Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Svitavy. Fotoreportáž z moravskýho města v českým kraji.

25. 04. 2016 13:13:20
Nijak to neprožívám, ale Svitavy patřily vždy na Moravu, stejně jako půlka bývalýho okresu. O tom svědčí i názvy, například Moravská Třebová. Až komančové změnili historii a šoupli nás do Východočeskýho kraje. Teď zase patříme

do Pardubickýho, nejblíže však máme po všech stránkách spíše do Brna. Ono se taky říká...Svitavy, prdel Moravy. Sice nic lichotivýho, ale historicky správnýho.

Od středověku se město postupně stávalo střediskem tkalců a textiláků. Dokonce se nám říkalo moravský Manchester. Po listopadu vše převálcoval levný textil z Asie. Textilky padly, ale postupně se začal vytvářet průmysl jinýho zaměření. Ve městě nás žije 17 500 a zvláštností je, že na tak malý město máme nebývalý množství autosalonů a řetězců. I když...možná nejsme až tak malí, když jsem se s fotoreportáží patlal celý rok. Nejsme sice zrovna turistická atrakce, ale určitě k nám někdy zavítejte. Nejlépe až budou v parku Jana Palacha kvést azalky a rododendrony, spokojenost zaručuju. :-).

Většina obrázků je klikatelná.

Město leží u pramenů řeky Svitavy. Zde je jeden z nich...no nic moc.

article_photo

První zmínka o nás je z roku 1256, kdy bylo založeno u brodu Svitavy, v místě křižování kupeckých stezek, sídlo při kostele sv. Jiljí. Jen o malý kousek dál je i dnes hlavní kupecký kruháč, rozdělující dopravu na Olomouc, Hradec Králové, Brno, Havlíčkův Brod a Lanškroun anebo taky Polsko, Rakousko, Slovensko. Většina řidičů městem už projížděla.

article_photo

Mezi prameny a městem se rozkládá rybník Rosnička. Výletní místo s pískovou pláží. Mnohem romantičtější než vybetonovaný koupaliště. Lokalita je na protilehlých březích ošetřena občerstvením, ale nejenom to,

article_photo

nedaleko máme v lese celoroční spešl posilovnu s názvem...Hybaj park.

article_photo

Les u Rosničky je vůbec zajímavý, tak třeba se v něm nachází Památník včelích matek. V těchto místech stál včelín, kam okolní včelaři umísťovali svoje chovný úly. V roce 1932 tu byl položen památný kámen, pak následoval běžný postup a v nový době bylo místo opět zkultivováno.

article_photo

Lesem vedou naučný stezky a trasy jak pro cyklisty, tak i pro vozíčkáře. Na jednom z mnoha zastavení si můžete v lese vyjímečně i zahrát. Znalý na první pohled pozná, která písnička je na partu. A kdo noty nezná...hraje podle barev.

article_photo

Největší zvláštností lesa je evropský rozvodí. Pokud má někdo nutkání se na tomto místě...může si vybrat moře.

article_photo

Ke sportu a odpočinku nám slouží taky sportovní areál. Součástí je třeba bruslařská dráha kolem dokola, kopec pro sáňkaře, tenisové kurty a venkovní posezení u restaurací.

article_photo

Kdo si chce zasportovat pouze pasivně, může navštívit sportovní halu, kde místní Tuři hrají nejvyšší basketbalovou ligu. Titul Evropský město sportu 2015 nám sluší.

article_photo

Hned pod sportovním areálem je postupně budován Park patriotů. To si seženete šutr a za pár kaček Vám ho i s deskou umístí mezi nesmrtelný. I tento projekt odpovídá výhledovýmu plánu, obklíčit Svitavy zelení a parky.

article_photo

Pod areálem vede Vodárenským lesem naučná stezka o místním živočišstvu,

article_photo

převážně vodním. Část lesa je bažina.

article_photo

Pojďme do města. Svého času se rozhořel boj mezi Svitavama, Litomyšlí a Telčí, kdo má u nás nejdelší podloubí a šlo doslova o decimetry. Svitavy obsadily první až třetí místo. Tak se na něj mrkněme nejdřív komplet. Foto z letadla laskavě zapůjčil Jiří Zdražil.

article_photo

Nahoře začíná náměstí kostelem Navštívení Panny Marie

article_photo

a to i v noci.

article_photo

Přibližně uprostřed stojí stará radnice, a pak

article_photo

nějaký ty domečky a

article_photoarticle_photoarticle_photo

končí novou kašnou.

article_photo

V podloubí pak pulzuje čilý ruch.

article_photo

Z tohoto pohledu se zdá, že je z kopce. Sice trochu jo, ale tento pohled klame.

article_photo

Ještě obrácený pohled odspoda.

article_photo

Často se na náměstí něco děje,

article_photo

občas někoho veřejně pověsíme, a tak

article_photo

k nám jezdí i návštěvy.

article_photoarticle_photo

Někdy nás obsadí i vojáci. Pak je třeba k jednání vyslat nejvhodnějšího parlamentáře. Více zde

article_photo

Celýmu náměstí na dolním konci vévodí Ottendorferův dům, což byl významný mecenáš města, ale pod kůží máme všichni bývalý název Červená knihovna. I když tam už neni jediná knížka. Dole je stylová čajovna a muzeum esperanta.

article_photo

Nahoře zase noblesní sál. Viz samostatná fotoreportáž zde.

article_photo

Všechny knížky už jsou už ve Fabrice,

article_photo

což je multikulturní zařízení. Závidí nám ho kde kdo, jen u nás k němu zrovna nejsme ti největší patrioti. Dříve tu stála opravdu textilní fabrika nebo spíš její torzo. Zůstala jen věž.

article_photo

Hned naproti Červený knihovně máme muzeum. V popředí vzpomínková deska J.W.Goetha. Tím se dostáváme k samostatný disciplíně...svitavský vily. Patřily místním vykořisťovatelům, ale taky zaměstnavatelů. Tato vila patřila Johannu Budigovi.

article_photo

V patře je patrně největší muzeum praček u nás

article_photo

Tyto prášky může leckdo ještě pamatovat.

article_photo

Kromě silnice z náměstí vedou i uličky, jedna z nich přímo k torzu městských hradeb a

article_photo

v jedný z nich je...

article_photoarticle_photo

Slavných rodáků moc nemáme, spíš u nás občas někdo jen přespal,

article_photo

ale přecejenom...ve Svitavách se narodil Oskar Schindler, hned naproti rodnýho domu má desku. Jeho expozice je v muzeu.

article_photo

a za ní, v parku Jana Palacha, se chlubíme azalkovým a rododendronovým královstvím.

article_photo

Letos se Rododentronový den s programem bude po celý den konat 29.května. Barevný koukání zde

article_photo

O další rozvoj města se postarala železnice. Laskavě zapůjčil Jiří Zdražil.

article_photo

Listopadová změna pak přinesla další lukrativní odvětví.

Zpátky k vilám. Tato je Albrechtova, patrně nejméně oblíbená. Vrtají v ní zubaři.

article_photo

Sigmundova vila, pak dětský zdravotní zařízení, a teď se tu podniká

article_photo

a kašna před Etllolovou a Sponerovou vilou, těch máme taky hodně.

article_photo

A třeba ještě Langrova vila. Dnes městský úřad.

article_photo

Však se radní o hrob taky vzorně starají, asi to mají nařízeno nějakým usnesením.

article_photo

Na začátku jsem uvedl kostel svatýho Jiljí. Je nejstarší a staletí uvnitř přímo dýchají.

article_photo

Tento je naopak zbrusu nový a pravoslavný.

article_photo

Kostel svatého Josefa je vlastně areál...však tam žili mniši. Jednoho dne v jistý době přijelo v noci auto a někam je odvezlo. Nikdo pořádně neví kam. Dnes je částečně součástí nově vybudovaný...Psychiatrie.

article_photo

article_photo

A taky jsme měli pivovar, tohle po něm zbylo, na jeho místě stojí řetězec,

article_photo

ale naštěstí máme nový, malý a dobrý. O guláši a pivu zde

article_photo

Tak to je tak v kostce moje rodný město...laskavě zapůjčeno od Jiřího Zdražila

article_photo

z kterýho jsem se nehnul a ani to nemíním udělat.

article_photo

další moravská fotoreportáž Z MORAVY PŘES SLEZSKO NA MORAVU

Autor: Jaromír Šiša | pondělí 25.4.2016 13:13 | karma článku: 42.06 | přečteno: 4753x

Další články blogera

Jaromír Šiša

Rozkvetlý zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou a zastavení v Třebíči.

Zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou ohromí na první pohled nejenom rozlohou. Třebíč neni jen noclehárna pro zaměstnance z nedaleké jaderné elektrárny v Dukovanech. Další dlouhé komentáře jsou zbytečné, oba příběhy tím nijak neutrpí.

20.9.2017 v 9:12 | Karma článku: 35.88 | Přečteno: 783 | Diskuse

Jaromír Šiša

Pohledy z nížky i výšky na tu naši promoklou svitavskou pouť.

Poznámka skvělého Josefa Kemra ve filmu Na samotě u lesa nejlépe vyjádřila pouťové počasí. Pro ty kteří film neviděli výrok uvedu...prší a prší. Počasí si nevybíráme, buď nám je a nebo neni dopřáno.

5.9.2017 v 10:08 | Karma článku: 38.45 | Přečteno: 1306 | Diskuse

Jaromír Šiša

V hlavní roli koně, kočáry a mistři opratí.

V počítačové době je poučné seznámit se s řemesly, která se mohou zdát zapomenuta. Díky české šikovnosti tomu tak neni. Jen na výrobu kočáru je jich třeba devět a možná i víc,což dokumentovala akce Josefkol 2017,

29.8.2017 v 9:10 | Karma článku: 37.69 | Přečteno: 972 | Diskuse

Jaromír Šiša

Cesta a zastavení útrpného a hrdelního práva. Hříchy ani staletí nezměnila.

K tomu se třeba přenést se do středověku a Tišnova. Nad městem tu našli základy šibenice a s nápadem byla cesta na světě. Mučení nemohl vydržet nikdo a když ano, pak jen čarodějnice a čaroděj, takže to vyšlo nastejno.

7.8.2017 v 11:18 | Karma článku: 39.60 | Přečteno: 1390 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Pavel Vrba

Splnění snu, zahaleného do mlhavého obrazu - část 2.

Všechny ty pohledy, oděny do prapodivného svatebního oděvu. Co k tomu lze vůbec napsat, když vše bylo již napsáno a vyjeveno.O své cestovatelské příhodě jsem už psal v posledních článcích.

24.9.2017 v 15:30 | Karma článku: 10.81 | Přečteno: 117 | Diskuse

Jiří Stratil

Okýnko ze tmy a do tmy

Díváme-li se zevnitř ven a nesvítíme-li, tak ze tmy do světla, a když za dne zvenku dovnitř, tak zase ze světla do tmy.

24.9.2017 v 11:21 | Karma článku: 4.23 | Přečteno: 102 | Diskuse

Pavel Kynčil

Na procházce - konečně slunce

Tak konečně vysvitlo a on se mohl vypravit na procházku v doprovodu svého letitého fotoaparátu - resp digitálního veterána. Ne že by byl tak starý, ale podle .........

24.9.2017 v 10:38 | Karma článku: 8.52 | Přečteno: 88 | Diskuse

Marek Trizuljak

Když si vás krajina vezme na kobereček

Malý fotoblog na prahu podzimu (Jen pošetilosti, přešlapy v oraništi, pár cvaknutí a několik slov ještě pošetilejších)

24.9.2017 v 8:40 | Karma článku: 15.93 | Přečteno: 195 | Diskuse

Klára Tůmová

Turistou v rodném městě - Ať žije Petřín

Tahle zacházka byla tak trochu náplast na zmařené Toulky časem do osmdesátek. Ale když už jsem těmto místům blíž než obvykle, co se nepodívat do dřívějších let aspoň letem světem? (Asi taky Toulky časem.)

23.9.2017 v 20:55 | Karma článku: 10.83 | Přečteno: 273 | Diskuse
Počet článků 361 Celková karma 38.41 Průměrná čtenost 3475

61 let ve volných chvilkách pro vlastní potěšení cestující, fotící a píšící.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.