Předkládám nezvratné důkazy, že Zámecké napoleonské dny ve Slavkově

se letos obzvlášť vydařily. Nahrálo tomu počasí, bohatý program a všeobecně dobrá nálada. Diváci a fotografové byli spokojeni. Možná by byl spokojen i císař. Od jeho narození, 15.srpna 1769, se datum slavností odvíjí. Jen škoda, že po celou dobu konání měly francouzské jednotky ležení deset kilometrů vzdálené a nikdo nezavelel k přesunu. Pořadatele chválím a za program dávám jedničku. Připravili nám velice příjemný den a večer.

100 km do Slavkova vyžaduje jednu odpočívací přestávku. Učinil jsem tak v Blansku. Na místním zámku mě příjemně šokovalo, co mohou přetvořit šikovné ruce z vybydleného objektu, jak jsem ho znal dříve. Zámek je skvostný a jeho nádvoří vévodí fontána z litiny, výrobek místních kovolitců.

V Sokolnicích byla zastávka neplánovaná. Obklíčila mě jednotka francouzských vojáků. Relativně daleko od místa konání oslav.

Také ležení francouzských vojsk v předvečer bitvy odporovalo historické pravdě a dosavadním zvyklostem. Stany postavili přímo pod Mohylou Míru, deset kilometrů od Slavkova.

Leženi v zámecké zahradě slavkovského zámku jen potvrdilo, že něco neni v pořádku. Převaha rakouských stanů a zbraní byla drtivá. 

Rakušané se rozhodli, že proti historické pravdě tentokrát vyhrají sami. Odhodlání měli ve tvářích.

V předvečer oslav byl klid. Generálové kreslili taktické plány, vojáci prováděli údržbu výstroje a výzbroje a návštěvníci sledovali v televizi zprávy. Tak jsem si zašel vyfotit osvětlený zámek.Vznášel se na bezhvězdné obloze

a odrážel na hladině zámecké fontány.

Ale ráno už byli všichni na nohou nebo kolách. Parkovacích míst bylo málo, kdo si nepospíšil, hledal místa kdekoliv.

Jednotliví aktéři se pilně připravovali,

někteří byli už s úsměvem v gala

a někteří v řadách.

a že byly vyrovnané.

Ženám bylo menší zdržení prominuto, tam je elegance přecejen nade vše.

Nikdo se do boje nehrne rád,

ale celkově vládla dobrá nálada.

Vojenským krokem se šlo na bojiště.

Vrchní velitel vydal polnicí povel a mohlo se začít.

Boje byly lité a střílelo se salvami

i jednotlivě.

Jezdectvo bylo vždy připraveno zasáhnout na ohrožených místech a

dělostřelci pálili ze všech hlavní, až se jim vytěráky žhavily do ruda.

Nikdo neměl s nikým slitování a

výsledky tomu odpovídaly.

Bojiště řídlo a

všichni s napětím čekali, jak to tentokrát dopadne.

Nakonec přecejen vyhráli i proti drtivé převaze...Francouzi, i když jejich jednotky v klidu cvičili pořadovou příprava 10 km vzdáleny od bojiště. Císař byl prostě génius.

Po boji byli všichni unavení

a hladoví. Prokázalo se, že řízky vymyslel Napoleon.

Kdo byl po obědě, odpočíval ve stínu v očekáváním dalšího programu.

Tím byla sabráž v sedle koní. K té se seřadili vojáci

i se svoji generalitou.

A pak to bouchlo,

případně plesklo.

Tak jak tak, vše dopadlo dobře.

Také proto, že po celou dobu konání přálo sluníčko a protože

místy až pálilo, odpolední siesta byla pro mnohé vhodný program. Třeba s právě upraženou kávou.

Někdo zůstal z pochopitelných důvodů ve stínu,

někdo zase z nepochopitelných.

Jiní si vyšli na korzo a s úsměvem zapózovali.

Chlapi měli pohodu

Neplatilo to však pro technický personál.

Někteří zase využili volný čas k předzásobení,

jiní zase navštívili výstavu vín s ochutnávkou, která probíhala po celou dobu konání.

Na večer připravili pořadatelé lahůdku. Celý zámek osvětlily pochodně,

vojáci vytvořili špalír

a úderem půl desáté hvězdy na nebi vystřídal famózní ohňostroj.

Ale ani to ještě nebyl konec. Alespoň pro mě. Cestou zpět jsem jen tak zastavil v Křenovicích u Spáčilova statku, kde měl svůj štáb generál Kutuzov a před tím se tu zastavil i císař. Na lavičce seděl pan Spáčil a ukázal mi podpis císaře. Našel ho roku 2005 na stěně zásuvky, když likvidoval starý nábytek.

A jako prémii jsem si mohl vyfotit i šifru na starých futrech...

čemuž se snad nevyrovná ani...rozhodně ne jedno.