Do Krnova na kole, z cyklostezky na pole.

Krnov jsem měl zafixovanej, jako šedý a nezajímavý město. Předsudky však padly hned na první uvidění. Cyklista však neni od toho aby jen chodil a zíral, jeho posláním je hlavně jezdit. Třeba kousíček do Polska se přímo nabízel.

OBRÁZKY JSOU KLIKACÍ.

Etapy se plánují v generálním štábu. Z důvodu hlasování  je počet týmu lichý a vrchní velitel může být pouze jeden. Ostatní musí být střízliví.

 Protože jsme neměli žádnou mapu, bylo rozhodnuto, že základnou bude Krnov. Orientační bod je vidět ze všech stran a

kdo si vyšplhá až sem, k poutnímu kostelu Panny Marie Sedmibolestné,

tak má z nedaleký rozhledny slušný přehled.

...a začátek srpna a bylo skoro po žních.

Zajímavostí je i křížová cesta kolem kostela, zvláště pak v kompozici s komínem.

Navíc má město noblesní radnici spojenou prý s českou spořitelnou,

park uprostřed náměstí s Ruji vlasatou Cotinus coggygria...to kdyby náhodou někdo nevěděl.

s dostatečným dopravním značením.

 ...to dá rozum.

Žije taky kulturním životem...taky bych se nedíval na pásku kdybych měl tak mizerný příjmy. Ale hrál excelentně.

Město neni skoupý ani na různý zákoutí.

Některý mohou být i plný kontrastů...

...stačí otočit hlavu o 180 stupňů a všechno je jinak.

Trošku ukrytá, ale dobře ošipkovaná je synagoga. Zvláštností je, že odolala i Křišťálové noci, až komančové ji zdevastovali skladem zeleniny. Pokud se tam vyjímečně koná čtení z Tóry, přijede rabínka z Polska.

Pod trestem okamžitýho vyhození se samozřejmě fotit nesmí,

tak honem rychle, stojí to za to.

O kousek dál v Městským muzeu jsme zavzpomínali na časy, když jsme ještě jezdili po čtyřech kolech.

Neméně zajímavý je okolí, Největším cyklistickým neštěstím je, když se do cesty postaví nepřekonatelná překážka. Pak ztratí výšku,

což většinou znamená sjet do údolí, najít jinou přehradu nebo alespoň označenou lávku, znovu vyšplhat,

ale hlavně neztratit hlavu.

Pak může být návrat na původní trasu i romantický a

 někdy i nebezpečný.

Pravda, ne každýmu se líbí ztráta směru a trasy zároveň, což se většinou řeší zkratkou, ta je vždy delší, ale o to míň schůdná,

ale následný předkrm a

a zákrm byl dostatečnou kompenzací cyklistickýho strádání.

Ale jinak jsme žili skromně a na stravu si přivydělávali na senách.

K severním sousedům jsme tajně přejížděli v době, kdy tu byl na návštěvě jakýsi Obama a současně se konal sraz katolický mládeže, a tak hranice byly mimořádně hlídaný proti extrémistům i cyklistům všemi dostupnými prostředky.

Však jsme hranice přejížděli po tajných cestách a

nijak se neukazovali, abychom nebyli v terénu vypátráni.

Polsko je trošku jiná země, co se náboženskýho cítění týče. Všude se dá potkat nějaký symbol ve vzorným stavu.

 Dokonce i v místech pro nás, řekněme...nezvyklých, ale

ale někdy to je pro našince až moc...řekněme podřízený.

Před jedním z mnoha kostelů byly takto nezvykle hned u vchodu umístěný zvony.

Některý stavby symbolizovaly zase něco jinýho.

)...Každý město má svůj park. V Krnově se jmenuje Chářovský a

jako každý park má svoje zapomnětlivý obyvatele.

Některý jsou ještě děcka.

Předešlý fotoreportáže   PIVNÍ A GULÁŠOVÝ SLAVNOSTI a KRYŠTOFOVO ÚDOLÍ