Když se řekne Oldřich a Břetislav, ozve se Božena a Jitka.

Sňatky vládnoucích byly především státnické činy a nebraly ohledy na něco tak nepodstatného jako sympatie nebo dokonce city. Jestli Oldřich zahořel k Boženě okamžitě láskou, pak jeho syn Břetislav uviděl svoji Jitku až při

únosu. Takový urozený zajíc v pytli. Ale nakonec copak únos, ale hlavně jak jim to mohlo projít, když dynastická politika neznala vyjímek a církevní manažeři byli neúprosní?

U Oldřicha to ale zase tak složité nebylo. O třetího syna Boleslava II. se dvakrát nikdo nezajímal. Na stolec usedl už za mlada nejstarší syn Boleslav III. a další v pořadí byl stejně Jaromír, a tak jednoho dne, tuším že to bylo mazaně v sobotu, protože ani tehdy posudkové komise o víkendu nezasedaly, se bezstarostně bez dynastické zátěže proháněl za zvěří, a když se brodil přes potok, měl s pradlenou jasno. Pokud lze soudit z obrazu Antonína Machka, tak měla parametry dlouhonohé modelky. I Kosmas se rozplýval....Bylať svým vzhledem vynikajúcí...Co na tom, že byl sám ženatý a Božena vdaná. Ostatně křesťanství v té době nebylo ještě úplně pod kůží a pohanské zvyky nebyly úplnou minulostí...protože toho času každý, jak se mu zlíbilo, směl mít dvě i tři ženy...opět slovy Kosmase.

O první ženě Oldřicha se toho moc neví, ale patrně byla neplodná, což byl tehdy velký problém. Boženu si vzal až po její smrti, a pak se začaly dít věci. Boleslav III. zmizel v polském vězení, když před tím ještě stačil vykastrovat bratra Jaromíra a najednou na piedestal vystoupil Oldřich, jediný  zachránce přemyslovského rodu. V té době už měl syna Břetislava. Tak kdo by se v tom doma extra patlal, když kontinuita byla zachráněna. A navíc, kněžna Božena musela být pro svůj prostý původ lidem milována.

To jeho syn Břetislav byl v jiné pozici. Doma v pohodě, ale pro zahraničí levoboček a najít odpovídající manželku nebylo jen tak. Rozhodl se tedy pro radikální krok a unesl z kláštera Juditu. Ta byla z velice urozeného Schweinfurtského rodu markrabího bavorské marky. A teď si představte, co se stalo. Kdo by očekával, že markrabí Adalbert, z jehož území mu unesli dceru, přikročí k rázným krokům pomstychtivé odvety, je vedle. Nestalo se nic, žádný soud, trestná výprava ani potupný návrat Jitky do kláštera. Zdá se tedy, že to zase úplně regulérní únos nebyl, spíš v informovaných kruzích dobře připravená akce. Nejpikantnější na tom je, že Břetislav uviděl Jitku poprvé až v klášteře. Jak ji poznal? Asi pohádková muška nebo měla mezi bílými jediná růžové puntíkované šaty, abych se jinou barvou někoho nekorektně nedotknul. No prostě sofisticky dobře naplánovaná a provedená akce, kdy druhá strana dělala, že o ničem neví. Nakonec přemyslovská kněžna měla svůj zvuk a navíc Jitka naplnila očekávání a porodila pět synů. Prvního až deset let po únosu. Byl jím další přemyslovský kníže v pořadí Spytihněv II.

Možná to bylo všechno trochu jinak, prověřených zpráv z té doby je zoufale málo, ale tak úplně to Staré pověsti české nejsou. Příště třeba z přemyslovského pravěku smutný příběh knížete Jaromíra.

Předešlý historický článek 600 LET OD NAROZENÍ JÍŘÍHO Z PODĚBRAD