Tak kde jsem vloni všude byl, co viděl a stačil vyfotit.

Téma rozhodně neni vyčerpáno. Otázka zněla co vybrat, odložit na pokračování nebo samostatnou fotoreportáž. V zimě na to bude času dost, teda jestli už nezačíná jaro. Natočit na Nový rok 150 km na motorce, není úplně normální.

VŠECHNY FOTKA JSOU MOJE A KLIKACÍ

Svitavy. Odtud jsme vyrazil a také se vrátil, pač tu bydlím.

Cestovat se dá vlakem, i když je mašina obráceně,

autem, připraveném v pohotovosti před muzeem veteránů ve Slatinicích,

ale především na kole a

motorce, která vzdálenosti zvládá přece jen efektivněji.
 

Ale lze to i velorexem. Samostatná fotoreportáž zde. 

Tak to různě prostřídám. Drahanovice, Středověká Černá věž bez výtahu.

Zde došlo k jistému zdržení, protože při odjezdu bylo třeba respektovat rychlost tohoto procesí.

Bezděkov, levandulová farma. Netrefil jsem se zrovna do největšího rozkvětu.

Šumvald, depo Suprů, traktoriáda, což je soutěž ani ne tak v rychlosti, ale šikovnosti.

Kostelec na Hané. Kostel svatého Jakuba Staršího. Pozoruhodný název.

Cholina. Zajímavé a bohatě vybavené Hanácké muzeum.

Čechy pod Košířem se zámkem, muzeem hasičů, ale především kočárů.

 Z Olomouce vypíchnu Veterán arénu. Pokud jsou moje informace správné, přes zimu mají zavřeno.

Hrad Šternberk. Národní kulturní památka.

Opava. Krásné a barevné město.

Valíme do Jeseníků. Maršíkov v ostrém odpoledním slunku. Roubený kostel sv. Michaela s  pozoruhodnými varhanami, pouze tři z 315 píšťal nejsou původní. Kostel je přístupný, ale pokud nebudete mít štěstí, zkuste požádat kostelníka, bydlí hned pod kostelem.
 

Jeseníky  nabízejí spoustu vodních panoramat. Zde cestou na Paprsek. Samostatná fotoreportáž zde.

Stačí vyjet nahoru a otevřou se další báječná panoramata.

Kroměříž, květná zahrada. Od roku1998 je zapsána do seznamu památek UNESCO.

Jablonné na Orlicí. Až se lžíce naplní, tak se překlopí, vylije a zase vrátí k naplnění.

Orlické hory jsou plné panoramat. Uprostřed trošku se krčící kostel svatého Jana Nepomuckého ve Vrchní Orlici.

Ústředním kostelem oblasti je Neratov, samostatná fotoreportáž zde.

Mladkov. Zde požárům pšenka nekvete.

Žamberk. Muzeum starých strojů a technologií. 2x ročne tu mají den otevřených dveří, a to je parní mazec. Fotoreportáž ve výrobě.

Králíky a nad městem Klášter Hora Matky Boží Hedeč. Komančové zde v padesátých letech  vytvořili internační tábor pro mnichy.

Lukavice. V podhůří objevená tato chaloupka.

Slepice tu o fotografujících turistech nemají kdovíjaké mínění.

V Lehohradě na zámku se konají pietní akty u sochy skleslého Járy Cimrmana.  Aby také nebyl, nedaleko zde mínil na Orlici s Křižíkem vybudovat hydroelektrárnu, ale ten prý nakonec cuknul, a tak se jeji výkresy objevily jen na ubruse v hostinci u Vágnerů v Pastvinách, kde na něj čekal.

Nové Město nad Metují. Spojení zámku se zahradou Jurkovičovou lávkou.

Do Krkonoš to vezmeme zadem přes Polsko. Bystrica Klodska

a dva zámečky.

Jejich názvy jsem si nenapsal, takže zapomněl.

  Návrat do vlasti lze uskutečnít pěšky přes Sněžku. Teda jak kdo.

Jičín. V lese Řáholci...ale co vám budu povídat.

Vesnická památková osada Vesec před bouřkou aneb český Hollywood, protože se tu točilo mnoho filmů, namátkou, Jára Cimrman ležící spící.

Zřícenina hradu Valečov. Prohlídka je nahoru dolu. Okruh nabízí výstup na lávku, s pohledem do krajiny a zpět úzkými vytesanými chodbami do devět metrů hluboké hladomorny.

Přerov nad Labem, skanzen Lidové architektury. Bude mu slušet samostaný blog.

Hradec Králové. Na břehu Labe pořádají hrátky s párou, a tak se stříká a jezdí, co kotle ráčí.

Lipany.  Aby po době husitské nastalo zklidnění v zemích českých, museli nejdřív Češi, porazit Čechy. Mohyla byla za první republiky ikonou samostatnosti.

Praha je na fotky profláknutá, tak alespoň zastávka v Zemědělském muzeu u imperialistickýho brouka v nadbroukové velikosti.

Třeboň. Hezky a příjemně se tu lázní.

Neni od věci vzpomenout další lázně, kde jsme se léčili. Třeba Poděbrady.

Plzeň. To je stejný jako s Rumcajsem, jen tato dvojka je asi víc světová nebo aspoň evropská.

 Nedaleko Dobříše v obci Stará Huť stojí dům Karla Čapka, zvaný Čapkárna, kde slavný spisovatel pár let pobýval společně s manželkou Olgou Scheinpflugovou. Na pokec sem chodil Ferdinand Peroutka.

Příbram je hornické město, však na to mají muzeum dolování dole i nahoře.

V Brdech se na kole jezdí bezva, cesty jsou dobře značené, ale neni to krví cyklistů.

České Budějovice. To je stejný jako se Špejblem, Hurvajzem a Rumcajsem.

Skočíme na jižní Moravu. V oblasti Slavkova to neni pro cyklisty úplně top. Otevřený, větrný a vlnitý terén umí potrápit. Co mám povídat.

To Biocentrum Mořice Mokroš nedaleko Kroměříže, to je jiná třída.

Dolní Kounice, zřícenina kláštera Rosa Coeli. Za husitských válek byl klášter samozřejmě vypálen. Magické místo nelze zapřít,  když zvednete hlavu a  nevidíte klenutý strop, ale oblaka, zvláště za tmy, když komlex osvětluje měsíc.

Při prohlídce slavkovského zámku se průvodce občas zeptá, jestli návštěvníkům tento obraz dávného potentáta někoho nepřipomíná. Mně současného potentáta.

Znojmo. Když od rotundy kousek poodejdete, otevře se vám báječný pohled do údolí Dyje. Samostatná fotoreportáž zde.

Ještě odskok ke kamarádům na Slovensko. Nejprve do Bratislavy.

Tato restaurace věrně evokuje jízdu tramvají.

Vymáchat v Podhájské v termálech je můj každoroční předvánoční čin.

V nedaleké obci Pozba mají na poutním místě pozoruhodné sociálky, zjevně ani v zimě nevytápěné.

Zpět  je cesta vymetena přes Žďarské vrchy.

Místní sochař Michal Olšiak po oblasti rozesel přes dvacet soch. Většinu mám do fotoreporáže připravenou. Toto dvousoší českého lva a moravské orlice stojí na zemských hranicích u Žďáru nad Sázavou.

Tento trenažér stojí u kravína v obci Sulkovec, nad Vírskou přehradou. S tímto samozřejmě Michal Olšiak nemá nic společného.

A je tu cíl. Motorkářský tým je na náhodu, ale cyklistický má už spoustu let stabilizovaný  počet členů a

 trvalý hlad. Samostatná fotoreportáž o jídle zde.

DALŠÍ FOTOREPORTÁŽ ORLICKÉ HORY KOSTELY NERATOV A VRCHNÍ ORLICE