Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Malinko vlakem, trošku na kole, hodně ve větru, víc v dešti a dohromady na pohodu.

22. 06. 2015 15:09:07
Nemám nic proti cyklostezkám, kde na každém rohu stojí servis na duše a číhá občerstvení. Jsou však ale místa, kde romantika nahradí účelnost. To je přesně případ osoblažského výběžku. Zapomenutý kraj, který čeká na objevení.

Zapomenutý kraj se pozná hned,

občas nejsou ani cesty protažený,

ale o větší plochy se starají vzorně.

Louka je vlastně věda. Může být naseta člověkem z travní směsky nebo se postará příroda,

a když se k tomu přidá romantická technika, retro výsledek je dokonalý.

Často jsme slyšeli, že kraj je tu chudý. To se mi moc nezdá...mák aby nevynášel...

Osoblažský výběžek je zaříznutý do Polska a hranici často tvoří v půli vodní tok. Pak se stane, že podél Opavy jedete na naší straně obcí Opavice a na polské zase Opawice. Zde stojí nenápadný kostel, ale vymrčet si od faráře vstup se vyplatilo. Zrovna smažil vajíčka, tak nám půjčil klíče.

Ani farář si při kázání nemůže všechno pamatovat, a tak má na příslušných stránkách mazaně záložky.

Lavice byly prázdný, ostatní mají modlitební knížky u sebe. No lajdák se najde všude.

Cesta polskou stranou nám občas nabídla místní vesnickou architekturu

a snad na každém kroku potvrzení, že papež Jan Pavel II. je nedostižná autorita. Třeba jen tak před domem.

V městě Glubczyce stojí zajímavá radnice, jakoby sestavená z několika slohů.

ale rotunda střežící vstup na sídliště nás nijak nezaujala.

Cesta na naše území do Osoblahy vede tunelem dlooooouhé lipové aleje.

Samotná obec má střed bez kostela...řekněme...nezvyklý,

ale jen kousek pod náměstíčkem je židovský hřbitov.

a nedaleko retromuzeum výrobků šedesátých let. To jsme ale nějak nestihli ani nevím proč.

Největší atrakcí je však úzkorozchodná dráha a nekecám.

Na správný seřazení soupravy je třeba dlouholetých zkušeností, jedině pak výsledek odpovídá potřebám a

souprava celkově vytvoří životaschopný samostatný celek.

Vlak většinou vede lokomotiva. Před námi však byla ukryta. Nic méně jsme si fotku taky vymrčeli.

Výše uvedená souprava však jezdí pouze o víkendech a tak na nás "zbyla" jen motorová trakce. Rozhodně žádný neštěstí. Nádražáci nastrkaj kola klidně i do motoru. Samostatný fotoblog o mašinkách zde.

Na druhém konci v Třemešné na nákladní vagony číhá nákladní lokomotiva. Že je zastřešená je pouhý klam.

Méně prozkoumaný kraj má méně známý skvosty. Tak třeba nově opravený zámek Linhartovy

nebo Slezské Rudoltice.

Na trase z Města Albrechtice podél Opavy do Opavy se už blýská na lepší cyklistický časy. Kdo však bez zastávky mine Krnov, je ignorant ku vlastní škodě. Upravené město s excelentním středem.

a spořivým obyvatelstvem.

Však jsme taky v jednom příjemným zákoutí poseděli.

Idea však zůstala nenaplněna,

Zbylo po nás pouze pár kroužků.

Opava je známý město květin a radnicí, před kterou je zeměkoule.

ovšem kdo pátrá dál....kdo by řekl, že toto je interiér haly vlakového nádraží.

Základnou výpravy bylo Město Albrechtice. Pod tímto štítem

mají zase svoji základnu řádové sestry svatého Karla Boromejského. Slušně vychovanému cyklistovi se podařilo vetřít do jejich přízně a s dovolením vyfotit soukromou kapli. Pro vetřelce v cyklistickém oblečení skoro nadlidský výkon...i když...normálně jsme pokecali.

Nad městem je zase rozhledna. Jako u každé, její nevýhodou je nutnost vyšlapat v pedálech kopec a pak ještě po svých schody. Tento pohled je až strašidelný,

snad i proto se nedalo pro výškový montéry odolat.

Konečný efekt za to rozhodně stál.

Samostatnou disciplínou kraje jsou cyklotrasy. Když pominu výše zmíněnou, kolaři tu o sebe rozhodně nebrnkají řidítky, natož aby se pletli in-line bruslařům. Jezdí se po silnicích,

lesem,

kde se dá

a taky...což je unikát...za Krnovem po přepadu hráze rybníka.

Pro bloudící jsou dobře značený, snad jen kruhový objezd chybí...minimálně jeden poslanec je minimálně spolumajitelem firmy na výrobu dopravních značek.

Rozvrhnout síly je otázkou přiměřenýho stravování, žádný bůček, či řízky, energii dodává cukr, zvlášť když jsou domácí

nebo dokonce vyrobené na přání....kde Vám to po obědě ve dvě hodiny udělají a když přidám v informačním centru medovinu a brusinkovou...prostě pohoda.

Další fotoreportáže Jeseníky Orlický hory Američani v Čechách Pardubice

Autor: Jaromír Šiša | pondělí 22.6.2015 15:09 | karma článku: 37.28 | přečteno: 1199x

Další články blogera

Jaromír Šiša

Rozkvetlý zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou a zastavení v Třebíči.

Zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou ohromí na první pohled nejenom rozlohou. Třebíč neni jen noclehárna pro zaměstnance z nedaleké jaderné elektrárny v Dukovanech. Další dlouhé komentáře jsou zbytečné, oba příběhy tím nijak neutrpí.

20.9.2017 v 9:12 | Karma článku: 35.88 | Přečteno: 783 | Diskuse

Jaromír Šiša

Pohledy z nížky i výšky na tu naši promoklou svitavskou pouť.

Poznámka skvělého Josefa Kemra ve filmu Na samotě u lesa nejlépe vyjádřila pouťové počasí. Pro ty kteří film neviděli výrok uvedu...prší a prší. Počasí si nevybíráme, buď nám je a nebo neni dopřáno.

5.9.2017 v 10:08 | Karma článku: 38.45 | Přečteno: 1306 | Diskuse

Jaromír Šiša

V hlavní roli koně, kočáry a mistři opratí.

V počítačové době je poučné seznámit se s řemesly, která se mohou zdát zapomenuta. Díky české šikovnosti tomu tak neni. Jen na výrobu kočáru je jich třeba devět a možná i víc,což dokumentovala akce Josefkol 2017,

29.8.2017 v 9:10 | Karma článku: 37.69 | Přečteno: 972 | Diskuse

Jaromír Šiša

Cesta a zastavení útrpného a hrdelního práva. Hříchy ani staletí nezměnila.

K tomu se třeba přenést se do středověku a Tišnova. Nad městem tu našli základy šibenice a s nápadem byla cesta na světě. Mučení nemohl vydržet nikdo a když ano, pak jen čarodějnice a čaroděj, takže to vyšlo nastejno.

7.8.2017 v 11:18 | Karma článku: 39.60 | Přečteno: 1390 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Pavel Vrba

Splnění snu, zahaleného do mlhavého obrazu - část 2.

Všechny ty pohledy, oděny do prapodivného svatebního oděvu. Co k tomu lze vůbec napsat, když vše bylo již napsáno a vyjeveno.O své cestovatelské příhodě jsem už psal v posledních článcích.

24.9.2017 v 15:30 | Karma článku: 10.81 | Přečteno: 121 | Diskuse

Jiří Stratil

Okýnko ze tmy a do tmy

Díváme-li se zevnitř ven a nesvítíme-li, tak ze tmy do světla, a když za dne zvenku dovnitř, tak zase ze světla do tmy.

24.9.2017 v 11:21 | Karma článku: 4.23 | Přečteno: 102 | Diskuse

Pavel Kynčil

Na procházce - konečně slunce

Tak konečně vysvitlo a on se mohl vypravit na procházku v doprovodu svého letitého fotoaparátu - resp digitálního veterána. Ne že by byl tak starý, ale podle .........

24.9.2017 v 10:38 | Karma článku: 8.52 | Přečteno: 88 | Diskuse

Marek Trizuljak

Když si vás krajina vezme na kobereček

Malý fotoblog na prahu podzimu (Jen pošetilosti, přešlapy v oraništi, pár cvaknutí a několik slov ještě pošetilejších)

24.9.2017 v 8:40 | Karma článku: 15.93 | Přečteno: 196 | Diskuse

Klára Tůmová

Turistou v rodném městě - Ať žije Petřín

Tahle zacházka byla tak trochu náplast na zmařené Toulky časem do osmdesátek. Ale když už jsem těmto místům blíž než obvykle, co se nepodívat do dřívějších let aspoň letem světem? (Asi taky Toulky časem.)

23.9.2017 v 20:55 | Karma článku: 10.83 | Přečteno: 274 | Diskuse
Počet článků 361 Celková karma 38.41 Průměrná čtenost 3475

61 let ve volných chvilkách pro vlastní potěšení cestující, fotící a píšící.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.