci vyvraždili celé rodiny a zničili domy. Toto je můj subjektivní názor. Stálo to za to?

Díky za blog. Povídali jsme si s dětmi ve škole o Lidicích, někteří se zapojili do soutěže Lidice 2017 a ráda Váš článek použiji k další připomínce. Jsou věci, na které by se nemělo zapomínat a dnešní generace by o nich měla vědět.

Zdarec Jaromíre, mého dědečka věznili v koncentráku, tak takové věci na mě doléhají ještě více.

tak nějak není co říct...

JAromíre, netřeba komentu

to máš pravdu

Moc rad jsem jezdil do Lezaku. Nevim proc, ale byla to pro mne vzdy oaza klidu.

Diky za blog.

ona to do jisté míry oaza klidu je

Moc smutne misto ...

je to tak

Na těchto místech se nechce nikomu mluvit, jen mlčky projít a nevěřit tomu, jak jen tohle bylo možné.

a přesto bylo

Jaromíre, použila jsem tě dnes... díky smutný,ale krásný a potřebný blog

no použití mi nevadí

Nezapomeneme