Jeseníky aneb od vodopádu k vodopádu a noc na hradě jako prémie.

Voda je živel nevyzpytatelně divoký, ale také základ života, protože se z ní vyrábí pivo. Aby se uvedená výprava stala dobrodružně nebezpečnou, povšimněme si vody jako živlu s přídavkem tajemna. Na hradě nespíme každý den.

SAMOZŘEJMĚ JSOU VŠECHNY FOTKY  KLIKACÍ A MOJE

Tak tohle jsou vodopády, ale vezměme to hezky popořadě.

Když se jede do hor, a zvláště na vodopády, je třeba disciplína a dochvilnost. Kdo si nestihnul píchnout do osmi,

nenastoupil v Ústí nad Orlicí a následně nevystoupil v Hanušovicích.

Železnici jsme si pak jako společníka

ještě pár kilometrů ponechali.

Ale hned za indiánskou vesnicí Utahů nás cesta odvedla do lesa směr

kaskády Prudkého potoka. Ze začátku

se cesta odvíjela jako romantický výjezd,

ani první dotyk s vodou nebyla žádná tragédie, ale

potom a zčista jasna,

šly už tlustý do tenkejch.

A to nemluvím o místech,

 kterým bylo třeba se vyhnout úplně.

Panoramata se postupně otvírala, ale furt to bylo do kopce.

Až teprve nejvíc nahoře

se otevřela úplně.

Na řadě byl logicky sjezd, ale jakej. Pedály mám od té doby obroušený. Tato místo nese název zatáčka smrti. Svého času ji prý neubrzdila Vétřieska s několika lesními dělníky v kabině a na korbě a sráz dolu byl pro všechny tragický.

Než se opět vydáme nahoru, trochu horského kvítí neškodí. Na skalkách ho rozhodně neočucháte.

Řepka? To ani náhodou. Naopak, poctivá louka, a to seno, jen se v něm vyválet nebo usnout. A napadá mě i další využití.

Valíme dál, kolem obydlí horalů,

pozvolna zase do kopce.

Tentokrát proti proudu Kunčického potoka na Paprsek. Ani zde voda ze začátku nějak moc nebouřila,

 ale postupně přihořívalo,

 jestli se dá tento termín u vody použít.

 a taky hučelo.

Abych pro samou vodu nezapomněl na les. Pro borůvkové turisty je zde přímo zaslíbený,

což následně přináší báječné výsledky.

Z terasy chaty Paprsek

je báječný výhled do všude

a ke kapličce svatého Vojtěcha se dá bez námahy v pohodě dojít, pač je hned vedle

Tam vzadu za vzorně zelenou loukou se skrývá Branná,

kde putování vyšperkuju přespáním na hradě Kolštejn.

Nádvoří tu mají na mejdany a kulturu jako stvořené, však se tu pořádají koncerty.

Výhled na kostelní sestavu v Branné byl z hradního pokoje famózní,

a když se vrátím k vodě, stejně tak večerní hygiena.

Zespodu vypadá panoramato takto.

Ke kostelu je cesta prudce schodová a částečně zadrátovaná,

ale má kouzelná zákoutí.

Ale to hospoda taky.

Tak zase dolu, abychom mohli opět nahoru

tentokrát k Rešovským vodopádům.

aneb balada o stromu.

Tak to by dnes stačilo. Ještě

v Šumperku pokecat se známou životem protřelou postavičkou, která je s pořádkem ruka v ruce a

 pak už jen zastávka v Moravské Třebové a

hajdy domů a do betle.

předešlá fotoreportáž MORAVSKÝ KRAS, PRÝGL A VEVEŘÍ