Za modelky mi postáli rytíři, stroje, Vysočina a povisel netopýr.

Českomoravská Vrchovina, dříve s názvem Českomoravská Krabatina, dnes máme vžité Vysočina. Odborníci používají strašidelný název Česko-moravská subprovincie. Rozkládá se na hranici historických zemí Čech a Moravy, skládá ze sedmi celků a rozlohu lze nejlépe  lokalizovat mapou kraje Vysočina. Ostatně i krajské město Jihlava je z části na Moravě a z části v Čechách. Nevyšší vrchol je Javořice 837 m v Jihlavských vrších, o metr nižší a Devět skal ve vrších Žďárských.

Cyklisté říkají, že kopce jsou kořením cyklistiky. Vzhledem ke zvolené trase bych však kořenil několik dní. Co neumí nohy, zvládne motor...za jistých podmínek...

a proto se motorkáři často potkávají u benzinových napajedel, zvlášť, když je krásné počasí.

Stačí přejet kopec zvaný důvěrně Vendolák a Polička je v objektivu. Této čtvrti se říká Na bídě. Vzadu jsou vidět zrenovované městské hradby.

Malá odbočka z hlavní silnice...panoram upraveného středu města Bystré u Poličky. Mnozí vědí, že se tu natáčel film Všichni dobří rodáci. Má-lo kdo ale ví, že jeho režisér Vojtěch Jasný tu trvale žije na penzionu.

První velká zastávka, Veselý kopec u Hlinska, aby také ne

z pece právě vypadlo

čerstvé pečivo.

Různých udělátek na to měli naši předci dost

a zdá se, že i vajec. Samostatná fotoreportáž z Veselého kopce zde

Zastavení neveselé u Outradova. V těchto místech před 19 lety zemřelo při železničním neštěstí 19 lidí. Tehdy se srazil motoráček ujetými vozy s dřevem. Brrr.

Předkládám důkaz, že Vysočina je skutečně Českomoravská vrchovina. U Žďáru nad Sázavou je hranice dokonce hlídaná. Zde je pohled z moravské strany do české...

Zde obráceně. Pokud někdo neumí číst, hranici je zdůrazněna červenobílou páskou. Také vodní plocha v pozadí je rozdělena hranicí. Asi ji hlídá žralok.

Když už jsem u soch...Traduje se, že někde spí Blaničtí rytíři. Na nejhůř mají nastavený budík. Jenže kdo je kdy viděl? Tedy já ano, ale nespí pod Blanickým vrchem, ale v Rudce nedaleko Kunštátu. Vzadu lze zahlédnout i svatováclavskou korunu, kterou při spaní hlídají.

Je jich celá rota. Autorem je amatérský sochař Stanislav Rolínek. Jako nástroje používal nůžky a hasičskou sekeru. Zde je vrchovatě naplněno heslo, že správný pilot zalítá i na vratech.

Ale v jeskyni nespí jen rytíři.

Na zámku ve Žďáru nad Sázavou jsem se v průjezdu potkal s panem hrabětem Kinským. Padlo jen pár zdvořilostních frází, nijak extra se neznáme.

Vysočina jsou především typická panoramata,

a také pastviny. Že prý je naše zemědělství zotročené Evropskou Unií, zanedbané, neefektivní a o naše krávy neni zájem. Blbost a i kdyby, domorodci jsou velice kreativní a přeorientovali se na bizony.

Lokality poznáte hravě. Ohradníky jsou z masivního lana a trvale připojeny k 220 V. Na odolné jedince i více, jak dokládá vychýlená rafička měřící kilovolty bizonské elektrárny.

Obydlí k panoramatům sednou...no víte jak. Některé chaloupky jsou malé a zapomenuté,

jiné obydlené a rozsáhlejší

nebo rozsáhlé, jako hotel Ski u Nového města na Moravě.

Přímo ve městě zdobí náměstí famózně pomalovaná věž kostela. Nejlépe se fotila na ležáka, jinak je kolem samé nebe.

 Některé obydlené chaloupky poznáte spíše podle počtu hrnečků, než čísla popisného.

Pokud se zastavila elektrifikace na půl cesty, řešení na kopci se přímo nabízí.

Oblíbená barva fasád je vápno.

Pohádkový hrad Pernštejn se hned tak nezjeví, je utajen v lesích. Schválně jsem ho schoval za strom, zajeďte se podívat.

Jenže Bystřice nad Pernštejnem neni jen pohádkový hrad, ale také minimuzeum mírové vojenské techniky, s patřičným socialistickým sloganem,

společně s excelentním depem vozů Tatra. Tato kráska má označení 75 Cabrio a již v té době byla vytuněna na zakázku. Všechny doplňky v chromu. Povšimněte si čalounění.

Tatraplán 600, jeho první majitel...to si nechám na příště. Z jeskyně a této expozice vyrobím samostatnou fotoreportáž. Zatím můžete hádat...jsem si skoro jist, že neuhádnete.

Jako třešnička k tomu všemu ještě malé muzeum ještě menších motorek.

Jen o kousek dál...Vírské přehrada. Beton na hráz vyráběli v betonárce, která je laickým indikátorem výšky hladiny. Když neni vidět, vody je habaděj, když pod hladinou prosvítá, vody je dost, ale pak jsou i tyto případy. Do přepadu prý chybí 10 metrů.

Řidiči hasí pivní žízeň fiktivně a postačí návštěva hasičské muzeum v Přibyslavi. Jako médium pro bůhví kolikátou kofolu lze použít páru,

případně naftu, 

lze však i ručně.

Když nás něco píchne, letíme do lékárny, já teda určitě. Tam mají levné a zaručené pilulky na všechno...Vím ale o jedné, která je kouzelná a neni vytapetována prostenolem, případně geriavitem. Expozice je na zámku v Polné u Jihlavy.

Nejen to, stačí kousek sejít z kopce a sedí ve školních dobových lavicích. Otázku proč jsou tak malé jsem si odpustil. Přísná pani učitelka měla po celou dobu výkladu neustále v ruce rákosku.

A nejen to, součástí je i příbytek pana řídícího a

 kabinet, kdo ho nenavštíví, neuvidíte dvojhlavé tele.

Občerstvení je nedílnou součástí každé motovýpravy...Pro šťouraly, to je točené pito. Za ním lehká svačinka. Smažák, tatarka a víc než malé množství zeleniny jen pro vlastní spotřebu.

Co taky jiného v Telči na náměstí,

případně pod podloubím.

Trošku jsem sjel z trasy, a tak od jihu honem zpět, ale ještě před tím...Zámek Jaroměřice nad Rokytnou je fotografický oříšek. Dostat jej celý do záběru neni jen tak a

na stromy v zámeckém parku je zase třeba hranatý objektiv.

Nedaleko Dukovan stojí město, s největším ciferníkem v zemích EU a věží ještě šikmější než v Pise. Samozřejmě Třebíč.

Až takto namalují celé náměstí, bude noblesně noblesní.

Ale honem zpět po úzkých silnicích

do lesů, k polím a ukrytým chaloupkám

nebo ke Svratce.

Vím vím, tuto fotku už jsem ukázal, ale stejně mi to nedá. Nějak mě fascinuje a zastávku ve Žďáru nad Sázavou tu mám povinnou. Je to krasavec, jen...no každý kamioňák Vám řekne, co to obnáší ovládat takový kolos bez posilovačů řízení. Pro usnadnění má volant přibližně stejný průměr jako disk kola.

Příroda si pohrávala se všemi reprodukčními podobami,

počasí přálo, smažák byl nepřipálený, foťáku nedošly baterky...výlet se po všech stránkách vydařil. To dávám písemně.

Nabízím další fotoreportáže    Bloumáni Prahou   Rozkvetlý komín, Kuks a údolí  V lednu kolem Orlice   Skanzeny a muzea  Stále na východ   Užgorodská pohádka  Zvláštnosti Podkarptské Rusi  Kolo a já