Korsika, to jsou těžký počty. Jestli se dá spočítat všechno, pak zatáčky na Korsice, ještě nikdo nespočítal. Ani profesor se svoji třídou. Možná jich je nekonečno. Pokud je Vám to málo, nezbývá než si je spočítat.
Obrázky označeny dole v rohu KLIKNI se po kliknutí otevřou v lepším rozlišení.
Korsika je země moře, lidských obydlí, hor a nekonečného počtu zatáček.
Do hor
vedou cesty, protože tam bydli horalé a jezdí turisté. Někdy se na cizince mračí, protože jim smrdí pod nosem při oblíbené ranní kávě a narušují klid rozhovoru. Snad každá vesnička má svoji kavárničku, kde besedujou převážně muži. Většinou jsou umístěny přímo u silnice. Byť je Korsika obklopená mořem, někteří ze starousedlíků k němu nikdy nesešli. Nekecám.
Horské silnice jsou v dobrém stavu a pro místní šikovný řidiče snadno sjízdný. Když jim umožníte předjet, poděkujou zahoukáním.
Horší je, když se do běžného provozu namotají cizinci, navyklí na dvouproudové dálnice. Neni žádná prča zastavit u kraje a prohlídnout si z okýnka sráz.
Pokud neni vyhnutí, couvá se sborem na nejbližší výhybnu. Zvlášť když se ukáže autobus.
Kdo to nezvládne je ztracen.
Když cizinci vyjedou na vrchol nějakýho průsmyku, obdivujou ještě vyšší místa.
Při této činnosti je obtěžujou žebravý prasata.
Ale když se cizinci podívají kudy přijeli, udělá se jim špatně a
spěchají zpět k moři.
Domorodci žijí taky u moře a někteří z nich možná zase nikdy nebyli v horách, protože se válí na lehátkách.
U moře žijou i jiní živočichové
který chodí pást plážový husopasky.
Na březích rostou neznámý rostliny a
z neznámých důvodů i na kamenech.
Focení na útesech je však zakázaný a koupání přímo trestný.
Na pobřeží rostou zase palmy,
který mají zvláštní pařez bez letorostů.
K oblíbeným činnostem turistů patří courání v uličkách. Balkóny jsou často ověnčený prádlem.
Sušili i na pětce.
Ale hlavním lákadlem je rodný dům Napoleona Bonaparte. Kdo očekával zámeckou noblesu, byl zklamán. Napoleon nepocházel z bohatého rodu, a tak bydlel v řadový bytovce v jedné z mnoha úzkých uliček hlavního města Ajaccia.
Vládne tu trvalá tlačenice a domorodci pozorují zklamání turisty. Muzeum v rodném domě je totiž už delší dobu zavřený a lze si prohlédnout jedině dveře. Ach jo. To byla pro člena Československé Napoleonské Společnosti studená sprcha.
Napoleon se stal slavným, a proto má ve městě několik obrázků
ale hlavně soch. Tato stojí
hned nad tržnicí,
která je vždy předmětem zvídavého zájmu. Při vší úctě však musím konstatovat, že atmosférou a celkovým dojmem na mě zapůsobily více tržnice na Ukrajině. Srovnání zde. Navíc jejich sejr se nedá smažit.
Od tržnice a kolem sochy se už každý snadno nasměruje touto třídou
k ústřednímu a hlavnímu pomníku císaře Napoleona. Stojí v místech kde si jako dítě hrával.
Součástí pomníku je seznam jeho chvályhodných činů a vítězných bitev, kde uprostřed je na čestném místě vytesáno Austerlitz, neboli Slavkov. Pro našince je zvláštností, že jedna z ulic hlavního města Ajaccia nese přímo název Slavkovská, nikoliv Austerlitzová.
Takto hledí císař nesmrtelně
směrem k tržnici na moře.
I když je Napoleon daleko nejslavnější rodák, u mnoha Korsičanů je na prvním místě bojovník za nezávislost Korsiky Pascal Paoli.
Návštěvníci samozřejmě konzumujou místní speciality, ale
k dalším atrakcím patří taky vyjížďky na lodi.
Odměna je pak dokonalá.
Pokud jsou však turisti nedisciplinovaní a vydají se na moře bez doprovodu, vrací se smutnou lodí
nebo se mohou stát nezvěstnýma a moře vrátí jen část jejich plavidla.
Bez doprovodu je bezpečnější courat uličkama.
Turistů je čím dál víc a parkovacích míst čím dál míň, proto místní blokují svoje parkovací místo jak se dá. Dalo by se říct až nečestně, ale to je pouze dojem, protože čest je na Korsice na předním, ne-li prvním místě. Ale o tom i jiném zase příště.
Český turista většinou domorodému jazyku nerozumí, a tak zprávy francouzský televize prokoupe v moři, a pak si za jeho šumění zavzpomíná na domovinu. Ani plasťákem bych nepohrdl.
fotoreportáže z Korsiky Dobrodružství na trajektu Sarténe, město vendety
Calvi, rodiště Kolumbuse
