Vzpomínky na neblahou událost mám spíše dětské, ale v paměti mám navždy slova otce, který mně se slzami v očích vzbudil slovy...Vstávej, obsadili nás Rusáci. Matka v tu dobu už stále frontu na mouku.
Určitě se mu vrátila vzpomínka na zarytou komunistku, která po únoru 1948 křičela do ulice ...Teď všechny Národní socialisty pověsíme! Tím prozrazuji otcovu ideovou orientace.
Oproti některým, třeba i těm, kteří v lepší život v komunismu skutečně naivně věřili, neměl žádné dilema, jen jasno se mu více ujasnilo. Byl už v důchodu a u včelařů zůstal až do konce života. Zvláštností je, že jeho vyhlášenou poctivost využívali i komunisté. Jako řadový finanční úředník uměl šlapat bez rozdílu po patkách každému, problém byl jen v tom, že každému. Jako člen Finanční stráže za první republiky k tomu měl předpoklady.
Ale ani toto místo mu nespadlo do klína. I na tomto úřednickém postu musel projít prověrkou, ale protože na otázku...jakou literaturu čte odpověděl...červenou...místo mu bylo svěřeno. Tím je dáno vzdělání a rozhled zkoušejícího kádru s červenou knížkou.
Naše rodina nepracovala v době normalizace v odboji ani disidenta v rodokmenu nemáme, ale jako "zpátečníci" jsme měli jistý náskok a pro mě bylo pár věci poněkud snazších. Třeba jako rodinou pokřivený mě minulo lanaření do vševědoucí strany Ostatně budovat kariéru mě nenapadlo ani po listopadu, natož v době pobělohorské. Snad jen členství v Jiskrách a Pionýru kalí můj kádrový profil.
Život založený na běžných starostech šel tak nějak dál, člověk něco překousl a jindy si přivodil problém. Jako když velekomise Okresního kulturního střediska, doplněná okresním prokurátorem, nás na jedné z kontrol upozornila, že pokud budeme s kapelou hrát západní produkci a ještě k tomu nahlas, můžeme být obviněni z morálního narušování mládeže. Nevím, jestli takový paragraf existoval, ale přiznávám, že v tu chvíli mě dostal strach. Ale natvrdo dokonaný střet s mocí jsem míval pouze jako řadový výtržník, kdy mě občas zatkli. Prý jsem u toho navíc znevažoval práci příslušníků SNB. Moji tehdejší žádost o vycestování do zóny zla, podepsal jen můj mistr se slovy...Ale doufám Jaromíre, že tam nezůstaneš.
S čím jsem měl ale zásadní a trvalý problém, byla dočasně umístěná Střední skupina vojsk. Abych byl trvale v obraze, potkával jsem každou cestou do práce ruské oficíry a jejich navoněné paničky. Ale ani zvyknout se nedalo, natož souhlasit. Je zcela irelevantní polemizovat, zda to byli jen Rusové, každý věděl, odkud synonymum zla přišlo.
Nepředkládám analýzu událostí a doby, zpravodajství je o tom, co srpen u nás předcházelo, odstartovalo, následovalo, co jsem vnímal už jako normální dospělý a v čem jsem to měl jednodušší nebo spíš jasný.
...Brumairisté, kteří postavili svoji moc na svých bodácích nebo tancích cizí mocnosti, historie vždy odsoudila. Pokud však byli osvícení, tak jim z části i odpustila. Komunistická myšlenka se možná dobře čte, ale praxe ukázala, že to nebyla idea, ale zločinná utopie, která páchalo zlo na vlastním obyvatelstvu, ve jménu jeho světlých zítřků.
Ale mám i lepší témata, třeba fotoreportáž o cestování z Moravy do Čech.
