To neni jako v Evropě, kde i na polní cestě přejdete z jednoho státu do druhýho. Na Korsiku se pouze lítá a pluje, případně plave. První branou je Bastie, kam se z Itálie pluje 4 hodiny na trajektu a druhou na jihu Bonifacio.
Většina obrázků je klikacích.
Pořádný putování začalo až naloděním na trajekt, viz samostatná fotoreportáž zde
Z jeho prostřední paluby se kamiony jevily jako malý hračky a
Na Bastii se z horní paluby naskytl pohled podobný. Náměstí mezi palmami lze zrakem přehlídnout během chvilky, ale obejít už chvíli trvá. Je nejrozlehlejší na Korsice.
Od pobřeží je odděleno dlouhou řadou palem.
Zrovna tu probíhal lyžařský závod. Jedna závodnice měla na dresu českou vlajkou. Na můj dotaz v plynulý korsičtině, mi odpověděla neznámou řečí...Soukalova.
Na sportovním kláním dohlížel jako hlavní rozhodčí...Napoleon Bonaparte, jako ředitel světa.
Sice rád navštěvuju kostely, ale co je moc, to je moc,
Nenechte se mýlit, tento stojí skoro na nábřeží. Nerad bych vzbudil dojem, že jsem horský turista. Vzhledem k těsný zástavbě,
nebylo snadný najít vhodný místo na focení.
Tím se dostávám k oblíbenýmu bloudění v uličkách.
Neznalý turista projde...aby se na konci otočil na podpatku a vydal se stejnou cestou zpět.
Když uličky, tak i obchody plný zboží. I zapřísáhlý abstinent musí uznat, že prodej alkoholických nápojů může mít svoji eleganci.
...a zase ta vendeta...více zde
Žádný velký zdržování, cesta k druhý bráně byla daleká a k všeobecnýmu překvapení...na jedný straně hory a
na druhý údolí.
Celkový výsledek potom vypadal takto,
ale nelze říct, že bychom nemíjeli žádná sídla.
Bonifacio. Leží na úplném jihu Korsiky a přístav je zodpovědně chráněn před vetřelci z moře, ale
ne zase tolik z pevniny.
Pro běžnýho turistu je činnost daná. Nejdříve nahoru do pevnosti,
potom se rozhlídnout,
nejlépe na obě strany,
pozdravit domorodce a
zase dolu.
Existuje i jiná trasa. Vybudovali ji Turci za jedinou noc, aby pronikli do města.
To ale museli máknout, každopádně jistý je, kdo vymyslel sbíječku.
Honem do přístavu, kde už čekala výletní loď. Žádná turistická inovace, ale jen takto nelze minout místní atrakci. Obchod, kde veškerý zboží tvoří výrobky z korku. Třeba pohlednice
nebo propisovačky. Pokud jsme zvyklí, že se rozdávají jako reklamní předměty, tak zde je třeba 9 éček.
Zvláště suchozemský turista je plný očekávání z plavby výletní lodÍ, ale znejistí, když kapitán při navigaci...znejistí,
ale panoramata dají na strach zapomenout už během plavby kolem dobře označenýho majáku.
Potom už jen čumí,
trošku trne
a diví se, proč to v odlehlých místech nešlo minimálně nahoře bez.
Cílem výpravy byla jeskyně do který se vpluje, otočí a vzápětí vypluje.
Po chvilce nehranýho napětí přišlo uvolnění. Pohled na město z lodi je famózní.
Co se courání uličkama týče, výsledek byl nečekaně akční.
Miluju pendrekový bonbony, a najednou...ráj. Kdybych, i přes velký oči, zůstal věrný poučce, všeho moc škodí, mohlo mi zbýt místo i na normální večeři a ne splácat hned půl kila na jeden zátah.
Cesta začala v Itálii a mohla tam být i ukončena, vždyť Sardinie je na dohled.
Předešlý fotoreportáže BITVA U SLAVKOVA 2015 a PROCHÁZKA OLOMOUCÍ
