Už začátek byl dramatický, někdy jsme se vešli jen tak tak,
ale nekonec všechno dopadlo dobře. Odstavili jsme příves na kola a mohli vyrazit.
Sotva jsme však ušlápli pár kilometrů, pedály se zastavily. U stromu zamilovaných to ani jinak nešlo. Nevím proč se tak nazývá, 
asi proto, že uvnitř roste strom druhý.
Pivo je národní nápoj, ale byli jsme v kraji českého vína, a tak minimálně zátiší na první zastávce bylo stylové.
jen asistent fotografa pracoval v poněkud stížených podmínkách.
Ale žádné zdržování. Naskočili jsme na kola a nejkratší cestou pokračovali vstříc dalším zážitkům a panoramatům,
dokud se nám neotevřelo jedno z nich. Hrad Kokořín.
a nezavřelo na nádvoří.
Další cestu jsme vedli údolím, kolem přírodního úkazu zvaného Pokličky
a kolem obydlí oku lahodícím. Podle kapky na střeše lze snadno usoudit, že počasí nám zrovna nepřálo.
Ne však každá oku lahodila.
Povodoměr na Labi ukázal, co dovede voda. Poslední záznam z roku 2002 je skryt hned pod stříškou a k názornosti postačí, že na žluté budově vzadu sahala voda pod střechu.
Kdo nebyl na Řípu neni Čech. Jen nevím, co z něho Praotec viděl. Patrně tam kdysi nebyly stromy a nebo se jen pohádal s Lechem a nechtěl už jít dál. Nás zaskočila nízká oblačnost a opět...déšť. Nic méně jsem usoudil, že strdí jsou slunečnice.
Ale i když lilo jako z konve, cestou, která nezná vrstevnice jsme se doplahočili až nahoru, čehož předkládám důkaz.
Kdo neviděl zámek v Roudnice nad Labem, udělal chybu.
Pokud byl pro Praotce základnou Říp, my jsme zvolili Mělník.
Hotel Zlatý Beránek, známý z filmů o básnících, poněkud povadl.
Nejznámější je tento pohled. Zhora je krásný výhled na soutok Labe a...plavebního kanálu Vltavy. Řeka se do Labe vlévá kousíček vlevo, což je z terasy zakryto vinohradem.
Teto pohled z terasy prozradí, že mluvím pravdu. V dálce je vidět plavební komora zmíněného kanálu,
kde jsme stáli nad věcí.
Pravý trojsoutok je tento. Zleva Labe, Vltava a plavební kanál Vltavy.
Vzhledem k rozmnožení piraňě je tu koupání zakázáno.
Poslední den jsme pojali vlažně po dobře značených cyklostezkách,
i když některé úseky byly nebezpečné na vlastní nebezpečí,
a mnohé cyklisty ovládla únava.
Hudební část výpravy jsme zahájili v Obříství u pamatníku Bedřicha Smetany a
zakončili před diskotékou, kam nás pochopitelně z věkových důvodů nepustili. To nemůže ale nic změnit na tom, že
cyklistika je úžasná věc.
