Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak denní beránci přepadli orlické pevnosti.

14. 05. 2015 14:08:53
K Orlickým horám pásmo opevnění patří. Některý pevnosti už příroda pohltila, zbytek je v péči vojenských nadšenců. Je to tak správně, ať už se nad smyslem dohadujeme, patří k naší historii a dokládají naše tehdejší schopnosti.

Nejsme žádní Noční vlci a pohybujeme se v tichosti, jak se na průzkumníky sluší. Hned po několika orlických šlápnutích bylo jasný, že se pohybujeme v přísně střeženém pásmu.

Pak je prvním úkolem nenápadné zamaskování.

Základem konspirace je zase nepoznat se ani mezi sebou. Přes některé zápory je rozhodující, že protivník neni nikdy schopen spočítat přesný počet narušitelů.

Pak následovalo rozdělení do dvojic a přesun do lesa.

Dva jsou nejmenší bojová skupina jeden samostatná otřískaná jednotka,

dvanáct úderný efektivní tým rychlého nasazení, který preferujeme.

Pohyb v lese je daný jasnými pravidly. Opustit značený trasy a neztratit směr...natož úplně zabloudit.

Zneutralizovat první pevnost byla brnkačka.

Zrovna se dívali na hokej.

I když jakousi rozepnutou pohotovost drželi,

do obranných pozic se po našem prudkém útoku vůbec nedostali, ale

protože v přestávkách aspoň natřeli věž, přispěli jsme každý třicetikačkou na barvu.

Některé pevnosti se uhlídat nedají ani při nasazení satelitní techniky...tedy před pohledy.

Jiné zase hlídali a větrali sousedé, protože majitelka byla zrovna na krátké půlroční dovolené kdesi u moře v Dominikánský republice.

...a to má vodu skoro za pevností.

I v Orličkách je v létě pařák. Však jsou na to jednotky také řádně vystrojeny.

Nad Těchonínem je zařízení, kam míří do karantény všichni vojáci, kteří se vrátili ze zahraniční mise. Nikdo ho však nechce platit, dokonce ani USA.

Přímo v Těchoníně pak zvláštní, jakoby uříznutý kostel.

To v Letohradě mají zase restauraci zvanou Tvrz, a když si stoupnete v jistém úhlu, dájí se skoro na část její stavby napasovat věže nedalekého kostela.

Horalé jsou hrdí lidé a nikdo jim nebude nařizovat co mají pěstovat. Proti zvědům Babiše, kteří provádějí průzkum z letadla, našli jednoduché maskování. Pěstují pampelišky.

Některé pohraniční tvrze jsou hlídaný jen tak naoko, kdo to kdy viděl, aby měly otevřený vrata.

Nejznámější je patrně pevnost Hanička. Provedou Vás uvnitř a malá expozice je i venku. Každý vozidlo má spoji espézetku.

Část hranici s Polskem tvoří střed Orlice. Výchozím bodem je Zemská brána. Dříve byla čára bedlivě střežena, dnes ji můžou cyklisté objet po kvalitní silnici v úseku Bartošovice-Orlické Záhoří. Na stavbu významně přispěla EU. Jen na polské straně zapomněli postavit hospody. Žíznivý cyklista se bohatě uhasí až na české straně.

Dobrá zastávka je můj oblíbený Neratov

Jarní nedočkaví cyklisté mohou z Orlického Záhoří vyšlapat až na Šerlich a navštívit Masarykovu chatu, ale nesmí se dole

nechat zmást jarním počasím, i začátkem května je může nahoře leccos překvapit.

Pevnosti a tvrze nejsou nic, co bychom extra nedávno vymysleli, a tak k betonovým a dřevěným, je nutné přiřadit i kamenný. Stavěly se už kdysi dávno, jako třeba v Liticích.

Nebo v Lanšperku, zde už je pouhé torzo. To už člověk musí být nadšenec, aby se do takového krpálu táhnul s žebříkem.

...až by turista mohl litovat, že takový náročný výšlap byl zbytečný, kdyby se neprojevilo kouzlo nechtěného. Hned pod hradem stojí úžasná chaloupková sestava. Jen sloupy veřejného osvětlení nedovolí návrat o pár století zpět.

Jo a ještě...dolu je báječný širokoúhlý pohled do krajiny.

I kdyby se rozkrájeli,

někteří průzkumníci svůj úkol nezvládnou, a pak jsou nuceni odevzdat průzkumné vozidlo a se sklopenou hlavou odejít potupně do zajetí.

I když jsme byli monitorováni na každém kroku,

nikdo z nás neselhal a mise byla splněna do puntíku. Ctili jsme totiž tři základní pravidla, které ve vyzvědačském řemesle platí od pradávna. Nikde svoje úmysly nerozhlašovat,

splynout s okolím

a zbytečně na sebe neupozorňovat.

Další fotoreportáž Lázně ducha skvělá sprcha a článek Noční vlci neni moje parta

Autor: Jaromír Šiša | čtvrtek 14.5.2015 14:08 | karma článku: 36.65 | přečteno: 1369x

Další články blogera

Jaromír Šiša

Rozkvetlý zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou a zastavení v Třebíči.

Zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou ohromí na první pohled nejenom rozlohou. Třebíč neni jen noclehárna pro zaměstnance z nedaleké jaderné elektrárny v Dukovanech. Další dlouhé komentáře jsou zbytečné, oba příběhy tím nijak neutrpí.

20.9.2017 v 9:12 | Karma článku: 35.88 | Přečteno: 783 | Diskuse

Jaromír Šiša

Pohledy z nížky i výšky na tu naši promoklou svitavskou pouť.

Poznámka skvělého Josefa Kemra ve filmu Na samotě u lesa nejlépe vyjádřila pouťové počasí. Pro ty kteří film neviděli výrok uvedu...prší a prší. Počasí si nevybíráme, buď nám je a nebo neni dopřáno.

5.9.2017 v 10:08 | Karma článku: 38.45 | Přečteno: 1306 | Diskuse

Jaromír Šiša

V hlavní roli koně, kočáry a mistři opratí.

V počítačové době je poučné seznámit se s řemesly, která se mohou zdát zapomenuta. Díky české šikovnosti tomu tak neni. Jen na výrobu kočáru je jich třeba devět a možná i víc,což dokumentovala akce Josefkol 2017,

29.8.2017 v 9:10 | Karma článku: 37.69 | Přečteno: 972 | Diskuse

Jaromír Šiša

Cesta a zastavení útrpného a hrdelního práva. Hříchy ani staletí nezměnila.

K tomu se třeba přenést se do středověku a Tišnova. Nad městem tu našli základy šibenice a s nápadem byla cesta na světě. Mučení nemohl vydržet nikdo a když ano, pak jen čarodějnice a čaroděj, takže to vyšlo nastejno.

7.8.2017 v 11:18 | Karma článku: 39.60 | Přečteno: 1390 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Pavel Vrba

Splnění snu, zahaleného do mlhavého obrazu - část 2.

Všechny ty pohledy, oděny do prapodivného svatebního oděvu. Co k tomu lze vůbec napsat, když vše bylo již napsáno a vyjeveno.O své cestovatelské příhodě jsem už psal v posledních článcích.

24.9.2017 v 15:30 | Karma článku: 10.51 | Přečteno: 117 | Diskuse

Jiří Stratil

Okýnko ze tmy a do tmy

Díváme-li se zevnitř ven a nesvítíme-li, tak ze tmy do světla, a když za dne zvenku dovnitř, tak zase ze světla do tmy.

24.9.2017 v 11:21 | Karma článku: 4.23 | Přečteno: 102 | Diskuse

Pavel Kynčil

Na procházce - konečně slunce

Tak konečně vysvitlo a on se mohl vypravit na procházku v doprovodu svého letitého fotoaparátu - resp digitálního veterána. Ne že by byl tak starý, ale podle .........

24.9.2017 v 10:38 | Karma článku: 8.52 | Přečteno: 88 | Diskuse

Marek Trizuljak

Když si vás krajina vezme na kobereček

Malý fotoblog na prahu podzimu (Jen pošetilosti, přešlapy v oraništi, pár cvaknutí a několik slov ještě pošetilejších)

24.9.2017 v 8:40 | Karma článku: 15.93 | Přečteno: 195 | Diskuse

Klára Tůmová

Turistou v rodném městě - Ať žije Petřín

Tahle zacházka byla tak trochu náplast na zmařené Toulky časem do osmdesátek. Ale když už jsem těmto místům blíž než obvykle, co se nepodívat do dřívějších let aspoň letem světem? (Asi taky Toulky časem.)

23.9.2017 v 20:55 | Karma článku: 10.83 | Přečteno: 273 | Diskuse
Počet článků 361 Celková karma 38.41 Průměrná čtenost 3475

61 let ve volných chvilkách pro vlastní potěšení cestující, fotící a píšící.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.