Putování podél Ohře až k soutoku s Labem, a to za každého počasí.

Řeka pramení v Německu, pod názvem Eger a v klidu i neklidu si teče až do Litoměřic, kde už je očekávána Labem. I když nejsem vodák, mám řeky v oblibě, a tak k výpravě vypomohlo kolo, motorka, vlak a minimální pěší výpady.

VŠECHNY FOTKY JSOU SAMOZŘEJMĚ KLIKACÍ

Délka řeky v celé délce je 316 a na našem území 246 km. První setkání v Chebu. Obloha zamračená i zmoklá. Trochu pech chodit s deštníkem po místech, kam se kdo ví kdy zase podívám, jestli vůbec.

Zmoklá byla i cesta na hrad. Jako prémie byl vstup zrovna zakázán.

Abych nepokračoval smutně, tak na Rustlerův statek v nedaleké Doubravě zasvítilo.

Zrovna tak na malé odbočce do Františkových Lázní,

ale lesknul by se i kdyby bylo v noci úplně zataženo.

Sokolov a zase pod mrakem. Místní zámek jsem jen obešel, aniž bych shlédnul vyhlášenou renesanční koupelnu. A pak, vody bylo už dost,

a tak místo koupelny zvítězila tato expozice s vyhřátou barovou židlí.

Jako správné havířské město má Sokolov Hornický dům.

U tohoto hromadného obydlí mě překvapilo plotové řešení před domem.

Zatažený Loket s dominantním hradem z místa nejčastěji foceného. Samozřejmě pod mostem teče Ohře.

Ucelený pohled ve dne i v noci pak nabízí fotky z dronu Michala Žídka

Vzhledem k tomu, že jsem rodinný typ, nešlo návštěvě odolat.

No co, vysedával tu i Goethe.

Slunečno před Karlovými Vary u Svatošských skal a houpavá atrakce pro nebojácné cyklisty

Karlovy Vary, zataženo, občas déšť na některých místech trvalý.

Na prázdnou kolonádu nebylo třeba dlouho čekat ani v době nevirové.

Také panoramato ohrožoval déšť, ale nahoru jsme to se spoluláznícím kamarádem zmákli na  otočku, protože

večer už nás čekaly společenské povinnosti.

I když nejlépe bylo stejně U Pupíka. Na nic si nehrající hospoda se skvělým pivem.

Pod nádražím se do Ohře vlévá řeka Teplá, která protéká lázeňskou částí města.

Polojasno,  Klášterec nad Ohří.

Zámek s ceněnou anglickou zahradou, která čítá 150 druhů stromů.

Hned naproti letohrádek Sala Terrena, muzeum hodin a věž radnice.

Stačí pár šlápnutí a na trase je dobře opevněná Kadaň.

Ale hradby se dají mazaně zdolat tajemně strašidelnou uličkou kata, údajně nejužší, kterou u nás najdete a

ocitnete se z čista jasna ve velice příjemném středu města

 a zase s vodou a blížícími se mraky.

Ale občas se přecejen se vyčasilo,

a tak slunce konečně svítilo na pozoruhodnou krajinu, aby další zastávka

byla ve městě s nejmenší chmelnici na světě, a to ještě na náměstí,

kde mají uprostřed kruháku sud

 muzeum chmele a

 orloj.

Jasnej Žatec.

...kdyby někdo nevěřil

no a u té příležitosti  se oběd hodil.

Zastávka byla o trochu delší, protože tu měla spřízněná skupina blogérů sraz s dortem doplaveným až z Liberce.

Další den se hodil k návštěvě zámku Stekník

s rozkvetlou zahradou.

Cíl už není daleko, ale ještě přelet nad městem Louny

s přistáním u Inundačního mostu, v místech častých záplav. Měří 272 metrů, má 40 pilířů a široký je v průměru 6 metrů. Vzhledem nedostatku času a zachování kontinuity příběhu mi fotky laskavě zapůjčilo lounské turistické centrum.

A jsme na konci. Litoměřice a zase zataženo. Vlevo Labe, vpravo Ohře.

zbývá už jenom opět stéci  hradby,

nebo alespoň restauraci, která je součástí opevnění.

Úplná konečná byla na náměstí. Některé domy tu mají vymalované a

jiné vystavěné.

Velice jsem v prosinci ocenil podloubí s posezením.

Výprava je minulostí, ted už zbývá jen vybrat si kolo na další výlet.

Tématicky spřízněná fotoreportáž KRUŠNÉ HORY NA KOLE