Jaromír Šiša

Svitavy. Fotoreportáž z moravskýho města v českým kraji.

25. 04. 2016 13:13:20
Nijak to neprožívám, ale Svitavy patřily vždy na Moravu, stejně jako půlka bývalýho okresu. O tom svědčí i názvy, například Moravská Třebová. Až komančové změnili historii a šoupli nás do Východočeskýho kraje. Teď zase patříme

do Pardubickýho, nejblíže však máme po všech stránkách spíše do Brna. Ono se taky říká...Svitavy, prdel Moravy. Sice nic lichotivýho, ale historicky správnýho.

Od středověku se město postupně stávalo střediskem tkalců a textiláků. Dokonce se nám říkalo moravský Manchester. Po listopadu vše převálcoval levný textil z Asie. Textilky padly, ale postupně se začal vytvářet průmysl jinýho zaměření. Ve městě nás žije 17 500 a zvláštností je, že na tak malý město máme nebývalý množství autosalonů a řetězců. I když...možná nejsme až tak malí, když jsem se s fotoreportáží patlal celý rok. Nejsme sice zrovna turistická atrakce, ale určitě k nám někdy zavítejte. Nejlépe až budou v parku Jana Palacha kvést azalky a rododendrony, spokojenost zaručuju. :-).

Většina obrázků je klikatelná.

Město leží u pramenů řeky Svitavy. Zde je jeden z nich...no nic moc.

article_photo

První zmínka o nás je z roku 1256, kdy bylo založeno u brodu Svitavy, v místě křižování kupeckých stezek, sídlo při kostele sv. Jiljí. Jen o malý kousek dál je i dnes hlavní kupecký kruháč, rozdělující dopravu na Olomouc, Hradec Králové, Brno, Havlíčkův Brod a Lanškroun anebo taky Polsko, Rakousko, Slovensko. Většina řidičů městem už projížděla.

article_photo

Mezi prameny a městem se rozkládá rybník Rosnička. Výletní místo s pískovou pláží. Mnohem romantičtější než vybetonovaný koupaliště. Lokalita je na protilehlých březích ošetřena občerstvením, ale nejenom to,

article_photo

nedaleko máme v lese celoroční spešl posilovnu s názvem...Hybaj park.

article_photo

Les u Rosničky je vůbec zajímavý, tak třeba se v něm nachází Památník včelích matek. V těchto místech stál včelín, kam okolní včelaři umísťovali svoje chovný úly. V roce 1932 tu byl položen památný kámen, pak následoval běžný postup a v nový době bylo místo opět zkultivováno.

article_photo

Lesem vedou naučný stezky a trasy jak pro cyklisty, tak i pro vozíčkáře. Na jednom z mnoha zastavení si můžete v lese vyjímečně i zahrát. Znalý na první pohled pozná, která písnička je na partu. A kdo noty nezná...hraje podle barev.

article_photo

Největší zvláštností lesa je evropský rozvodí. Pokud má někdo nutkání se na tomto místě...může si vybrat moře.

article_photo

Ke sportu a odpočinku nám slouží taky sportovní areál. Součástí je třeba bruslařská dráha kolem dokola, kopec pro sáňkaře, tenisové kurty a venkovní posezení u restaurací.

article_photo

Kdo si chce zasportovat pouze pasivně, může navštívit sportovní halu, kde místní Tuři hrají nejvyšší basketbalovou ligu. Titul Evropský město sportu 2015 nám sluší.

article_photo

Hned pod sportovním areálem je postupně budován Park patriotů. To si seženete šutr a za pár kaček Vám ho i s deskou umístí mezi nesmrtelný. I tento projekt odpovídá výhledovýmu plánu, obklíčit Svitavy zelení a parky.

article_photo

Pod areálem vede Vodárenským lesem naučná stezka o místním živočišstvu,

article_photo

převážně vodním. Část lesa je bažina.

article_photo

Pojďme do města. Svého času se rozhořel boj mezi Svitavama, Litomyšlí a Telčí, kdo má u nás nejdelší podloubí a šlo doslova o decimetry. Svitavy obsadily první až třetí místo. Tak se na něj mrkněme nejdřív komplet. Foto z letadla laskavě zapůjčil Jiří Zdražil.

article_photo

Nahoře začíná náměstí kostelem Navštívení Panny Marie

article_photo

a to i v noci.

article_photo

Přibližně uprostřed stojí stará radnice, a pak

article_photo

nějaký ty domečky a

article_photo
article_photo
article_photo

končí novou fontánou.

article_photo

V podloubí pak pulzuje čilý ruch.

article_photo

Z tohoto pohledu se zdá, že je z kopce. Sice trochu jo, ale tento pohled klame.

article_photo

Ještě obrácený pohled odspoda.

article_photo

Často se na náměstí něco děje,

article_photo

občas někoho veřejně pověsíme, a tak

article_photo

k nám jezdí i návštěvy.

article_photo
article_photo

Někdy nás obsadí i vojáci. Pak je třeba k jednání vyslat nejvhodnějšího parlamentáře. Více zde

article_photo

Celýmu náměstí na dolním konci vévodí Ottendorferův dům, což byl významný mecenáš města, ale pod kůží máme všichni bývalý název Červená knihovna. I když tam už neni jediná knížka. Dole je stylová čajovna a muzeum esperanta.

article_photo

Nahoře zase noblesní sál. Viz samostatná fotoreportáž zde.

article_photo

Všechny knížky už jsou už ve Fabrice,

article_photo

což je multikulturní zařízení. Závidí nám ho kde kdo, jen u nás k němu zrovna nejsme ti největší patrioti. Dříve tu stála opravdu textilní fabrika nebo spíš její torzo. Zůstala jen věž.

article_photo

Hned naproti Červený knihovně máme muzeum. V popředí vzpomínková deska J.W.Goetha. Tím se dostáváme k samostatný disciplíně...svitavský vily. Patřily místním vykořisťovatelům, ale taky zaměstnavatelů. Tato vila patřila Johannu Budigovi.

article_photo

V patře je patrně největší muzeum praček u nás

article_photo

Tyto prášky může leckdo ještě pamatovat.

article_photo

Kromě silnice z náměstí vedou i uličky, jedna z nich přímo k torzu městských hradeb a

article_photo

v jedný z nich je...

article_photo
article_photo

Slavných rodáků moc nemáme, spíš u nás občas někdo jen přespal,

article_photo

ale přecejenom...ve Svitavách se narodil Oskar Schindler, hned naproti rodnýho domu má desku. Jeho expozice je v muzeu.

article_photo

a za ní, v parku Jana Palacha, se chlubíme azalkovým a rododendronovým královstvím.

article_photo

Letos se Rododentronový den s programem bude po celý den konat 29.května. Barevný koukání zde

article_photo

O další rozvoj města se postarala železnice. Laskavě zapůjčil Jiří Zdražil.

article_photo

Listopadová změna pak přinesla další lukrativní odvětví.

Zpátky k vilám. Tato je Albrechtova, patrně nejméně oblíbená. Vrtají v ní zubaři.

article_photo

Sigmundova vila, pak dětský zdravotní zařízení, a teď se tu podniká

article_photo

a kašna před Etllolovou a Sponerovou vilou, těch máme taky hodně.

article_photo

A třeba ještě Langrova vila. Dnes městský úřad.

article_photo

Však se radní o hrob taky vzorně starají, asi to mají nařízeno nějakým usnesením.

article_photo

Na začátku jsem uvedl kostel svatýho Jiljí. Je nejstarší a staletí uvnitř přímo dýchají.

article_photo

Tento je naopak zbrusu nový a pravoslavný.

article_photo

Kostel svatého Josefa je vlastně areál...však tam žili mniši. Jednoho dne v jistý době přijelo v noci auto a někam je odvezlo. Nikdo pořádně neví kam. Dnes je částečně součástí nově vybudovaný...Psychiatrie.

article_photo

article_photo

A taky jsme měli pivovar, tohle po něm zbylo, na jeho místě stojí řetězec,

article_photo

ale naštěstí máme nový, malý a dobrý. O guláši a pivu zde

article_photo

Tak to je tak v kostce moje rodný město...laskavě zapůjčeno od Jiřího Zdražila

article_photo

z kterýho jsem se nehnul a ani to nemíním udělat.

article_photo

DALŠÍ FOTOREPORTÁŽ JAK JSEM OBJEL KRKONOŠE

Autor: Jaromír Šiša | karma: 42.51 | přečteno: 5515 ×
Poslední články autora