Perla mého šatníku, schovaná pro potomky, jako vzpomínka na bezstarostný mládí starého nemocného otce a dobu budování rozvinutýho socialismu. A teď tohle.
Nedávno jsem zmatečně balil na Korsiku a seznam potřebných věci mi volně poletoval v hlavě, aniž všechny důležitý informace zapustily kořeny v paměťový části mozku. Tak se snadno stalo, že v zavazadle chyběla pláštěnka, pevný boty do hor a pár plechovek piva, ale čert vem nepodstatný věci.
Vzpomínám na pionýrský tábor, kdy součástí balení byl povinný seznam postupně odškrtávaných věcí. Pionýr tak měl vše potřebný v zavazadle a pokud zapomněl pionýrský šátek, v nouzi nejvyšší by posloužily taky. Nelze popřít, že socialismus měl i svoje světlý stránky.
Jako společností protřelému člověku dobře vím, že rozhodující je vstup na scénu a zde měly splnit svůj pravý účel vzácný, červený, historický trenky. Na seznamovací večeři účastníků zájezdu bych mezi posledními výstřelky módy jistě nebyl k přehlédnutí, zvláště s doplňkem sněhobílýho nátělníku, který mužský linie náležitě zdůrazní a rozvine fantazii. Ono taky většinou nic jiného nezbývá. Úspěchu u žen a závisti mužů by tím bylo zaručeno. Vždyť co o muži vypoví více, než spodní prádlo. To ostatní je pouze omáčka, která ženy upoutá jen zdánlivě. Neni pravdou, že je primárně zajímá obsah peněženky.
Jenže nachystat je něco jiného, než přibalit. Zklamání neumím ani popsat. Zapomenout je však něco jiného než zneužít. Jak by mě napadlo, že trenky budou v době mé nepřítomnosti vztyčeny na hradě. Jakým způsobem k této odporný krádeži došlo, mi neni zcela jasný, ale podezírám kominíka, který z čista jasna, pár hodin před odjezdem, přišel kontrolovat kouřovody. Právě v tuto chvíli patrně zneužil mé roztržitosti k hanebnýmu činu.
Zdánlivě bych měl být hrdý, že moje trenky vlály na hradě a dodatečně nechám probudit i mužskou ješitnost, jenže jejich určení bylo zcela jiný a přitom stačila po příjezdu žádost a trenky bych rád s reklamním logem zapůjčil. Takhle smetanu nakonec slíznul president, protože pravý majitel neni veřejnosti znám. Tím byl zločin dokonán.
Tak mě napadlo, jak může stát ochránit vlastní obyvatelstvo před čímkoliv, když to neumí ani v případě sídla presidenta? A to byli "jen" recesisti.
Jako důkaz mé nepřítomnosti předkládám Fotoreportáž z Korsiky.
