Jak jsem navštívil kouzelnou chalupu.

Jsou případy, kdy motorka zastaví sama, když řidič přehlídne. V případě chalupy v Deštným v Orlických horách přehlídnout nešlo. Ale prohlídnout, obhlídnout a nahlídnout ano. Úplně nejlepší jsou nečekaný objevy. Posuďte sami.

VŠECHNY OBRÁZKY JSOU KLIKACÍ.

Při výjezdu ze zatáčky automaticky zabraly obě brzdy i oči.

Ještěže tachometr ukazoval kochací šedesátku.

Na terase před vchodem bylo živo,

a že prý mám odstavit motorku do stínu pod stromy

a stavit na poslední smaženicu. I mlynář se divil, že ještě rostou

a nebyl sám.

Počasí v tu chvíli nebylo zrovna jistý,

místy se zdálo že budu i sněžit,

tak proč ne. Smaženicu můžu a navíc s vodníkem se nepočítalo, protože toho už měl plný brejle. A to šel jen pro čtyři do konvičky.

Stačilo už jen zatopit a postavit se k dílu.

Teda kromě madam, ta právě větrala nalakovaný nehty.

Po hostině ještě rychlý společný foto do památníčku

i  s chalupou.

Ono totiž hned jak se uklidilo

mladí se vyšnořili,

namachrovali

a vyrazili do víru lesa. Nám starším zbyla ještě chvilka na pokec, a tak jsem se dozvěděl, že chalupa je vlastně mlejn a kulturní památka a slouží i jako penzion.

Příjemný odpoledne uteklo rychleji než voda v náhonu a nastal čas odjezdu. Na rozloučenou mi zamával i uvězněný pes.

U sousedů jsem se už ani nestavoval.

Jen na kopci ještě chvilku pokecal s kolegy,

malinko se během míjení nenápadně ohlédl,

a pak už rychle domů, zakončit příjemný den tématicky ryzím z Orlických hor.

Předešlá fotoreportáž  JAK JSEM SE NA POUTI POŘÁDNĚ ZMALOVAL