Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Korsika a vendeta. Sarténe, nejkorsikovatější město.

20. 10. 2015 12:37:14
Přehnaný smysl pro čest měl na svědomí 30000 obyvatel ostrova. Ještě v roce 1850 padlo vyřizování účtů za oběť 100 životů. Při současným počtu 320 000 obyvatel je to číslo strašidelný. Dnes vendeta oficiálně už neexistuje.

Obrázky označený dole v rohu KLIKNI se po kliknutí zobrazí v lepším rozlišení.

Město leží ve vnitrozemí, a protože nám moře při ubytování omývalo nohy, bylo třeba začít od píky, tedy od moře a

article_photo

libovolnou cestou,

kolem panoramat dojet k cíli.

article_photo

Sarténe je o nedostatku místa. Do města se vystoupá k tomuto kostelu

a pak se pěšky dojde k támhletomu kostelu.

Trasa vede po vrstevnici, takže se turista neunaví a nemusí fotit s prstama natlačenýma do špiček bot.

article_photoarticle_photo

Zdatnější vystoupají do centra po schodech,

article_photo

což lépe doložím takto. Je to i názorná ukázka symbiózy s všudypřítomným kamenem.

article_photo

Jakoby se stačilo jen přilepit ke skále.

Centrální náměstí nebo spíš náměstíčko je korsická klasika. Kavárny a tržnice. Dohadovat cenu nemá smysl, pro snadnější počty je každý kousek za 2 Éčka.

Co se soch týče, tak v nejkorsičtějším městě to nemůže být Napoleon, ale Pascal Pauli, bojovník za svobodnou Korsiku.

Patří sice k Francii, ale neni žádnou vzácností spatřit korsickou vlajku

a na mnoha místech jsou nápisy dvojjazyčný. Pokud nejsou ve správným tvaru, místní nacionalistická jednotka je ostrejma prostřílí. Zvláště co se dopravního značení týče, aby měl turista jasno. Tady se spíš zdá, že trénovala jednotka myslivců.

Ale zpět do města. Největší atrakcí jsou uličky kolem tamtoho kostela.

vchod je naokolo

tudyma.

article_photo

Cestou nahoru

article_photo

případně dolu,

po relativní rovině

nebo po schodech,

třeba až do nebe.

Pro pošťáka žádná vycházka, na malým prostoru nastoupá nebývalý počet výškových metrů.

article_photo

Ani kutil nemá na růžích ustláno. Po výměně vrat musí ještě odpovědět na nerudovskou otázku, kam se starými. Jedno z řešení je...neřešit.

Jako niť se labyrintem uliček táhnou inženýrský sítě různýho provedení.

Ovšem to neznamená, že uličky nežijou a

neni za co uvalit Éčka.

article_photo

Nebo že neni kde sednout.

article_photo

Pro turisty z Česka, zřídili i rychlou kantýnu, jak jsme zvyklí z Kolbenky.

Obsluha je vždy milá.

Kdo v uličkách ztrácí orientaci, tomu je doporučeno zakoupit dres. Zdejší jednotka lovců ztracených turistů má pak usnadněnou práci.

Komu se podaří vymotat z uliček s dostatečnou časovou rezervou,

article_photo

může navštívit i kostel. Na naše poměry je poněkud skromnější

ale co mě na každým kostele dostane, jsou barevný okna, zvlášť když hází skoro duhu.

Jak vidno, základním stavebním prvkem je kámen, ať už se jedná o budovy hranátý,

kostrbatý

article_photo

nebo kulatý.

A to i zevnitř.

Taky novodobá výstavba respektuje ráz města.

Lze potkat i budovu postavenou dle našich zvyklostí, ovšem otázka je, zda pod fasádou neni taky kámen.

Po vysilujícím bloudění se oproti našim pitným zvyklostem podávají energetický bomby.

Turisté přijíždějí různými dopravními prostředky. Nejkrásnější pohled je ale samozřejmě z bidýlka chopperu.

Ovšem nikdo nesmí zapomínat, že se pohybuje v kraji, kde vendeta neni stále úplně zapomenuta a kdo má nevyřízený účty...

Ti ostatní mají všude dveře i okna otevřený dokořán.

související fotoreportáže PUTOVÁNÍ KORSIKOU A PLAVBA NA TRAJEKTU

Autor: Jaromír Šiša | úterý 20.10.2015 12:37 | karma článku: 36.94 | přečteno: 1362x

Další články blogera

Jaromír Šiša

Rozkvetlý zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou a zastavení v Třebíči.

Zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou ohromí na první pohled nejenom rozlohou. Třebíč neni jen noclehárna pro zaměstnance z nedaleké jaderné elektrárny v Dukovanech. Další dlouhé komentáře jsou zbytečné, oba příběhy tím nijak neutrpí.

20.9.2017 v 9:12 | Karma článku: 35.88 | Přečteno: 783 | Diskuse

Jaromír Šiša

Pohledy z nížky i výšky na tu naši promoklou svitavskou pouť.

Poznámka skvělého Josefa Kemra ve filmu Na samotě u lesa nejlépe vyjádřila pouťové počasí. Pro ty kteří film neviděli výrok uvedu...prší a prší. Počasí si nevybíráme, buď nám je a nebo neni dopřáno.

5.9.2017 v 10:08 | Karma článku: 38.45 | Přečteno: 1306 | Diskuse

Jaromír Šiša

V hlavní roli koně, kočáry a mistři opratí.

V počítačové době je poučné seznámit se s řemesly, která se mohou zdát zapomenuta. Díky české šikovnosti tomu tak neni. Jen na výrobu kočáru je jich třeba devět a možná i víc,což dokumentovala akce Josefkol 2017,

29.8.2017 v 9:10 | Karma článku: 37.69 | Přečteno: 972 | Diskuse

Jaromír Šiša

Cesta a zastavení útrpného a hrdelního práva. Hříchy ani staletí nezměnila.

K tomu se třeba přenést se do středověku a Tišnova. Nad městem tu našli základy šibenice a s nápadem byla cesta na světě. Mučení nemohl vydržet nikdo a když ano, pak jen čarodějnice a čaroděj, takže to vyšlo nastejno.

7.8.2017 v 11:18 | Karma článku: 39.60 | Přečteno: 1390 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Pavel Vrba

Splnění snu, zahaleného do mlhavého obrazu - část 2.

Všechny ty pohledy, oděny do prapodivného svatebního oděvu. Co k tomu lze vůbec napsat, když vše bylo již napsáno a vyjeveno.O své cestovatelské příhodě jsem už psal v posledních článcích.

24.9.2017 v 15:30 | Karma článku: 10.81 | Přečteno: 117 | Diskuse

Jiří Stratil

Okýnko ze tmy a do tmy

Díváme-li se zevnitř ven a nesvítíme-li, tak ze tmy do světla, a když za dne zvenku dovnitř, tak zase ze světla do tmy.

24.9.2017 v 11:21 | Karma článku: 4.23 | Přečteno: 102 | Diskuse

Pavel Kynčil

Na procházce - konečně slunce

Tak konečně vysvitlo a on se mohl vypravit na procházku v doprovodu svého letitého fotoaparátu - resp digitálního veterána. Ne že by byl tak starý, ale podle .........

24.9.2017 v 10:38 | Karma článku: 8.52 | Přečteno: 88 | Diskuse

Marek Trizuljak

Když si vás krajina vezme na kobereček

Malý fotoblog na prahu podzimu (Jen pošetilosti, přešlapy v oraništi, pár cvaknutí a několik slov ještě pošetilejších)

24.9.2017 v 8:40 | Karma článku: 15.93 | Přečteno: 195 | Diskuse

Klára Tůmová

Turistou v rodném městě - Ať žije Petřín

Tahle zacházka byla tak trochu náplast na zmařené Toulky časem do osmdesátek. Ale když už jsem těmto místům blíž než obvykle, co se nepodívat do dřívějších let aspoň letem světem? (Asi taky Toulky časem.)

23.9.2017 v 20:55 | Karma článku: 10.83 | Přečteno: 273 | Diskuse
Počet článků 361 Celková karma 38.41 Průměrná čtenost 3475

61 let ve volných chvilkách pro vlastní potěšení cestující, fotící a píšící.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.