Peníze nejsou jen od toho, abychom se měli dobře,

ale také aby pomáhaly těm, kteří neměli to štěstí. Být nápomocný, na to člověk nemusí být věřící. Postačí vnímat dobu a nebo se jen dívat kolem sebe.

Říkala mi kamarádka, pracující ve škole pro postižené děti, že pro nás je kolektiv zdravých dětí normální prostředí a druhý břeh trvale nevnímáme. Kdežto všichni co pomáhají a pracují s postiženým dětmi v tomto prostředí žijí a spíš je pro ně vzácností náš způsob života. Je třeba si nesmírně vážit všech, kteří svoje síly spojili pomoci druhým a zvláště pak dětem. To neni zaměstnání, ale poslání a ještě ne pro každého. Ale ani my nemáme cestu zavřenou.

Pokud pomineme věčné mamonáře, kteří mají stále málo a peníze jsou pro ně pouze prostředek k vlastnímu blahobytu, tak většina z nás si už cestičku k pomoci našla. Bohužel i v této oblasti se pohybují podvodníci, kteří za pomoc ostatním skrývají svůj hyenismus, ale odradit se nenecháme. V tom mi vyhovuje Dobrý anděl. Zpětně přijde informace o konkrétní rodině, které byla částka adresována, včetně fotky a celého příběhu, ale při tomto čtení selhávám. Dočíst, vyžaduje dobrou psychiku, ale nakonec se vynoří dobrý pocit.

Nadneseně řečeno, všechny opuštěné, nemocné a handicapované děti, jsou nás ostatních, kterým život nastavil daleko příznivější tvář. Postavme se k tomu čelem a když už nic jiného, tak alespoň vzpomeňme na každého, kdo by všechny přeplněné košíky světa vyměnil za kousíček zdraví.