Do zoologické zahrady s foťákem? Jde to i jinak.

Občas chytám lelky, ale vlastně nevím, kdo nebo co to je. Snad se mi jednou podaří před klecí, voliérou, výběhem, teráriem nebo bazénem popisku najít a lelka alespoň spatřit. Zatím však marně pátrám, a že jsem pár zoologických zahrad prošel. Nevěříte? Předkládám důkaz.

Novely a seriály,

tomu jsme se často smáli,

mám však lepší nápady,

zologické zahrady.

V lásce je má každý sborem,

seznámím Vás s každým tvorem.

Zaplatíme bouchnem vraty,

až opadne omítka,

máme přece dobrý platy,

může začít prohlídka.

Stojíme u voliéry,

začíná tu krmení,

jedni bez a jiní s péry...

a v zobácích brnění.

K obědu jsou dneska myši,

na pálivé paprice,

na to orlí oči slyší,

natahujou palice.

Ve voleti myši pálí,

dravci jsou jak zběsilí,

proto rychle požádali

o letecké posily.

Jdeme jinam, příliš křičí,

uši máme jediný,

navíc venku hodně fičí,

pryč od ptačí rodiny.

Pohlédneme do kukaně,

to se nám to kochá,

vidím jasně dva vorvaně,

k tomu úsměv hrocha.

Tak to byla ale síla,

tato vodní dvojka,

když vzbudíme krokodýla,

bude švédská trojka.

To je velký pavilón,

dobře se jim daří,

Venku hlídá jeden slon,

ostatní se páří.

Blížíme se k velké díře,

ohrada je ohnutá,

koukám, koukám žádný zvíře...

v dálce vidím mamuta.

A vedle hned mamutku,

o kousek dál labutě,

ale k mému zármutku,

nikde žádné mamutě.

Nevím co má za zvyky,

mlátit pantem zebra,

buď se učí jazyky

nebo jenom žebrá.

Co to dělá antilopák,

že by chtěl laň čepit?

Je to ale pěkný vrták,

ne a ne se trefit.

Lední medvěd jako magor,

ve snu na kře pádluje,

u ledničky značky Fagor,

trochu zimy dopuje.

Prochází se všude pávi,

návštěvník si užije,

nikdo neví zda se dáví

nebo pějí árie.

Pokračování zase někdy...