Kroužím jen tak po Orličkách a najednou šipka a směr Villa Nova. Vznosný název předznamenával něco exkluzivního a najednou, jakoby se čas nejenom zastavil, ale spíš o pár století vrátil. Pojďte se vrátit také.
VŠECHNY OBRÁZKY JSOU KLIKACÍ
Parkoviště na louce a po pár metrech vrátnice.
a za ní hlavní třída
a středověká zástavba.
Na druhý straně od lesa uzavíraly náměstí strážní domky v letním i zimním provedení.
Vstupný jsem očekával v nedostupných naturáliích, zvějkačky a nebo tak něco, ale z omylu mě vyvedl nekompromisní pokladník.
a v záloze měl posilu.
Proti vetřelcům a turistům byla vesnice chráněna plotem.
i když nějaká ta skulinka se vždy našla.
Ale žádný mrakodrapy, spíš podzemní garáže,
a to doslova a
žádný extra prosluněný bydlení.
ani střecha se nezdála nějak odolná proti lijáku.
Jen rákosí...nejdřív namočený
a potom vysušený.
a do kafe nechlorovaná svěží pramenitá,
bez bílýho zabijáka, jen trošku medu z úlu,
dovedně schovanýho v labyrintu.
Jen na pálenku byly suroviny všude.
Co se dalších základních potravin týče vypomohl potok a
a past pro nepozornou zvěř, případně turisty co sešli z cesty.
Potrava se potom zpracovávala v mikrovlnce
K tomu bylo třeba otesat a
doladit nádobí. Na to tehdejší hospodyňky dbaly stejně, jako ty současný.
Procházkou po středověký vesnici člověk málem podlehl iluzi, že se opravdu vrátil v čase, ale skutečná pravda se nakonec přecejen ukázala.
Tak ještě jedno ohlídnutí
a stejnou bránou zase do naši báječný civilizace.
Byla to zajímavá zastávka, ale upřimně řečeno, nemohl bych v této době žít. Pár věci by mi chybělo.
no tak to už vůbec.
PS: Jen aby jednou lidstvo takto znova nezačínalo.
do protikladu nabízím KOUZELNÁ CHALUPA a TOULKY PO VALAŠSKU
