Člověk vezme zelenou , namíchá pár odstínů a matlá.
Pak vezme Babiš žlutou a jen nanáší.
Maximálně umí přidat na intenzitě.
Jiný člověk vezme na paletu modrou a do půlky s ní přetře plátno.
stejně tak zachází s červenou a
rozhraní vezme klidně pravítkem.
Bílou zase naaranžuje jako mořské vlny a pak dá do buchet nebo si šlehne.
Případně to neodborně namíchá.
Příroda to na bílou umí taky, jen tak nějak, jak ji napadne.
i podle pravítka,
ale to je pouhá přírodní rutina. Svoje zahrady kreslí a maluje mnohem nápaditěji. Nejdříve jakoby vzkázala se zelenou to umím taky a naznačí svoje možnosti,
aby to potom rozbalila v plné kráse. Zde už je člověk i se svými zahradami v koncích.
Může tak jedině jedině šmírovat jak se to dělá,
případně zpracovat co nasel či nasázel,
a pak si na zahrádce pod pergolou udělat hezký večer.
Předešlé fotoreportáže Lidice Motorky, auta a lokomotivy Osoblažský výběžek