Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem hledal ty pravý lázně.

18. 11. 2015 10:08:56
A začnu se regenerovat. Člověk by pro sebe měl něco dělat, nikdy neni pozdě, i když může být brzy. Jako talentovaný hypochondr nemám velký problém nasimulovat poruchu nějaký nevyužívaný části těla, jako třeba hlava.

Kde se jako kurzor objeví natažený prst, lze klikem fotku zvětšit do lepšího rozlišení.

Sice se říká, že příroda si pomůže sama, což by mělo platit taky o člověku, ale některý přírodní metody jsou drastický. Lepší je cesta konzervativní než invazní a předcházet potížím prevencí a regenerací.

To má však svoje úskalí. Zdolat posudkovou komisi až takový problém neni, ale udolat úředního šimla je prakticky nemožný,

Je lepší postarat se sám, a tak, zmožen nemocemi, stářím, trvalou depresí a špatnou náladou jsem přerušil léčebný gaučing,

vyrazil do světa a

article_photo

začal bojovat se svoji leností. Nakonec, kdo vám dnes co dá, a když přecejen, tak hned zdaní nebo alespoň zkontroluje.

A pak, pokud je o dříve narozené dobře pečováno, jsou to junáci.

article_photo

Mapovat jsem začal u sousedů na Slovensku v lázních římských. Z nich někdy přišly na svět hluboký myšlenky a trvale se udržovaly neřesti. Ani jedno však na mě neni.

Lúčky u Ružomberoku...krásná příroda, naproti Veĺký Choč, vyšší než Sněžka...jen ten parník v horách mě nezaujal,

article_photo

zvlášť když skoro pod okny nepřetržitě hulákal vodopád.

article_photo

...ovšem pokud někoho léčí hlučná vodní kulisa, větší grády má třeba tento několikavodopád. To ale musí do Chorvatska.

article_photo

Naopak nedaleko od Lůček je přírodní termální jezírko pod lesem.Oáza klidu, ale ne každému je prozrazeno. Vyplatilo se mi v místní krčmě slušné chování a pravidelný přísun boroviček. Za stejnou vodu o pár kilometrů niž v Bešeňové už se platí v Eurech. Jenže ta dálka...

article_photo

...když jezírko, tak malinko odskočím o 400 km na západ do jižních Čech. Neni termální, ale zato krásně zapadlý jako chaloupky vzadu. Zde by se láznilo i bez procedur. Jenže tam nemají hospodu.

article_photo

Někoho však může vyléčit i písečná samota.

No nic. Nedaleko Žiliny, mě v Rájeckých Teplicích zaujalo, že v každé krčmě lze zaplatit i jedno pivo platební kartou, aniž by mrkli okem, ale moc nóbl a při tom hodně šedi.

article_photo

A tak honem dál. Při té příležitosti jsem přejel Fačkovské sedlo. Překvapení bylo dokonalý, stádo přes silnici. Brzdil jsem na poslední chvíli, ale jak jsem manévr zvládnul zajímalo pouze jednu.

article_photo

Odbočka do malovaný dědiny v Čičmanech byla jasně daná.

article_photo

Pod lampou je největší tma. Skoro za humny, v Brandýse nad Orlicí, jsou rehabilitační lázně na endoprotézy. No v mém případě zatím neaktuální, navíc mě odradil komín.

article_photo

Podobná stavba v Karlově studánce. Horské prostředí léčí samo, ale člověk aby se bál zapálit v posteli cigáro, je celá ze dřeva. To by zdravotní pojišťovna asi nezaplatila.

article_photo

Nedaleký lázně Jeseník je noblesa. Léčí tam vodou, což je jako základní surovina velice důležitý faktor...ale jak jsem už někde psal...ještě tomu chybí dvě ingredience.

article_photo

Lány jsem vyloučil hned, tento ústav je dlouhodobě vyhrazen pouze pro jednu osobu.

article_photo

Baťův kanál jsou lázně na vodě.

a k tomu při cestě...sirnatý. Velký favorit...jen ten název, lepší by znělo sýrnaté.

Další sirnaté lázně jsou kousek od Olomouce ve Slatinicích. Nedostal jsem se dál, než k místnímu stylovýmu muzeu.

article_photo

O betonový lázně v Uničově nemám zájem. Vybavení, strava a služby jsou prachmizerný.

Kolonáda se zpívající fontánou...samozřejmě Mariánky a klid pouze zdánlivý. Pro zdokonalení cizích jazyků ideální místo...jen ty ceny,

article_photo

ale zase s fajn výhledem.

article_photo

Potkat pravýho lázeňskýho šviháka, který má vzorně smotaný deštník i za slunečnýho dne, je dnes vzácnost. Však jsem za ním běhal jak paparazzio než se vešel do snímku.

Výraz kolonáda je spojením českého slova kolo a ruského náda, to jest v překladu zhruba...je mi třeba. Původně totiž měly být v Karlovy Vary budovány velkoryse podle ruských návrhů a zvyklostí, protože prý jednou budou stejně jejich,

ale na každý s tím souhlasil. Tak byl vytvořen kompromis. Český turista do toho nemá co kecat.

Františkovy Lázně jsou pravý opak. Klid a pohoda.

article_photo

místy ani živáčka

article_photo

Teda kromě jednoho co tu má trvalý bydliště, ale zase nevím co bych si zde asi tak léčil....Jestlipak někdo ví, co chlapeček drží v ruce?

Na srdce jsou Poděbrady...jenže tam se skoro nikde nesmí hulit a

article_photo

k aktivnímu odpočinku je třeba také pohyb. Ani pořádnou diskotéku tam prý nemají.

Méně známý a trochu ukrytý, ale noblesní lázně Libverda v Jizerkách,

article_photo

ale vchod do lázeňského parku hlídají statný kočkovitý šelmy a před nimi mám respekt. Mohl bych se v noci budit strachem.

Existují však i lázně, kde neléčí voda, případně bahno, ale lidská nápaditost, dobrá nálada a všeobecná pohoda. Neléčí se tam žádný lidský orgán, ale duch. Čemuž odpovídá i oficiální název. Lázně ducha, a jsou v provozu celoročně. Viz samostatná fotoreportáž zde

Na ubytování kladu ty nejvyšší nároky. Jednou z podmínek je, že musím vidět z jistý místnosti, při jistý sedavý činnosti přímo na obrazovku. Člověk se často zdrží a může mu ujít pointa filmu. A když zrovna nic nedávají,

měla by být při vysedávání po ruce nějaká dobrá knížku.

Ale i postávání lze učinit příjemným.

article_photo

Zrovna tak stravování, by mělo odpovídat moderním trendům zdravý výživy. Pokud možno bez koření a dráždících ingrediencí...Původní podobu lze lehce či těžce přiostřit.

article_photo

...a pak náhle začalo silně přihořívat,

až jsem je konečně našel

už jenom ta představa...

article_photo

O správný volbě nemůže být pochyby. Dodržování léčebných procedur neni otázka věku, ale chuti pro sebe něco udělat.

article_photo

Předešlý fotoreportáže Korsika a Českomoravská vrchovina v barvách.

vyjádření k tragické události v Paříži.

Autor: Jaromír Šiša | středa 18.11.2015 10:08 | karma článku: 37.58 | přečteno: 1308x

Další články blogera

Jaromír Šiša

Rozkvetlý zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou a zastavení v Třebíči.

Zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou ohromí na první pohled nejenom rozlohou. Třebíč neni jen noclehárna pro zaměstnance z nedaleké jaderné elektrárny v Dukovanech. Další dlouhé komentáře jsou zbytečné, oba příběhy tím nijak neutrpí.

20.9.2017 v 9:12 | Karma článku: 35.88 | Přečteno: 783 | Diskuse

Jaromír Šiša

Pohledy z nížky i výšky na tu naši promoklou svitavskou pouť.

Poznámka skvělého Josefa Kemra ve filmu Na samotě u lesa nejlépe vyjádřila pouťové počasí. Pro ty kteří film neviděli výrok uvedu...prší a prší. Počasí si nevybíráme, buď nám je a nebo neni dopřáno.

5.9.2017 v 10:08 | Karma článku: 38.45 | Přečteno: 1306 | Diskuse

Jaromír Šiša

V hlavní roli koně, kočáry a mistři opratí.

V počítačové době je poučné seznámit se s řemesly, která se mohou zdát zapomenuta. Díky české šikovnosti tomu tak neni. Jen na výrobu kočáru je jich třeba devět a možná i víc,což dokumentovala akce Josefkol 2017,

29.8.2017 v 9:10 | Karma článku: 37.69 | Přečteno: 972 | Diskuse

Jaromír Šiša

Cesta a zastavení útrpného a hrdelního práva. Hříchy ani staletí nezměnila.

K tomu se třeba přenést se do středověku a Tišnova. Nad městem tu našli základy šibenice a s nápadem byla cesta na světě. Mučení nemohl vydržet nikdo a když ano, pak jen čarodějnice a čaroděj, takže to vyšlo nastejno.

7.8.2017 v 11:18 | Karma článku: 39.60 | Přečteno: 1390 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Pavel Vrba

Splnění snu, zahaleného do mlhavého obrazu - část 2.

Všechny ty pohledy, oděny do prapodivného svatebního oděvu. Co k tomu lze vůbec napsat, když vše bylo již napsáno a vyjeveno.O své cestovatelské příhodě jsem už psal v posledních článcích.

24.9.2017 v 15:30 | Karma článku: 10.81 | Přečteno: 121 | Diskuse

Jiří Stratil

Okýnko ze tmy a do tmy

Díváme-li se zevnitř ven a nesvítíme-li, tak ze tmy do světla, a když za dne zvenku dovnitř, tak zase ze světla do tmy.

24.9.2017 v 11:21 | Karma článku: 4.23 | Přečteno: 102 | Diskuse

Pavel Kynčil

Na procházce - konečně slunce

Tak konečně vysvitlo a on se mohl vypravit na procházku v doprovodu svého letitého fotoaparátu - resp digitálního veterána. Ne že by byl tak starý, ale podle .........

24.9.2017 v 10:38 | Karma článku: 8.52 | Přečteno: 88 | Diskuse

Marek Trizuljak

Když si vás krajina vezme na kobereček

Malý fotoblog na prahu podzimu (Jen pošetilosti, přešlapy v oraništi, pár cvaknutí a několik slov ještě pošetilejších)

24.9.2017 v 8:40 | Karma článku: 15.93 | Přečteno: 196 | Diskuse

Klára Tůmová

Turistou v rodném městě - Ať žije Petřín

Tahle zacházka byla tak trochu náplast na zmařené Toulky časem do osmdesátek. Ale když už jsem těmto místům blíž než obvykle, co se nepodívat do dřívějších let aspoň letem světem? (Asi taky Toulky časem.)

23.9.2017 v 20:55 | Karma článku: 10.83 | Přečteno: 274 | Diskuse
Počet článků 361 Celková karma 38.41 Průměrná čtenost 3475

61 let ve volných chvilkách pro vlastní potěšení cestující, fotící a píšící.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.